Vezmu děti za ruce a půjdem do Německa

25. března 2016

V syrském městě Kámišlí se novinářka Markéta Kutilová ocitla poprvé loni v srpnu. Teď ho navštívila znova. „Město je viditelně prázdnější. Mnohé obchody a restaurace zavřely, přibylo prázdných bytů, vše podražilo, je nedostatek cukru i léků. Přibylo pracujících dětí,“ píše pro magazín Reportér.

„Sestra je už v Německu, tak zde ubytováváme návštěvy,“ říká naše hostitelka Helin ve vymrzlém bytě – jednom z mnoha tisícovek dalších, jejichž majitelé jsou nyní v Evropě.

Dříve tady žila advokátka Hatau se svým manželem. Vloni na podzim odcestovali do Německa, teď jsou v Düsseldorfu. Zůstalo tu po nich veškeré zařízení i mnoho osobních věcí – plazmová televize na zdi, oblečení ve skříních, kosmetika na poličce v koupelně, rodinné fotografie na zdi. „Pašeráci jim dovolili vzít si jen doklady a peníze. Jinak nesmí nic mít navíc, aby mohli utíkat, kdyby po nich střílela turecká armáda,“ líčí Helin.

Po majitelích bytu tu zůstal i radiátor na elektřinu, ale proud nejde. Helin zapálí kamínka na naftu. Za chvíli je v pokoji smrad, ale teplo. Elektřina půjde až v sedm večer. Je devět hodin ráno.

Byznys v rukou mafií

Jsme ve městě Kámišlí, největším městě na severu Sýrie. Kurdové zde vyhlásili autonomní federaci zvanou Rojava. Tato federace obývaná čtyřmi miliony Kurdů, Arabů a křesťanů pod vedením kurdské levicové strany PYD však nemá velkou podporu – u sousedů, ani ve světě. Proti autonomní Rojavě stojí syrský vůdce Asad, Turecko i USA. Kurdové si představují, že federace by měla zavládnout v celé Sýrii, tuto myšlenku však zatím podpořilo jen Rusko. Syrští Kurdové nebyli ani přizváni k mírovým rozhovorům v Ženevě a to přesto, že jejich milice YPG a YPJ jsou velmi aktivní a úspěšné v boji proti Islámskému státu. O tom, že se Bašár Asad severu Sýrie jen tak nevzdá, svědčí i fakt, že jeho armáda a policie má pod kontrolou čtvrtinu města Kámišlí – včetně letiště, které je pro Asadův režim vítaným zdrojem příjmů. Na Asadovi závisí i dodávky elektřiny…

Už přes tři roky jde proud jen pět hodin denně. Lidé si tak mohou dobít telefony, kouknout na televizi, ale vaří se hlavně na plynových bombách. Na jejich doplnění se každé ráno tvoří dlouhé fronty a na koho se ten den nedostane, ten musí přijít další ráno znova. Jediné, co je levné, je nafta. Plnou nádrž – 52 litrů – tankujeme v přepočtu za 50 korun. Kurdové totiž mají pod kontrolou tři tisíce ropných vrtů a těží hlavně pro svou potřebu. Ostatně nemají nikoho, kdo by od nich ropu kupoval, sousední Turecko nakupuje levně od Islámského státu. „Na území ISIS působí mafie, které nakupují ropu od ISIS za třetinu ceny ve srovnání se světovými trhy. V cisternách se vozí do Turecka, kam ji prodávají sice s přirážkou, ale pořád o třetinu levněji, než by platili jinde,“ popisuje pan Baderchan, který vystudoval ČVUT v Praze a pracuje v sousedním iráckém Kurdistánu.

Vytoužená čokoláda

Podpořte Reportér sdílením článku