Okolí Prahy. Zapadlé zázraky k návštěvě

Skvělé malé restaurace na nepravděpodobných adresách i nudné venkovské hostince a předražené příměstské podniky: to vše najdete v okolí Prahy. Skoro v každém směru z hlavního města jsou však místa, kam stojí za to vyrazit na kulinární výlet. Podniky poblíž Prahy jsou tématem pravidelného průvodce gastronomií tuzemských měst, regionů a čtvrtí.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Skvělé malé restaurace na nepravděpodobných adresách i nudné venkovské hostince a předražené příměstské podniky: to vše najdete v okolí Prahy. Skoro v každém směru z hlavního města jsou však místa, kam stojí za to vyrazit na kulinární výlet. Podniky poblíž Prahy jsou tématem pravidelného průvodce gastronomií tuzemských měst, regionů a čtvrtí.

Okolí Prahy je pozoruhodně nesourodým gastronomickým mixem. Asi největší podíl v něm mají obyčejné venkovské hostince, kde se menu skládá z katova šlehu a různých smažených minutek, což obvykle doplňuje některé z europiv na pípě. Ale pak jsou zde mnohé malé rodinné podniky, které vynikají příkladnou domácí kuchyní. A není jich málo. Některé naleznete ve větších sídlech, jiné jsou na okraji vesnic, ba skoro na samotě.

 

Severní vítr

Vydáte-li se na sever od hlavního města, otevře se před vámi malebná krajina kolem Vltavy, od níž se zdvihají kopce místy protkané skalami. Prvním větším městem jsou v tomto směru Roztoky. Dobré spojení do Prahy sem přivedlo mnoho těch, kteří se sem vracejí po pracovním dni v metropoli. Dalo by se skoro čekat, že právě pro ně tu vyroste kulinární infrastruktura podobná té v hlavním městě. Zatím to však vypadá spíš rozpačitě.

Když se v Roztokách objevíte kolem poledního, v restauracích vyhrávají komerční rádia nejprofláknutější pop a pokusy objednat si cokoliv ze stálého menu jsou většinou odsouzeny k nezdaru. „A vy si z meníčka nevyberete?“ optá se vás nevěřícně slečna nad nabídkou řízku a vepřového rizota. „No tak to je mi líto.“ O lítosti zrovna něco zpívá z reproduktoru i Richard Krajčo, tak to jde hezky k sobě.

Na první pohled vzbuzuje naděje Zámecká pizzerie (Nádražní 21), kde menu slibuje různé balkánské speciality. Pljeskavica přistává na stole podezřele rychle a tenká vrstva masa nevalné chuti je smutnou parodií na nejslavnější masitý pokrm zemí bývalé Jugoslávie. Část grilované zeleniny je seškvařená do černa a snad jen okurková polévka tarator se blíží originální receptuře a má příjemný česnekový říz.

Do většího optimismu vás naladí až Kavárna Kofííí (Nádražní 22), tady je však třeba počítat s tím, že z polední pauzy se obsluha někdy vrací o půl hodiny později. Ale chvíle stepování před vchodem se vyplatí: mají tu nejlepší espreso v širokém okolí a lahodné snídaňové koflíky ze semínek chia a ovoce.

Čekání na baristu můžete vyplnit návštěvou roztocké nákupní perly, drobného krámku s delikatesami z celého světa. Orbis food (Nádražní 1613) staví na výběru středomořských pochutin a produkce místních farmářů, koupíte tu třeba skvělou selskou smetanu ve skle.

V horní části Roztok stojí za zmínku Cafe-bar Eiffel (Tyršovo náměstí 480), jež má na pípě produkci několika menších pivovarů; vyberete tu třeba z varnsdorfského Kocoura, Chlumeckého Víta nebo Platan z Protivína. Mile překvapí zdejší jídelní lístek, kde mezi různými chuťovkami k pivu naleznete i solidně vyladěné pelmeně se zakysanou smetanou.

Příjemnou procházkou z Roztok dojdete do Únětic. Hned na kraji obce se nachází půvabný penzion a hospoda U Lasíků (Tiché údolí 9), který má nejen uvolněný poetický dvorek a interiér, ale zejména impozantní nabídku slaných a sladkých koláčů a domácích limonád. Oči nevědí, zda se rozhodnout pro špenátový, či cibulový, případně pošilhávají po chlebu se sádlem, unavené nohy touží po sladkém nášupu v podobě bublaniny s višněmi nebo jahodami.

Druhým pohostinským zařízením v místě je pivovar. Po cestě k němu ještě můžete zapadnout do Kozí uličky a u pana Mareše si koupit čerstvá vajíčka od slepic, které se popelí v přilehlém výběhu, který jistě nepřehlédnete.

