Babišovo žluté rudo

Ctitel a vykladač Masarykova díla, moudrý Milan Machovec, krátce po revoluci, ještě ve všeobecné euforii předvídal, že český národ nečeká lehká cesta ke svobodě. Věštil, že se to nikdy zcela nepodaří, protože něco v Češích komunisti zlomili nevratně, a sice hrdého sedláka. Toho Jana Cimburu, co i s knížetem pánem mluvil jako rovný s rovným. Machovec se obával, že tenhle grunt zmizel kolektivizací nadobro, zpřetrhal se tisíciletý vztah lidí k jejich půdě. Sochy Masaryka se vrátily do měst, ale půda zůstala odkulačená. Symbolem dnešního zemědělství už není sedlák, ale agroholding. Místo Cimbury jsou tu pány půdy lidé jako Andrej Babiš.

Potomci sedláků, kteří půdu restituovali, ji zpravidla prodali nebo ji pronajímají. Ostatně v pronájmu má většinu ze zhruba sto tisíc hektarů, na nichž hospodaří, i Agrofert, jak rád připomíná jeho majitel Babiš. Ale copak by Cimbura knížeti pronajal svou půdu, aby na ní rostla třeba bídná řepka olejka?

Dnešní pán Babiš je mocnější než kníže a nestojí proti němu hrdí sedláci, ale pár bezmocných úředníčků. Ti se naposledy pokusili jménem ministerstva zemědělství korigovat návrh zákona vypracovaný Babišovým ministerstvem financí, upravující pravidla obchodu s biopalivy, v němž dominuje Babišův Preol. Ten vyrábí biopalivo z řepky, a zatímco Evropská komise od podpory této vysoce problematické olejniny upouští, v Česku jiná varianta biopaliva stále není přípustná a Babiš udělá vše pro to, aby dlouho nebyla. Zemědělští úředníci rozporovali návrh zákona, týkající se jinak hlavně zpřísnění dohledu nad přidáváním biosložky do pohonných hmot, právě s touto námitkou. Stačilo malé zaštěkání a byla smetena. Je to jen drobný příklad, ale až zas na polích vykvetou žluté řepkové lány, budu v nich stejně pořád vidět cosi rudého.

Autor pracuje pro server motejlek.com