Karlovy Vary: ostrůvky v kulinární prázdnotě

Celodenní procházka Karlovými Vary na počátku června nechá v člověku pocit zvláštního smutku. Soumrak se pomalu přetavuje ve tmu a pod půvabnými klenbami kolonád prázdno. Žádná dáma v sobolím kožichu z Moskvy jako před pár lety, žádní králové, šlechtici a jejich družiny jako na začátku dvacátého století; zatím ani žádní návštěvníci filmového festivalu. Číšník vychází z kdysi vyhlášené restaurace u říčky Teplá a přidává se ke kolegovi od konkurence, který lelkuje na ulici. „Tak co, přišel vám někdo?“ „Ani noha, co u vás?“ „To samý.“

Pod stříbrným poklopem

Snad v žádném českém městě jsem neviděla tolik nemovitostí na prodej a tolik prázdných restaurací jako v Karlových Varech na přelomu letošního jara a léta. „Hosté se kolem poledního vrátí s igelitkou ze supermarketu a najedí se na pokoji,“ vysvětluje mi číšnice z hotelové restaurace na rozhraní centra a nábřeží.

Opuštěné stoly jsou v každém podniku, kam nahlédnete. Když přijdu na večeři do francouzské restaurace Le Marché (Mariánskolázeňská 4), pochopím, jak výstřední nápad byla telefonická rezervace: hlavní místnost je opuštěná, na zahrádce sedí dva lidé. „Vy jste si objednávala stůl, viďte?“ Číšnice má zjevnou radost, že se někdo opravdu ukázal. Že alespoň někdo ocení bílé ubrusy, tlumené osvětlení a sezonní menu vypsané na tabuli před vchodem. Za moment přichází šéfkuchař a s potěšením vysvětluje nuance dnešních pokrmů. Když řeknu, že chci jen hlavní chod, a nikoliv celé degustační menu, rychle skryje zklamání a pomůže ke kachním prsům vybrat sklenku obstojného francouzského červeného.

Jídlo je skvělé, kachna šťavnatá, oblitá jezírkem redukovaného vývaru a ověnčená restovanou sezonní zeleninou a skvělými kroketami s pecorinem. Zatímco pomalu vychutnávám večeři, objeví se jenom jeden další host: mladá dáma, která si řekne o šálek čaje a pak zase zmizí do tmy.

Ještě větší pocit osamění zažiju o hodinu později, když mě číšník usadí v restauraci nedalekého Grandhotelu Pupp (Mírové náměstí 2). Nejdřív se ale raději dvakrát ujistí, že vážně nemířím k bufetové nabídce a chci si vybrat z à la carte. Ceny jsou astronomické a já najedená, místo dezertu si vybírám předkrm. Za zástěnou nějaká dívka z personálu plačtivě a hlasitě vypráví o těžkostech života manželského, než odejdu, dozvím se o jejím soukromí leccos.