Speciální olympiáda: Křičeli jsme na něj, ať zpomalí

6. dubna 2017

Arnold Schwarzenegger s medailisty Světových zimních her Speciální olympiády.

Profimedia.cz

Blíží se mistrovství světa v hokeji, vrcholí fotbalová Liga mistrů, startuje play-off basketbalové NBA i hokejové NHL. Ve stínu těchto elitních soutěží se v sousedním Rakousku odehrály Světové zimní hry Speciální olympiády. Co je na nich speciálního? A proč byl jejich hlavní postavou Arnold Schwarzenegger?

Pokud nevíte, co jsou to Speciální olympiády, nevadí. Vězte, že čestným prezidentem je Arnold Schwarzenegger, jehož švagr Timothy Shriver jim šéfuje. Arnie závody finančně podporuje, je jejich čestným prezidentem a pravidelně se jich osobně účastní. Ani letos v zimě si tuhle událost nenechal ujít, tím spíš, že se odehrávala v jeho rodném Rakousku. V jejím průběhu pak zveřejnil na svém facebooku video, na němž pózuje s několika medailisty a připojil komentář: „Tihle sportovci mě tak inspirují!“ Netrvalo dlouho a v záplavě vesměs pochvalných reakcí se objevila i jedna hodně odlišná poznámka: „Speciální olympiáda nemá smysl. Olympijské hry jsou pro ty nejlepší světové atlety, aby soutěžili jeden proti druhému a ten nejlepší vyhrál. Soutěže retardů slouží pravému opaku.“ Dodejme, že Speciální olympijské hry se od olympiády, jak ji známe, odlišuje tím, že mezi sebou závodí sportovci s mentálním postižením.

Arnieho účet sleduje šestnáct milionů followerů, nedá se tudíž očekávat, že by představitel Terminátora či Barbara Conana odpovídal sólo na jednotlivé komentáře pod svými posty. Tentokrát si však svého trolla dokonale vychutnal: „Kvůli tomu, jak zlý a stupidní tenhle komentář je, ho (zatím) nemažu ani nehlásím, protože to je hodně poučný moment.“ Po tomto úvodu bývalý šampion v kulturistice a guvernér Kalifornie pokračoval: „Chci tě ujistit, že tihle sportovci mají víc odvahy, rozumu, talentu – a vlastně všech kladných lidských vlastností – než ty. Můžeš se vydat jejich cestou. Naučit se od nich něco, zkusit se sebou něco udělat, dát světu něco zpátky a něco ještě přidat. Anebo můžeš jít dál svou cestou a zůstat nešťastným, ubohým a závistivým internetovým trollem, který světu nedává absolutně nic a jen se vysmívá těm, kteří svět dělají lepším.“ O několik hodin později provokatér svůj komentář odstranil.


Motivace, speciální věc

Pokud jste dočetli až sem, možná se ptáte, jestli se Speciálních olympiád účastní i čeští závodníci. Ano! Letos jich bylo jedenatřicet a přivezli 27 medailí – 11 zlatých, 12 stříbrných, 4 bronzové. „Nemůžu uvěřit, že jsem tak rychlej!“ okomentoval svůj výkon na pětikilometrové trati čtyřiatřicetiletý Ota Opletal z Domova Kopretina Černovice – reprezentant v běžeckém lyžování. Paradoxně právě rychlost Otovi ovšem v tomto závodě přinesla diskvalifikaci. Jak je to možné? Závodníci nejprve absolvují rozřazovací závod a s daným časem pak soutěží ve finále – ve své skupině. A pokud je finálový čas o patnáct procent rychlejší než při rozřazování do skupin, následuje diskvalifikace. „Křičel jsem na něj, ať zpomalí, ale byl tak rozjetý, že to neubrzdil,“ směje se kouč Jaroslav Prouza a dodává: „Otu a všechny ostatní závodníky ale stejně nejvíc potěší pochvala. Když o kousek unikne medaile, mrzí to spíš nás trenéry.

Adéla Šavlová z teplické Arkadie dojela desítku a padla do sněhu stejně, jako to v cíli občas dělává Gabriela Koukalová. „Já jsem to dala!“ radovala se. I Adéle byl čas ukradený, vlastně ani nezná svůj osobní rekord. Hlavně, že dojela do cíle (a to přitom získala stříbro), a že ji trenéři pochválili. Jakubovi Jarému ze Základní školy speciální v pražských Malešicích je třináct let, má diagnostikované poruchy autistického spektra a do Schladmingu ho doprovázeli kromě učitelek i rodiče: „Hrozně se těšil, věděl, že půjde o něco výjimečného. A my jsme ho hecovali, že musí běžet rychle, že ve štafetě jedou čtyři a nesmí to ostatním pokazit,“ říká jeho otec Václav a doplňuje: „Tím, že je Kuba zároveň hyperaktivní, naštěstí vydrží trénovat o něco delší dobu – jezdili jsme hlavně na uměle zasněžovaný okruh do Chuchle a když nasněžilo, tak do obory Hvězda.“ Kubova štafeta nakonec vybojovala bronz.

Speciální olympiády patří sportovcům ve věku od osmi let, konají se každé čtyři roky a soutěží se v disciplínách s jednoduššími či upravenými pravidly. „Upřímně řečeno, někdy ani moc nevíme, jestli si to naši svěřenci užívají. Ale jsme rádi, že se dokáží soustředit. Náročné je pro ně už cestování, nemluvě o tom, když třeba musí v chumelenici čekat na start,“ říká Michaela Novotná z malešické základky, která v rámci odpolední družiny s dětskými sportovci pravidelně trénuje na sousedním atletickém hřišti. Doplňuje: „Jejich závodní časy se liší i o sto procent, hodně záleží na tom, jak je povzbuzujeme – motivace a vůle v jejich případě musí přicházet zvenčí.“ Jak specifické jsou tyto „speciální“ závody, lze ilustrovat následující historkou: „Snažíme se na ně při závodech co nejvíc křičet, ale jednou se nám to vymstilo: Zdenička uprostřed své padesátimetrové trati zastavila, otočila se na nás a povídá: ´Neřvi!´“

Podpořte Reportér sdílením článku