Kameny se přivalily do Havany

Když v srpnu 1990 přijeli do Prahy poprvé koncertovat Rolling Stones, považovali to nejen jejich fanoušci za velkolepou oslavu porážky komunismu ve studené válce. Když nyní 25. března slavná britská kapela poprvé zavítá do Havany, bude to něco podobného? Mnoha Kubáncům bude rozhodně hit Satisfaction znít poněkud falešně: na západní polokouli totiž skončila studená válka remízou. A vzhledem k tomu, že tady proti sobě v geopolitickém klinči stáli kubánský trpaslík a obr v dresu z hvězd a pruhů, je zřejmé, pro koho je tato plichta přijatelnější. Návštěva amerického prezidenta Baracka Obamy, který přijede do Havany jen čtyři dny před Mickem Jaggerem, to jen potvrzuje: je to Američan č. 1, kdo jede na Kubu, a ne obráceně.

Z Bílého domu padají ujištění, že se šéf sejde jen se svým protějškem Raúlem Castrem, a že audienci u devětaosmdesátiletého bratra Fidela, o jehož aktuálním ovlivňování politiky cirkulují spíše fámy než ověřitelná fakta, určitě vynechá. Obama také slíbil disidentské organizaci „Dámy v bílém“, že svému kubánskému partnerovi připomene porušování lidských práv vůči oponentům režimu. Snad si na to v přestávkách mezi nadhozy exhibičního baseballového zápasu mezi Tampa Bay Devil Rays a místní reprezentací najde čas. Mimochodem, baseballová diplomacie není ve vzájemných vztazích novinkou: v roce 1999 se kubánský národní tým utkal dvakrát s baltimorskými Žluvami, žádný průlom v politické sblížení to však tehdy nepřineslo.

Po 88 letech

Kubu a USA od sebe v nejužším místě odděluje jen 150 kilometrů moře. Přesto dosud do Havany na oficiální návštěvu přijel pouze jeden americký prezident, a to Calvin Coolidge v roce 1928.

Obamova cesta je však mnohem důležitější a zapíše se do dějin diplomacie. Prolamuje ledy, do kterých se vztahy těsných sousedů dostaly poté, co v zemi – de facto americké kolonii – strhnul na Nový rok 1959 moc na svou stranu charismatický Fidel Castro a začal budovat s velkou podporou mladšího bratra Raúla komunismus.