Příběhy české filantropie | Reportér Magazín

Příběhy české filantropie

Článek

Marek Šálek

Marek Šálek 08 / 10 / 2015

Těžko najít ceremoniál, jehož aktéři i publikum by tvořili různorodější společnost, než je předávání Cen Via Bona. A příběhy, které tímto způsobem Nadace Via vytahuje na „světlo boží“, jsou ještě pestřejší…

Milada Váňová na zahradě svého domu v Brně - Řečkovicích. Foto: Deník / Lubomír Stehlík.

Těžko najít ceremoniál, jehož aktéři i publikum by tvořili různorodější společnost, než je předávání Cen Via Bona. A příběhy, které tímto způsobem Nadace Via vytahuje na „světlo boží“, jsou ještě pestřejší…

„Brečet nepomůže, dělej něco!“ Tato slova si vyslechla Zdenka Wasserbauerová od svého známého-lékaře, když její vnuk v sedmi letech onemocněl zákeřnou chorobou a ona při jeho doprovázení do nemocnice potkávala děti s ještě těžšími diagnózami. „Umíte si představit, jak skličující je vidět děti s rakovinou krve, pro které doktoři nemohou najít vhodné dárce kostní dřeně,“ říká k tomu bývalá účetní z otrokovické továrny na pneumatiky.

Transplantací dřeně proběhne v Česku ročně okolo stovky, každý čtvrtý pacient se však svého dárce nedočká. Nejvhodnějšími kandidáty pro vstup do registru dárců jsou lidé ve věku 18-35 let, skutečným dárcem se stává zhruba každý stý člověk, který se nabídne do služby. V případě kýžené „pokrevní shody“ s pacientem, který čeká na transplantaci, pak nastává napínavý děj… Dárce cestuje do Plzně, kde je jediné tuzemské pracoviště s mezinárodním certifikátem. Odběr krvetvorných buněk už se nemusí provádět v narkóze a z pánevní kosti, jak tomu bývalo dříve, jde to i bezbolestně ze žíly. Poté je třeba životadárnou zásilku co nejrychleji dopravit k nemocnému, třeba i za oceán.

Paní Wasserbauerová už osmnáct let objíždí střední školy s přednáškami, iniciovala kampaň „Jedu na dřeň!“. „Ta ženská je přírodní úkaz, dělá to fantasticky. Nijak nenaléhá, ono to pochopitelně trvá, než se k něčemu takovému odhodláte,“ říká Vladimíra Štěpánková z Českého národního registru dárců dřeně, v němž díky zápalu a vytrvalosti jedné zlínské důchodkyně přibylo dohromady už 7 700 lidí – to je víc než desetina z celkového počtu.

*

Zdeňka Wasserbauerová se v rámci letošních Cen Via Bona stala vítězkou v kategorii „Cena za osobní zaujetí – Srdcař roku“. Udělovala se i Cena pro mladého filantropa, Cena za otevírání nových cest, Cena pro individuálního dárce, Cena pro malou a střední firmu, Cena pro velkou firmu, Cena veřejnosti… A letošní novinkou je Cena za dar ze závěti.

*

„Každý den někde žádám o podporu, ale s paní Váňovou to byl od začátku úplně jiný příběh,“ říká Jakub Vopelák z Armády spásy. Tato charitativní organizace vznikla roku 1865 v Londýně a dodnes ctí heslo Soup, Soap, Salvation – Polévka, mýdlo a spasení. Sedmaosmdesátiletá dáma z Brna, vzděláním doktorka práv, se na tradiční dobročinnou značku obrátila minulou zimu: „Přišla se poradit, jak může pomoci bezdomovcům, chtěla vědět, co potřebují,“ vypráví Jakub Vopelák. Dostala jednoduchou odpověď: „Spodní prádlo a ponožky.“ Další den se vrátila i s kamarádkou, která jí pomáhala přinést objemný náklad. „Bylo to opravdu mnoho párů ponožek odhadem za několik tisíc korun,“ přibližuje muž v úhledné uniformě s ozdobným písmenem S na rameni.

Když se paní Váňová objevila v brněnské pobočce Armády spásy na jaře znova, bylo prý jasné, že má za lubem „něco většího“: „Přišla s naprosto jasnou představou: chtěla pomoci hlavně rodinám, kterým hrozí, že se ocitnou na ulici, nebo už na ní jsou. A dala najevo, že do toho je ochotna darovat mnohem větší obnos zhruba v řádu statisíců korun.“ Díky svému právnickému vzdělání věděla Milada Váňová o existenci takzvaného „svěřenského fondu“, z něhož může obdarovaná organizace čerpat peníze po její smrti.