Samotný Únětický pivovar (Rýznerova 19) si získal jméno hlavně díky své produkci piva, zdejší desítka je pro horké letní dny tou ideální volbou. Rozlehlý prostor zrenovovaného pivovaru po­jme velké množství hostů, i tak zde v létě bývá plno: uvnitř i na zahrádce. Silnou stránkou zdejší kuchyně jsou klasická česká jídla, občas však mám pocit, že tady na svoji popularitu trochu hřeší. Naposledy jsem místo dozlatova upečených lívanců dostala tři ohřáté placky gumové konzistence, až po reklamaci je někdo lehce prohnal pánví.

 

Okolo Okoře

Jednou ze zajímavých přípražských zón je severozápad. V Kačici za Kladnem má svoji vlajkovou prodejnu vyhlášená zmrzlinárna 2AD (Masarykova 20), jejich produkci můžete ochutnat též v nedaleké Dobrovízi v Baru Dobré vize, ale i ve Statenicích a několika pražských provozovnách.

Za zastávku, a to nejen kvůli architektonickému půvabu, stojí jistě Buštěhrad. V uličkách je tu důkladně ukrytá restaurace Mezi domky (Hradní 151), kde jsem nedávno ochutnala naprosto fantastický filet z modrohlava doprovozený božsky máslovou bramborovou kaší a několika kousky křupavého a šťavnatého chřestu obou barev. Trochu komicky tu působí jen gloš čili nerezový poklop, pod nímž je jídlo skryto, dokud je nepostaví před strávníka. Je to záležitost praktická i krásná, leč na zahrádce, kde ani nemáte látkové ubrousky, působí možná trochu přehnaně.

Asi nejznámější kulinární adresou v okolí je V Polích (Malé Číčovice 26). Zatímco u blízkého hradu Okoř se to hemží klasickými pastmi na turisty a stánky s klobásami a pivem, za vstupním obloukem na kraji Malých Číčovic se nachází vkusná a poklidná oáza, kde kombinují středomořskou a středoevropskou kuchyni. Povedené bývají zdejší domácí paštiky, stejně jako rozličné hutné polévky, které se mění podle sezony. Mnohá hlavní jídla ale mívají kvalitativní výkyvy a obsluha občas působí lehce zmateně. Většinou si odsud nicméně odnesete příjemný zážitek.

Místem, kde se mlsní výletníci pravidelně stavovali, byla restaurace Zájezd (Zájezd 20); zde však nedávno došlo ke střídání kuchařů a denní provoz na nějakou dobu přerušili. Hlavním tahákem nového konceptu by měla být pizza. V době, kdy tento článek vznikal, ještě nebyla k ochutnání, brzy už by měl zkušební provoz běžet.

 

Podél řek

Pojedete-li na jih od hlavního města, dost možná bude vaši cestu lemovat řeka Berounka. Už dost let se Pražáci proti jejímu toku vydávají až do Berouna, aby tu zapadli do Black Dog Bar & Grill (Česká 140), což je jedna z prvních dobrých burgráren v republice. Původně byl Black Dog jen stánek s quesadillami, burrity a burgry, posléze se proměnil v bistro. Nekončící proudy hostů dovedly tým „Černého psa“ k rozhodnutí přejít do velkorysejších prostor, kde jsou nyní už druhým rokem. Namísto původního lehce punkového konceptu vznikla plnohodnotná restaurace, zůstává příjemná obsluha, šťavnaté burgry na několik osvědčených způsobů a nové jsou tapas.

Kdo si potrpí na zdobné interiéry, vydá se od Berouna směrem ku Praze do Zámeckého hada (Křížovnické náměstí 1, Dobřichovice). Menu se tu soustřeďuje hlavně na Středomoří, provedení jídel je někde v lehkém nadprůměru. Jen škoda, že jsou vnitřní zámecké prostory, které by samy o sobě byly roztomilým kýčem, proloženy podivnými moderními objekty, které tam sedí jako pěst na oko.

Na druhé straně řeky, zhruba ve stejné vzdálenosti od Prahy, jako jsou Dobřichovice, najdete nevelkou Líšnici a v ní jednu z příměstských gastronomických perel – Slowpec (Líšnice 9). Pec ze sousloví tvořícího název lokálu je jednou z dominant zdejších prostor, druhý výraz, „slow“, naznačuje orientaci na pomalou přípravu pokrmů – dlouhé dušení, konfitování, úpravu sous vide; kdy se potraviny připravují ve vakuovaném obalu v horké vodě (osmdesát i méně stupňů). Dršťky, pomalu tažená kližka, konfitovaná kachna… Pokud jsou vaše chutě naladěné tímhle směrem, je Slowpec jasnou volbou na výlet.

Přes Líšnici vede silniční spojka mezi obcemi u Berounky a těmi, co obemykají Vltavu. S trochou klikatění vás dovede třeba do Davle, kde sídlí vyhlášené Řeznictví a uzenářství u Dolejších (Na Náměstí 97). Doba, kdy bylo nutné pro produkci Dolejších jezdit až sem, je dávno pryč; zavážejí četné pražské prodejny, máte-li je na cestě, stavte se alespoň pro nostalgickou paštiku zvanou maceška a skvělý pršut.

