Došlo nám, že poličkou bez vrtání můžeme zachránit mnohá manželství

Na konci prosince to bude deset let, co jste založili architektonický ateliér boq. Co je za celou tu dobu váš srdcový projekt?

Jana Stachová: U mě to není projekt, ale právě náš ateliér. Původně jsme ani nesnili, že nakonec budeme mít takhle velký ateliér a že tu budeme s lidmi, s kterými je nám dobře pracovně i lidsky. Za to jsem vděčná, protože ne vždycky to takhle bylo.

Miroslav Stach: Ateliér je srdcovka. Ale pokud bych měl jmenovat nějaký náš projekt, pak jsou to cateringové pulty pro Národní divadlo. Jsou nenápadné, neokázalé, nikdo o nich vlastně moc neví. (smích) Požadavek byl sestrojit stroj na kolečkách, který umí zmizet a zase se objevit a v pěti pozicích dovede obsloužit všechny diváky. Pocit, že máte něco svého v tak významné budově, je výjimečný.

Kdybych za vámi přišla jako studentka architektury a chtěla radu, jak uspět v oboru, co byste mi odpověděli?

MS: Náš úspěch je odpracovaný, rostli jsme postupně. Recept je jednoduchý – snažit se dělat věci co nejlépe.

JS: A určitě je potřeba vytrvalost.

MS: Nevzdat to. Za některé věci je třeba bojovat nejen před klientem, ale hlavně před úřady. Někdy to bolí, někdy se to nepovede, ale nesmíte se začít bát výzev.

Takže úředníci jsou dnes ti, kdo nejvíc „ničí“ architekty?

JS: Boj s úřady je něco, co se roky nemění. Chápu, že pro někoho je to důvod, proč přestane architekturu dělat. Nekonečná dohadování a přetahování se o hlouposti vám berou kreativitu. Konec architekta je, když uvažujete od začátku o návrzích tak, aby se líbily úředníkům.

MS: Tam až se dostaneme, tak to tu zavřeme.

O kolik jednání se stavebními úřady zpomalují stavby v Česku?

MS: O roky. A to my jsme středně velké studio. Velké firmy, které staví nové čtvrti Prahy, zažívají zdržení i patnáct let. Kvůli byrokracii se tak nekoukáme na současnou architekturu, nové čtvrti v Praze jsou staré projekty. Přitom dnešní doba je stále rychlejší, během pár let se zvládne proměnit svět. To úředníci pořád nechápou, jedou podle starých mustrů.

JS: Ale nejsou takoví všichni. Někdy máte úředníka, který vám zavolá, když něco chybí v dokumentaci, je ochotný se domluvit. Pak je úředník, který čeká do posledního dne lhůty, aby vám až pak napsal výzvu k doplnění žádosti a tím si zase prodloužil čas na vyřízení. Vy pak promeškáte stavební sezonu, stavba má hned rok zpoždění a investora projekt stojí víc peněz.

Kancelář doma? Dlouhodobě to nešlo

Jak moc se proměnil váš obor od doby, co jste studovali? Technologie se ženou kupředu, vy prý třeba používáte brýle na virtuální realitu, kde klient vidí navržený prostor.

JS: Ty brýle nejsou jen třešnička pro klienty, jsou důležité i pro nás. Můžeme si díky nim ve virtuální realitě porovnávat různé hmoty, dávat si k sobě jednotlivé celky.

MS: Když jsme byli na fakultě, tvorba vizualizací byla náročná – na výkon počítače, na software, programů nebylo tolik a byly poměrně drahé. Dnes máte spoustu nástrojů, které vám udělají vizuály v dokonalé kvalitě, jejich využívání je relativně snadné.