Vánoce podle Davida Vávry

19. prosince 2015

5783c7bf9c40af426f1a854f_betlem_1-Large-640x480

Betlémská krajina s letícími anděly, pastel Davida Vávry.

Stejně jako vámi nezačne vibrovat pravá víra s dotekem ohlazených kamenů na cestě Via Dolorosa, kudy šel Ježíš svou poslední cestu pod křížem, nezačne vám ani s příchodem do Betléma kynout malé zlaté děťátko, které se zjeví ve vámi chtěném vytržení. V Izraeli se stalo téměř vše biblicky podstatné, Bůh vám to však nepředkládá na pozlaceném podnosu, ale nechá vás čekat a pak – bez ohledu na vaši vůli a zbožná přání – za vámi nečekaně přicházejí znamení…

První zastavení – starozákonné

Téměř každý, kdo se seznámí s učením Krista, zatouží navštívit Svatou zemi, s bezmeznou touhou vidět místa, kde se to stalo. Dotýkat se země, po které kráčel Ježíš Kristus se svými učedníky, ale kde se odehrávaly i dávné příběhy Starého zákona. Pobýt u hrobu krále Davida, stoupat v noční tmě na horu Sinaj, aby jej první sluneční paprsky rozehřály a občerstvily po chvíli, co se nad úsvitem klepal zimou v tenkém spacáku.

Probuzen a prozářen sestupuje pak poutník zpět do údolí a vybaví se mu žalm 23, Davidův, který naposledy odříkal kdysi před plným kostelem během své konfirmace. Skály kolem jsou mocné jako trestající ruka starozákonního Boha. Jednotlivé balvany připomínající z dálky jednoduché domy jako kdyby představovaly skutečnost, že zde přebývá Bůh. A možná je to i návod, jak má takový dům vypadat. Sinaj je krajina více hrozivá než harmonická. Tady Bůh předal Mojžíšovi desatero přikázání vytesané do dvou hliněných desek, on je pak ve vzteku nad malověrností svého lidu rozbil. Jeho podobu geniálně zachytil Michelangelo v soše, která je v kostele svatého Petra v řetězech v Římě. Mojžíš se nedívá zpříma na nás, dívá se stranou. Získal poznání, které přesahuje horizont pozemské zkušenosti. Hovořil s Bohem. Starý zákon nezná odpuštění, a tak je za každou chybu ztrestán i novodobý poutník při sestupu z hory Sinaj.

Zažil jsem tam ve skalách sinajských uvízlého přítele, který chtěl přelstít přirozenost mohutného útesu zkratkou. V jiném roce jsem musel na zádech snášet staříka, který si do tvrdých pohorek nevzal ponožky, a s krvavou nohou jsem ho pak naložil na velblouda, zatímco má těhotná manželka šlapala pěšky. Oproti Mojžíšovu poslání jsou to samozřejmě banální historky se šťastným koncem, ovšem starozákonní přísnost… byla zjevena.

Podpořte Reportér sdílením článku