Milada Váňová před svým domem v Brně - Řečkovicích. Foto: Deník / Lubomír Stehlík.
Milada Váňová před svým domem v Brně-Řečkovicích. Foto: Deník / Lubomír Stehlík.

I díky tomu dnes česká pobočka Armády spásy může pokračovat v projektu tréninkových bytů pro bezdomovce: „Dobře víme, že ubytovny pro lidi na okraji jsou spíš byznysem s chudobou. Obrátili jsme se proto přímo na radnice městských částí s žádostí o přidělení několika obecních bytů. Oficiálním nájemcem bude Armáda spásy, užívat je budou ti, kteří jsou momentálně bez domova. Naši pracovníci jim budou pomáhat, aby se dali částečně do kupy, měli v pořádku doklady a mohli získat práci. A aby se postupně začali na placení nájmu sami podílet. Celkově jde o to, aby lidé, kteří jsou ohrožení bezdomovectvím, nedopadli na dno, z něhož je pak už obtížné se vyhrabat a navíc to stojí nepoměrně víc peněz,“ říká Jakub Vopelák.

Paní Váňová však projevila ještě jedno přání: aby bylo lépe postaráno o bezdomovce se psy. „Tihle lidé to mají v některých ohledech ještě těžší, se psem je například nepustí ani do noclehárny. Chci, aby vznikl nadační fond, jmenovat by se mohl Pes a já: bezdomovci. Týkalo by se to například snadnějšího přístupu ke stomatologickému vyšetření pro dotyčného člověka, na pejska by se občas podíval veterinář,“ říká paní Váňová a dodává: „Nejdůležitější ale samozřejmě je, aby měli kde bydlet – podle hesla housing first.“

Kromě práv vystudovala brněnská rodačka jazyky na filozofické fakultě – domluví se anglicky, německy, francouzsky, španělsky či rusky, překládala bajky z turečtiny, zná základy perštiny a hebrejštiny. „Každý ten jazyk má svůj systém, pronikat do něj je velké dobrodružství,“ říká. Milada Váňová nedávno učinila toto rozhodnutí: dům v brněnské čtvrti Řečkovice, kde strávila takřka celý život, bude po její smrti prodán a část výtěžku poputuje na účet Armády spásy, s jejímiž lidmi nyní dolaďuje podrobnosti ohledně naplnění své poslední vůle. A co dědicové? „Nějaké bych měla, ale ti jsou finančně zajištěni.“ Nezneklidňuje ji obava, že se jim její dobročinnost nebude zamlouvat „Nikoliv. Se situací jsou obeznámeni a nic nenamítají.“

*

Hlavním důvodem, proč lidé s podobným odkazem majetku váhají, jsou potomci. „Ať to udělá někdo, kdo nemá děti,“ lze parafrázovat jejich postoj. Roli hrají i obavy ze ztráty kontroly nad svým majetkem, vyplynulo z průzkumu, který si zadala Koalice za snadné dárcovství. Více o darech ze závěti najdete na adrese zavetpomaha.cz.

*

Absolutní vítězkou letošního prvního ročníku Cen Via Bona v kategorii Dar ze závěti se stala Kateřina Šmídková. Žena, která patřila do elitní desítky českých ekonomů, zemřela loni v květnu ve věku šestačtyřiceti let. Šéfka výzkumu v České národní bance a profesorka Institutu ekonomických studií FSV UK se v době, kdy čelila nevyléčitelné nemoci, rozhodla odkázat milion korun na založení ceny, kterou bude udělovat Česká společnost ekonomická jednou za dva roky nejlepším ženám v oboru. Finanční prémie ve výši 100 tisíc korun je díky tomu pokryta na dalších dvacet let.

Například v Nizozemí putuje ze závětí – ve prospěch péče o seniory, hendikepované, sirotky, přírodu, památky, vzdělávání, lidská práva nebo třeba opuštěná zvířata – v přepočtu pět miliard eur ročně. U nás se takových počinů objeví jen pár do roka, nepatrně jich však přibývá. Své o tom vědí například v Člověku v tísni, Domově Sue Ryder, Výboru dobré vůle, české pobočce dětského fondu UNICEF, Domově Svaté rodiny, Jedličkově ústavu či již zmíněné Armádě spásy… Nebo třeba ve Škole profesora Vejdovského v Olomouci: Anna Bednářová, rodačka z Olšan u Prostějova, odkázala této škole pro děti s poškozením zraku 1,4 milionu korun a k tomu sbírku prvorepublikových mincí, aniž o tom za svého života někomu řekla. „Nikdy jsme o té paní neslyšeli, je to krásné gesto, musela mít neuvěřitelně dobré srdce,“ nechalo se slyšet vedení školy. Asi největší radost tohoto druhu, alespoň měřeno penězi, si dopřál Stanislav Rákos, velký znalec a chovatel exotického ptactva: pražské ZOO odkázal deset milionů korun a nemovitosti v hodnotě dalších padesáti milionů. Jeho dar poslouží především k výstavbě nového pavilonu pro papoušky.

