Když v letošním novoročním projevu pronesl prezident republiky několik vstřícných vět k mladé generaci, byl za to chválen jako za novum. Přitom v dřívějších dobách šlo o perspektivu běžnou a rutinní: stěží bychom hledali společenský systém moderní éry, který by tak okatě opomíjel perspektivu budoucnosti a hleděl jen na dozírné horizonty vlastních životů či politických mandátů. Dnešním hlavním článkem dne je esej Martina Gromana, v níž odpovídá na otázku, co považuje za zásadní problém dneška.