Stačí houknout na tátu

Tak jaká byla zima? Když zahájíte setkání s Pertlovými takhle, má to daleko ke zdvořilostní frázi. Naopak, může jít o hodně nezdvořilý začátek konverzace. Od toho, jak během uplynulé zimní sezony mrzlo, se odvíjejí klíčová čísla firmy Kama.

Letos padaly teploty hodně pod nulu a ve výrobním areálu v pražském Suchdole panuje dobrá nálada. Důvodů je víc. „Lidé se po delší době zase nebojí utrácet,“ říká Mahulena Pertlová. Ví, o čem mluví: jeden svetr s visačkou Kama stojí okolo tří tisíc korun, čepice jsou za pětistovku.

Pak je tu ještě jedna příčina spokojenosti. „Oba máme svoje roky a, upřímně řečeno, s některými věcmi jsme si už přestávali vědět rady,“ říká Jiří Pertl. Jeho žena potvrzuje: „Týká se to hlavně e-commerce, tam už nám ujížděl vlak. A dcera se synem se toho ujali skvěle.“

Co kdybys to dělala ty?

Počátky značky Kama leží v osmdesátých letech minulého století. „Když se narodily děti, vytáhla jsem zpod postele pletařský stroj, který jsem dostala k patnáctinám od tatínka. Zkusila jsem udělat pár čepic. U kamarádek měly ohlas, tak jsme se sestrou vyrazily na Dny mladého designu do Juldy Fuldy (dnešní Výstaviště – pozn. red.). A zájem byl obrovský,“ vypráví paní Pertlová, původní profesí logopedka. „Bála jsem se, aby mě neviděl někdo z kliniky, kde jsem byla zaměstnaná,“ směje se.

Jiří Pertl se živil jako hudební aranžér a kytarista, doprovázel Karla Černocha nebo Lenku Filipovou. Po roce 1990 příležitostí k hraní ubývalo, i proto se Pertlovi pustili do podnikání. Pronajali si opuštěnou truhlárnu na Letné – v ulici, kde bydleli. A zaměstnali šičky z rozpadajících se státních podniků Drutěva a Zádruha. „Na první automatizovaný stroj z Německa jsme si poprvé a naposled půjčili od banky. Skoro jsem nespala, že skončíme pod mostem,“ vypráví paní Pertlová.

Hlavními postavami firmy byly sestry Kateřina a Mahulena, přičemž Kateřinin muž se staral o finance. Kama šlapala, rodina si nechala postavit halu v Suchdole. „V roce 2009 se ale sestra se švagrem vydali jiným směrem a my stáli před rozhodnutím, jestli najmout někoho zvenčí, nebo to vymyslet jinak,“ vzpomíná Mahulena Pertlová. Její dcera Klára pokračuje: „Jednou takhle přijdu ráno k našim na kafe, bydlíme kousek od sebe. A máma: My jsme si tak říkali, když máš tu ekonomku, že by vlastně bylo nejlepší, kdybys to dělala ty. A já prej: Aha!“

Klára Pertlová absolvovala marketing na ekonomické fakultě České zemědělské univerzity. Ve firmě se motala odmalička, ale že by v ní jednou pracovala, o tom neuvažovala. „Pomohla mi máma, když prohlásila: Hele, už nám to funguje dvacet let, ono to půjde i dál. A šlo, i když první rok byl šílený. Už proto, že strýc nebyl zrovna typ, který by sdílel informace, takže v účetnictví číhala různá překvapení.“ Další překvapení Kláru čekalo, když do firmy o půl roku později nastoupil i její bratr Adam.

