Maturitní bondáž | Reportér Magazín

Maturitní bondáž

Komentář

Tomáš Feřtek

Tomáš Feřtek 29 / 04 / 2015

Se státními maturitami se odborníci perou už dvacet let. Celkový účet se blíží dvěma miliardám. Splnila očekávání? Vyplatilo se to? Samým vážením ještě žádné prase nepřibralo, říká staré rčení. A něco na něm je.

Ilustrační foto: Profimedia.cz

Se státními maturitami se odborníci perou už dvacet let. Celkový účet se blíží dvěma miliardám. Splnila očekávání? Vyplatilo se to? Samým vážením ještě žádné prase nepřibralo, říká staré rčení. A něco na něm je.

Letos budou středoškoláci skládat maturitu ve státní režii popáté. Budou to tedy kulatiny. Navíc letošní maturanti už strávili celé čtyřleté studium v jejím stínu. Oni i jejich učitelé věděli prakticky od začátku, co je čeká. Ideální příležitost zhodnotit, jestli se nám bezmála dvoumilardová investice, ke které každý rok přibývá dalších zhruba dvě stě miliónů, vyplatila. A co s ní dál.

Cíle v nedohlednu

Když se v roce 2011 po zhruba patnácti letech příprav státní maturita spouštěla, v učitelské i odborné veřejnosti převládalo přesvědčení, že státní dohled zvýší kredit maturity, vyřadí podprůměrné maturanty, zlepší kvalitu středoškolského vzdělání a umožní srovnávat střední školy mezi sebou. A že výsledná zkouška bude objektivnější a nahradí přijímačky na vysokou, kam se (její zásluhou!) dostanou jen ti kvalitní absolventi.

Po pěti letech je účet tristní, neboť naprostá většina očekávání se ukázala jako nereálná či nerealizovatelná. Že na základě státní maturity nelze školy srovnávat, to už dnes říká otevřeně i ministerstvo školství. Vysoké školy výsledky státní maturity buď nezajímají vůbec, nebo je to jen okrajový parametr k přijetí. Kredit maturitní zkoušky se rozhodně nezvýšil, naopak chyby v testech, zadáních a při hodnocení písemných prací z ní v prvních třech letech její „státní“ existence udělaly cíl ironického humoru.

Vlastně jediné, co státní maturita splnila a plní, je vyřazování podprůměrných maturantů. Jenže i to má háček. Těch, kteří neuspějí, je každý rok okolo dvaceti procent. To je opravdu hodně. Podivnější ale je, že se toto procento po léta nemění. Jestliže jsme si slibovali, že zavedení státní maturity zlepší kvalitu výuky a vzdělávání a obecně kvalitu středních škol, pak se to zjevně neděje. Víme proč? A bylo vůbec reálné, aby zkouška pozvedla kvalitu škol?

Do nitra maturity

Při podrobnějším pohledu na to, jak dnes maturita vypadá, lze konstatovat, že se výrazně zlepšila kvalita zkoušky z jazyků. Nejspíš proto, že ji tvůrci do značné míry okopírovali z modelu mezinárodních jazykových zkoušek.

Přes mnohé výhrady je viditelný i posun ve zkoušce z češtiny. Už se tolik nezkouší literární dějepis, víc jde o interpretaci děl a vůbec porozumění psanému textu.

U matematiky nedošlo k žádnému posunu, pořád jde spíše o zkoušku z počtářství než o schopnost vnímat a pojmenovávat svět v matematických souvislostech. Nicméně i tak je zkouška v lecčems lepší, než bývala, přinejmenším pro některé školy.

Pokud to ale nemá žádný zaznamenatelný vliv na kvalitu absolventů, je třeba připomenout dávné přísloví, které říká, že samým vážením ještě žádné prase nepřibralo.

Maturita může lépe či hůře ověřit, co se studenti naučili, ale sama o sobě vyučování nezlepší. A stabilní počet neúspěšných ukazuje, že přinejmenším někteří učitelé nevědí, jak to udělat, aby studenti, kteří na jejich školu chodí, byli nakonec úspěšnější. Chystá se něco, aby se to změnilo?

Ministerská šněrovačka

Bohužel, opatření, která před pár týdny navrhl ministr Chládek, ke zlepšení stavu povedou jen těžko. Vybral si nešťastnou cestu, nasazuje školám stále těžší chomout.

Rozumné by bylo, kdyby se státní část maturity odbyla pouze testy, ústní část a písemky by bylo lepší nechat na škole, třeba s nějakým metodickým doporučením, jak zkoušku organizovat. A každá škola by se v té náročnější, tedy školní části, vydala svou cestou. Je téměř jisté, že odborná škola a gymnázium by se vydaly jinudy a jinam.

Jenže ve skutečnosti stát už pátým rokem mluví do toho, co a jak se u ústní zkoušky má říkat, jak a o čem se má psát písemná práce.

