Registrační pokladny: To bylo tenkrát…

Spisovatelova vzpomínka na pobyt na ostrově Capri… s přihlédnutím k babišovským registračním pokladnám.

… na ostrově Capri – začínala sladkobolná píseň počátkem minulého století, kdy pražské maloměšťanstvo, i moji rodiče, směřovalo svatební cesty na jih Evropy. Nás tam v letech osmdesátých přivedlo vyhnání z vlasti. Hned po něm jsme poznali čtenáře z německého Frei­burgu, kteří nám nabídli k užívání byt zakoupený na deseti čtverečních kilometrech skal, odkud císař Tiberius vládl antickému světu. Součet našich pobytů vydal víc než rok. Caprézané byli svéráznější než jiní Italové, což rádi vysvětlili: „My jsme se od nich dávno trhli, ale radši jsme jim to neřekli.“

Neřekli ani nám, že jim tajně vládne neapolská Camorra, sestra sicilské Mafie. Objevili jsme sami, že staré bárky na severní straně mola Beverello patří celníkům a nové čluny na jižní pašerákům, kteří tak byli nedostižitelní. Než se roku 1983 stal premiérem Bettino Craxi a protlačil nový daňový systém.

Brzy skončila v pizzeriích i ristorantech éra účtenek psaných rukou a začali jsme radostně platit až o čtvrtinu míň. Místní bědovali, že do roka přijdou na mizinu. Za rok se však ceny zvýšily jen o inflaci a hospodští zjevně bohatli dál, protože nižší výdaje lákaly vyšší počet turistů.

O zázrak se postaraly malé strojky umožňující přesnou evidenci i kontrolu tržeb, které po létech pravicových vlád prosadili Craxiho socialisté, za něž dvakrát poslancoval v Evropském parlamentu i Čech Jiří Pelikán. Účinek byl mohutný a celoplošný. Z výnosů vystřídaly i celní flotilu moderní vznášedla doslova letící nad hladinou, před nimiž nebylo úniku. Na Capri bylo náhle k prodeji hodně vil, když majitelé bydleli v kriminále.

Kdo to zažil, nemůže se netěšit na BRP – babišovské registrační pokladny, které toho budou umět ještě víc.

Autor je spisovatel (1928)