Stejně jako sestra, i Adam Pertl ve firmě doslova vyrůstal: „Jako děti jsme motali střapce k čepicím a nastřelovali cedulky, naši nás fotili do katalogů, jezdili jsme pomáhat na veletrhy,“ říká grafik s minulostí sprejera. „O tom, že by děti jednou nastoupily do firmy, jsme ale nikdy nemluvili. Studovaly, co je bavilo, a sem jsme je nijak nesměrovali,“ říká jejich maminka Mahulena

Rodiče vyklízejí pole

„Viděl jsem, že Kama začíná zaostávat v on-line trendech: náš web byl dost zastaralý, nefungovaly nám sociální sítě. Toho jsem se rád ujal, bavilo mě to. Ale je fakt, že to se mnou asi zkraje nebylo jednoduchý: dost jsem se cukal, se sestrou jsme od puberty nebyli úplně kamarádi. Tady si to ale sedlo a dneska spolu třeba jezdíme celá rodina na hory.“

Konzultanti, kteří se specializují na rodinný byznys a problémy nástupnictví, zmiňují dva křehké body při předávání kormidla: 1. Dětem může připadat, že po boku rodičů přicházejí o zajímavější příležitosti. 2. Rodiče nedůvěřují schopnostem potomků a obcházejí jejich rozhodnutí. O tom prvním byla řeč. A pokud jde o to druhé? „Upřímně? Docela rád už vyklízím pole. A těší mě, jak se děti ujímají odpovědnosti. Adam třeba přijde do práce a povídá: Člověče, táto, já se vzbudil ve čtyři ráno a napadlo mě, že musíme s dodavatelem vyřešit ještě tohle…,“ říká Jiří Pertl.

Jak jsou ve firmě Kama nastaveny „procesy“? Mají tu třeba porady? „Jasně. Kluk přijde, vezme mě za ramena a povídá Co ty, šmudlo, tady děláš?“ směje se pan Pertl. „To je právě to, čeho si hodně cením,“ dodává syn Adam. „Jsem trémista, a kdybych musel každý svůj nápad prezentovat před nějakými top manažery, nedával bych to. Tady sedíme všichni spolu, takže když chci něco udělat, sundám sluchátka a houknu na tátu. Načež se dozvím, že je to úplná blbost, tím je to smetený ze stolu a nemusím se dál stresovat.“

A jak Pertlovi přijímají kolektivní rozhodnutí? Dojde někdy na hlasování? „Klíčové hodnoty vnímáme všichni stejně. Takže když nám výrobce nabídne vlnu, která se barví bez použití chloru, vezmeme ji, i když je dvakrát dražší.“ Společnost Kama v současnosti zaměstnává pětadvacet lidí, blíží se padesátimilionovému obratu. „Nechceme ale dramaticky růst, chceme výrobu udržet v Česku – i kdybychom tím přišli o sebevýhodnější zakázku. Trnout, jestli kontejner levných čepic bůhvíodkud dorazí včas a co se tam při jejich výrobě děje, to fakt ne,“ říká pan Pertl.

Oficiální i neoficiální šéfkou Kamy je paní Pertlová – na vizitce má označení CEO a patří jí 40 procent rodinného podniku. Dcera Klára i syn Adam drží po 30 procentech. „Mezi námi, kdyby se děti do firmy nezapojily, asi bychom museli uvažovat, že ji dřív nebo později prodáme,“ říká Jiří Pertl. Jeho žena dodává: „Dokud jsme byli mladší, byla pořád fůra práce a nepřemýšleli jsme, co bude, až jednou skončíme. A bác, najednou jsme v důchodovém věku.“

Samozřejmě že všechno není jen harmonické. „Chlapi se někdy křísnou, ale nevybavuju si, že by šlo o něco zásadního a byla kvůli tomu zlá krev. Naše vztahy jsou to nejcennější a nenecháme si je pokazit,“ říká Mahulena Pertlová a dodává: „Jaký zázrak se nám přihodil, si vždycky uvědomím, když jdu na sraz s kamarádkami a vím, že si budeme ukazovat fotky dětí – stačí vzít nejnovější katalog.“ Zboží firmy Kama totiž tradičně předvádějí Klára a Adam Pertlovi. Už sedmadvacet let.

Tématu rodinných firem se věnujeme rovněž zde.