Nikdo vám nedá facku na prvním rande

24. května 2023

archiv

Domácí násilí se v Česku stále bagatelizuje. Policisté mnohdy oběti rozmlouvají, aby podala trestní oznámení na partnera, který jí ubližuje. Agresor, který svou ženu roky mlátil a rok a půl starému dítěti zlomil jedenáct kostí, odejde od soudu s podmínkou. Podobných příběhů odvypráví Michaela Studená spoustu. Stojí za iniciativou Pod svícnem, která se snaží protlačit přijetí jednotného zákona o domácím násilí a přitáhnout pozornost politiků a veřejnosti k tématu, jež se stále dostatečně neřeší.

Jste majitelkou marketingové agentury, máte malého syna, to člověk nemá času na rozdávání. Proč jste se rozhodla spoluzaložit iniciativu, která chce změnit legislativu domácího násilí?

Když jsem byla těhotná, zasáhl mě příběh ani ne tříletého Marečka z Loun, kterého utýral jeho otčím a matka ubližování přihlížela a nezasáhla. Bavila jsem se o tom případu s kamarádkou Bárou Urbanovou, která se tehdy pohybovala v komunální politice. Měla jsem chuť v tom něco udělat a ona mi vysvětlovala, jak je problematika týraných dětí obsáhlá a komplikovaná. Když v posledních volbách kandidovala do Poslanecké sněmovny, sešly jsme se znovu. Řekla mi, že nad vším přemýšlela a že téma týraných dětí by se nemělo vytrhávat z kategorie domácího násilí. A právě domácí násilí je v Česku roztroušené různě v zákonech, chybí nám dokonce samotná definice domácího násilí. Tak jsme se rozhodly rozjet iniciativu, která protlačí přijetí jednotného a samostatného zákona o domácím násilí.

Jak zákony řeší domácí násilí teď?

Výslovně domácí násilí téměř neřeší. Je o něm několik zmínek na různých místech, například v občanském zákoníku, ale komplexní úprava nám chybí. Někdy se řeší pouze způsobená škoda, někdy je situace identifikována jako přestupek. Pokud domácí násilí dosáhne závažnosti trestného činu, žalobce podává trestní oznámení na jednotlivé činy. Jde většinou o ublížení na zdraví, týrání osoby ve společném obydlí či osoby svěřené do péče. V další škatulce je sexualizované násilí. Je těžké to poskládat dohromady a odsoudit veškeré jednání pachatele. Přitom domácí násilí je vždy o tom, že se tam neděje jen jeden trestný čin. Je tam ubližování, znásilňování, ekonomické a sociální násilí, psychický teror. Není neobvyklé, že si státní zástupci ulehčují práci a řeší se jen jeden čin. Například, že dívku v jejích patnácti znásilnil otec. Že byla zneužívaná celé roky, to se neřeší.

V Česku jsou neziskové organizace, které se na domácí násilí zaměřují. Ty o změnu legislativy neusilují?

Nebylo by fér jim cokoli vyčítat. Snaží se tu kultivovat prostředí, mají odborný background, bez nich by to nešlo. Na druhou stranu, když nepočítám Bez trestu, většinou nepromlouvají jazykem, kterému běžní lidé rozumí. I já sama, dokud jsem se o domácí násilí nezačala víc zajímat, jsem měla pocit, že tady žádná zaštiťující organizace není.

Jakou komunikační strategii jste pro Pod svícnem zvolily vy?

Jsme sprostý drzý holky. Náš nejúspěšnější tweet byl: Vy, co se k nám chodíte vyblít, že oběti domácího násilí si za to mohou samy, toho nechte. Ale tohle si můžeme dovolit, protože si vše financujeme samy, jsme svobodné a nemusíme se nikomu zodpovídat. Hodně jsme rozjely sociální sítě, na Instagramu máme přes deset tisíc sledujících, na Twitteru kolem šesti tisíc. Začaly jsme natáčet podcast o domácím násilí. O obětech jsme začaly mluvit jako o hrdinkách a hrdinech. Za jeden z největších úspěchů považujeme, že domácí násilí bylo jedním z témat v prezidentské debatě. To nikdy předtím nebylo.

Není problém domácího násilí u nás i v tom, že tresty jsou nízké?

Kdyby se zvedly, bylo by to skvělé, ale není to ten hlavní problém. Ten vnímám v tom, že tu chybí důslednost a domácí násilí je bagatelizováno. Když budete chtít, dokážete kombinací trestných činů získat adekvátní trest i ve stávající legislativě. Ale to se neuplatňuje. Máme případ, kdy státní zástupce navrhl pro obžalovaného dvouletou podmínku za to, že zmasakroval své dítě, miminko, tak, že mělo zlámaných několik kostí v těle. Když jeho matka řekla, že ubližoval i jí a staršímu dítěti, smetl to ze stolu, že se budou soustředit jen na ten jeden případ. Nebo jiný příběh, kdy soudcův argument u znásilnění malé holčičky byl, že to dítě je malé a nebude z toho mít trauma. On ale nevidí další roky, kdy s ní maminka chodí po terapiích, holčička je agresivní k dětem, k dospělým mužům. Není zlá, tohle je její způsob, jak se vyrovnat s tím, co prožila. Takže není to jen o trestech, je potřeba nezlehčovat, co oběti prožily. Máme, s nadsázkou, plné věznice kapsářů, daňových podvodníků, odsuzujeme lidi za pěstování marihuany, ale když zmlátíte dítě, dostanete podmínku. Mohou založit novou rodinu a tam v násilí pokračovat.

Pozvolná manipulace

V červnu oslavíte rok fungování a s prosbou o pomoc se na vás obracejí desítky lidí. Jak s nimi pracujete? Pokud se nepletu, vy ani Bára Urbanová nejste terapeutky, nemáte psychologická školení.

Podpořte Reportér sdílením článku