 

Přirozený výběr Zbraslavi

Místa na dostřel od hranic hlavního města jsou metropolí logicky ovlivněná: někdy v dobrém, někdy v horším. Trochu smutným případem je v tomhle ohledu Zbraslav, která, ač administrativně patří k hlavnímu městu, bývá oblíbeným víkendovým výletním cílem.

Upřímný šok mi tu způsobil hostinec Darwin (U Národní galerie 471), jehož podtitul je „Váš přirozený výběr“. Řekla bych, že motto by mělo znít spíš „Přirozený výběr pro ty, co nevědí, co s penězi“.

Menu, které obsahuje šunkofleky (porce tak 150 g) za 152 korun nebo houskový knedlík s vejci (60! g) za 118 korun, musel sestavovat někdo, kdo vnímá finanční poměry Čechů jemně řečeno optimisticky. Šunkofleky sice přijdou na stůl v roztomilé misce, leč jejich kvalita nepřesahuje běžné provedení tohoto prostého jídla: prostě flíčky, vejce, trocha sýra, trocha šunky. Čočka nakyselo s vejcem za sto dvacet korun už potom nepřekvapí. Když k tomu připočítám, že zdejší číšníci se s neskutečnou kadencí častují slůvkem „vole“, jakmile mají pocit (obvykle mylný), že je hosté neslyší – je pro mě Darwin jednoznačným vítězem soutěže „Never more“ v okolí Prahy.

O moc lepší zážitek mě nečekal ani v Patiu (Žitavského 496), kde si obsluha pod slovem „nával“ představuje čtyři obsazené stoly a tím omlouvá pomalý servis. Fakt, že se během dlouhého čekání na jídlo nepodařilo personálu zjistit heslo na wi-fi a že byly těstoviny nedovařené (ne, tohle opravdu nebylo al dente) a místo tygřích krevet je zdobily ty mrňavé, už jsem přijala tak nějak odevzdaně.

 

Na Říčany

Zbraslav je dobrou ukázkou toho, že výlet je někdy lepší směřovat dál – alespoň pokud ho chcete spojit s kulinárním zážitkem. Na východ od Prahy se nabízí třeba Klokočná, kde se nachází restaurace U Sapíků (Klokočná 8), pojmenovaná po majiteli a šéfkuchaři v jedné osobě. Pan Sapík vsadil na chytrou kombinaci klasické české kuchyně a její inovativní interpretace. Pracuje se tu se surovinami, jež jsou v regionu doma: králíky, zvěřinou, jehňaty a sladkovodními rybami. I přes den díky Sapíkovým v Klokočné parkují luxusní vozy těch, kteří dostali chuť na telecí Esterházy nebo kachnu či kance na šalotce.

Za prozkoumání stojí též nedaleké Říčany. V restauraci Čajovna (Široká 24) mají krásnou zahrádku a taky vynikající domácí koláče, lehké polední menu vám zase nabídne Chococafé fabrique (Masarykovo náměstí 73). Rizoto, slané palačinky a různé netradiční polévky tu rychle mizí, takže kdo přijde kolem třetí, zbude na něj leda poslední porce nebo káva a něco sladkého.

Množství jmenovaných podniků a spousta těch, které by se na tyhle čtyři stránky nevešly, ukazuje, že okolí hlavního města je prostorem ke kulinárnímu objevování. O restauracích na venkově a v malých městech se často mluví s despektem. Avšak – jak je vidět – realita je docela optimistická. •


 

Kam ještě zajít 

Berounský medvěd

Tyršova 135, Beroun

Pivovar navazuje na dávnou tradici vaření piva v Berouně, na čepu mají krom klasické desítky a dvanáctky „cyklistickou“ osmičku.

Na Pekárně

Kojetická 36, Čakovičky

Šéfkuchař Václav Frič patří k výrazným tvářím propagujícím klasickou českou kuchyni, krom své restaurace působí též v Pražském kulinárním institutu.

U Zlatého korálku

Masarykovo náměstí 1, Jílové

Kavárna, jejíž tváří je jedna z nejlepších českých baristek, Petra Veselá, patřila v regionech a vlastně i v Praze k průkopníkům správné přípravy kávy.

Babiččina zahrada

Tovární 536, Průhonice

Již druhá česká restaurace spjatá se jménem šéfkuchaře Radka Davida, který stojí též v čele vyhlášené La Verandy v centru Prahy.

Sádky Lety

U Viaduktu 150, Lety u Dobřichovic

Rodinné sádky, které nabízejí solidní výběr živých ryb — koupíte tu klasického pstruha, ale též candáta nebo lína.

Autorka píše o gastronomii, spolupracuje s Lidovými novinami a MF DNES. Vydala národopisnou Regionální kuchařku, čerstvě jí vyšla Outdoorová kuchařka.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama