Jak popravit roční dítě

O výročí konce druhé světové války a začátku odsunu sudetských Němců.

Rudou armádu jsem vítal čtyřletý, až později jsem získával informace o nacistickém zlu. V těchto dnech se mi však vybavuje i jiný, méně známý případ:

František Z., osídlenec, byl počátkem června 1945 napaden ve V. Němcem Vincencem H. a zabit z protičeské nenávisti při přebírání býv. majetku jeho zetě. Dr. Krása, t. č. u ONV ve Žluticích, nařídil ve funkci tehdy okresního hejtmana okamžité zastřelení pachatele, jeho ženy Marie, jeho dcery Gabriely P. a jejích tří dětí ve věku od 1 do 12 roků. Rozhodnutí odůvodněno, aby příkladným potrestáním bylo zabráněno dalším podobným incidentům v zájmu úspěšného osídlení pohraničí. Popravu provedli nezjištění členové skupiny „Černý lev“. Oběti pohřbeny ve V., v pískovišti. Vyšetřovala Oblastní úřadovna StB Most. Bylo oznámeno soudu? Ne. (Policejní zápis z 27. 11. 1947 o „porevoluční události“.)

Představuji si, jak partyzáni „prováděli popravu“. Spali pak dobře? Česko-německá komise historiků se shodla, že při takzvaném odsunu zemřelo až

30 000 Němců. Přesnější odhad po letech tabu je nemožný, dokumenty chybějí…

PS. Psycholog Philip Zimbardo zkoumal situace, kdy obyčejní lidé překročili záludnou hranici mezi dobrem a zlem. Známý je jeho vězeňský experiment – vysokoškoláci v uniformách se ke svým kolegům v mundúrech chovali tak odpudivě, že pokus předčasně skončil. Závěry jsou známé: některé situace mohou vyvolat nečekané chování, protože chybí obdobná zkušenost. Vliv má povolení „shora“ neřídit se zákony a morálkou, jedinec je konformním členem „party“. Zimbardo ale zlo neomlouvá ani nedémonizuje, jen zdůrazňuje osobní odpovědnost. „Zločinný národ“ neexistuje, vina je vždy individuální.

Zbývá prevence: výchova odvahy k lidskosti ve škole i v rodinách.

Není už také nejvyšší čas zabývat se všemi neoznačenými hroby v pohraničních pískovištích?