„Zkraje uvažoval o závěti, ale nakonec nám ten činžák věnoval už za života,“ vzpomíná Tomáš Vyhnálek, finanční ředitel Člověka v tísni, na pravidelného podporovatele pana Žofku. „Při podpisu darovací smlouvy se mu trochu třásla ruka, ale když skončily oficiality, začal se usmívat a řekl nám, jaká je pro něj úleva, že to má vyřešené.“ Tržní hodnota domu na pražském Žižkově činí přes dvacet milionů korun, jde o největší jednorázový dar, jaký tato organizace dosud od jednotlivce obdržela. „Nemovitost spravujeme, výtěžek z nájmu pomáhá lidem v tísni,“ doplňuje Vyhnálek.

*

“Jsem rád, že se filantropie stává běžnou součástí života mnoha Čechů. Před osmnácti lety, když jsme s udělování Cen Via Bona začínali, se mohlo docela dobře stát, že jsme mluvili o filantropii, ale lidé si mysleli, že jim vyprávíme o filatelii. A vida, letos se nám sešlo už 103 nominací,“ říká Jiří Bárta, šéf pořádající Nadace Via.

*

Americký velvyslanec s manželkou, honosné prostředí Kaiserštejnského paláce na Malostranském náměstí v centru Prahy, moderátor Jakub Železný. I tak vypadalo slavnostní předávání letošních cen pro filantropy. V publiku sedělo mnoho profesně úspěšných a často i bohatých mužů a žen, ale také třeba středoškoláci z Gymnázia Jateční v Ústí nad Labem, kteří pomáhají s doučováním v sociálně vyloučených rodinách a navštěvují seniory či hendikepované ve svém okolí.

Nebo chirurg Tomáš Šebek, který se při své haitské misi v dresu Lékařů bez hranic spřátelil s tlumočníkem Lyonelem a zjistil, že tento mladík z karibského ostrova touží vystudovat medicínu. Český lékař mu s tím pomohl: asistoval mu při získání bydlení na vysokoškolské koleji a připravil ho k přijímačkám na pražskou 1. LF UK. Lyonel uspěl a studuje tady.

Nebo zástupci obchodního družstva Konzum z Ústí nad Labem, kteří vymysleli jednoduchý systém kupónů za 30 korun, jejichž prostřednictvím mohou zákazníci v jejich obchodech podpořit některou z regionálních neziskovek. „V Praze máte ty déemesky, ale z těch si operátor sráží peníze, to by lidi u nás právem brblali,“ říká ředitel podniku Miloslav Hlavsa. Uvedeným kuponovým způsobem bylo od roku 2001 obdarováno přes 80 dobročinných organizací, které tak celkem získaly částku převyšující tři miliony korun – jde například o mateřská centra, různé okrašlovací spolky či takzvanou Dědečkovu dílnu, kde šikovní důchodci předávají dětem řemeslné dovednosti.

Na své si přišly i velké korporace, vítězem v této kategorii se letos stala firma Net4Gas, která provozuje 3800 kilometrů plynovodního potrubí. Ocenění získala za dlouhodobou podporu Českého svazu ochránců přírody, jen vloni to bylo 5,4 milionu korun. Díky tomu vznikly například naučné stezky po málo známých a vzácných lokalitách a katalog tipů na výlety – je jich už sedmdesát.

Na závěr slavnostního večera zazněl v sále Emy Destinové pod střechou renesančně-barokního paláce… hip hop. Pro organizaci ADRA, která provozuje vzdělávací centrum pro děti a teenagery v chudinské čtvrti Čalantika na okraji bangladéšské metropole Dháka, ho nazpívala jihlavská kapela Pio Squad (dříve Jižní Pionýři). „Vo co DE TU“ a jak „podpořit ty, co žijou v GHETTU“, se můžete dozvědět zde, skutky všech jedenadvaceti finalistů letošních Cen Via Bona se můžete inspirovat zde.

— Marek Šálek