Vyhovět formám

Od letošního roku se mají pravidla dále zpřísnit. Ne o mnoho, ale přece jen. Stát určí povinná díla, o nichž se má u maturity mluvit, a ještě přísněji určí, jak má taková debata vypadat. Pro představu si prohlédněte přiložený pracovní list na konci tohoto textu.

Svázat literaturu do takhle absurdního interpretačního kozelce může napadnout jen někoho, kdo ji od svých školních let upřímně nesnáší. Podobné je to se slohovými pracemi, kde se předepisuje, o čem se má psát, jak přesně dlouhé to musí být a jakým způsobem to hodnotit. Opravdu by nebylo rozumnější nechat to na škole a učitelích?

K totální bondáži už chybí jen návrat k centrálnímu hodnocení slohů (zkoušelo se zatím jen jednou v roce 2012 a nyní je znovu naplánováno od roku 2017), což by velmi pravděpodobně vedlo k mechanické snaze co nejpřesněji vyhovět žánrovým formám a učitelským představám, jak vypadá ta „správná“ reportáž či úvaha.

Že by maturita mohla být příležitostí projevit literární talent a kreativitu? Ani náhodou, něco takového se ve státním systému trestá „vynulováním“ za nedodržení tématu, formy, žánru, délky … Vyberte si kritérium podle úvahy a osobního talentu.

Závěrečný účet

Vyplatilo se tedy investovat tolik peněz, úsilí a času do projektu, který nám sdělil, že zhruba pětina českých středoškoláků neumí na konci studia skoro nic a navíc se to nijak nezlepšuje? Nedalo se to zjistit levněji? A máme dál jít stejnou cestou a utahovat šrouby?

Záleží na tom, kam směřujeme.

Pokud chceme, aby i nadále byla škola hlavně přípravou na život, kde převládá nuda a pruda, kde je třeba dodržovat pravidla, na něž nemáme vliv, z valné části jim nerozumíme a připadají nám vadná, jsme na správné cestě. Metoda maturitní bondáže tenhle výsledek zajistí docela spolehlivě.

Tomáš Feřtek

Autor je novinář, dramaturg a spoluzakladatel společnosti EDUin


Ukázka pracovního listu k maturitě

Český jazyk a literatura / Vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Jaromír Nohavica / Chtěl jsem jí zazpívat – Never more

Seděl jsem za stolem a básně čet

rádio hrálo

vtom slyším ťukání na parapet

tak tiché že se mi možná jen zdálo

zastřený mužský hlas z chodníku

tiše se ptal

Nerad vás ruším pane básníku

ale mohli bychom na chvíli dál?

V předsíni podal mi deštník a plášť

a láhev vína

jako bych někde už viděl tu tvář

byla to tvář na kterou se nezapomíná

v průvanu zhasla mi svíčka

zvenku studený vítr vál

na chodbě na dlaždičkách

za ním černý havran stál

Usedl do křesla a černý pták

sedl mu v klíně

bodlo mě u srdce když spatřil můj zrak

že z podešví mu trčí koňské žíně

Tak nás tu máte jak jste si přál

na lampu padl stín

přes psací stůl když mi vizitku dal

firma Ďábel a Syn

V tolika nocích a v tolika dnech

jsem ho vzýval

volal ho na pomoc když docházel dech

a teď jsem se mu z očí v oči díval

cítil jsem konopnou smyčku

jak mi svírá krk

když ze záňadří vytáhl ceduličku

a dlouhý husí brk

Za kapku krve tě zahrnu vším

co budeš žádat

vidět to co jiní nevidí tě naučím

a slova k slovům v písně skládat

Co za to žádáš? ptal jsem se ptal

jsem jen nuzný tvor

a havran v rohu zakrákal

Never more

Na dlani zaschlou kapku krve mám

a tma je v sále

když přijdou lijáky tak bolí ten šrám

a ono podívej se z okna – prší stále

nešťastně šťastný v půlce života

kymácející se vor

a havran na rameni skřehotá

Never more

Analýza uměleckého textu:

I.

a) téma básně – co je součástí tématu (ďábel, havran) a co je motiv (cedulička, kapka krve)

b) literární druh a žánr – lyrika či epika

II.

a) ve kterém verši se objevuje lyrický subjekt

b) stavba verše

c) rým

III.

a) najděte obrazná pojmenování - pojmenujte: docházel dech, konopnou smyčku, jak mi svírá krk

b) vysvětlete symboly - ďábel a syn, havran; cedulička, kapka krve, šrám

c) nevermore – význam slova a jeho používání;

d) interpunkce

IV. 

a) jakou roli zaujímá píseň v kontextu autorovy tvorby

b) autorovi současníci - písničkáři a básníci

— Tomáš Feřtek