Chvála venkovských hospod

Hospoda ve Spansdorfu/Lipové na severu Čech. Rok 1915. Fungovala až do začátku 21. století, pak zanikla.

foto Jan Vaca, Projekt Lipová

Venkovské hospody se stávají ohroženým druhem. Je to škoda – a může to mít i dopady na společnost.

Jaro s sebou nepřineslo jen explozi přírodních krás, ale i bolestnou připomínku jedné nenápadné, ale dalekosáhlé tragédie. A tou je úbytek venkovských hospod.

Jejich význam je přitom nepochybný. Vždyť kolik jednotek štěstí a společné pohody takový lokál s orosenou pípou někde na návsi produkuje! Jak posiluje tříbení názorů, přenos informací, sociální soudržnost, efektivitu lokálních procesů, technologické inovace!

Ale vážně. Nechci zlehčovat úbytek netopýrů, tchořů, bukačů, tetřevů, chřástalů, morčáků, poštolek, čolků, střevlíků, chrobáků, žábronožek a dalších kriticky ohrožených druhů. Ale ti všichni mají své přímluvce a aktivisty, ochotné vstát uprostřed noci a jít hlídat jejich nory, pelíšky, hnízda a vajíčka. O hnutí, které by bránilo venkovské hospody, jsem zatím neslyšel.

Hostinští a jejich štamgasti přitom rovněž patří do Červené knihy ohrožených druhů a jejich biotopů. A to, že čím dál víc usedlíků i chalupářů místo posezení se sousedy popíjí někde v ústraní u trampolíny lahváče nebo řádí na Facebooku, lze považovat téměř za selhání tržní demokracie.

Ano, znám ty výmluvy: přemrštěné hygienické předpisy, vysoké nájmy, ještě vyšší daňové odvody. K tomu zákaz kouření a automatů, hrozba elektronických pokladen… Jsem ale přesvědčen, že kdyby záchrana místní hospody byla absolutní prioritou každého starosty či starostky, rozumné řešení by se našlo.

Podpořte Reportér sdílením článku