Haló, tady Babiš | Reportér Magazín

Haló, tady Babiš

Článek

Jaroslav Kmenta

Jaroslav Kmenta 13 / 09 / 2015

Novinářské ceny 2015 budou mít brzy své vítěze. V kategorii psané žurnalistky, nazvané „Nejlepší analyticko-investigativní příspěvek“, je mezi třemi nominovanými následující text Jaroslava Kmenty. Publikován bylo loni v září v magazínu Reportér.

Foto: Profimedia.cz

Novinářské ceny 2015 budou mít brzy své vítěze. V kategorii psané žurnalistky, nazvané „Nejlepší analyticko-investigativní příspěvek“, je mezi třemi nominovanými následující text Jaroslava Kmenty. Publikován bylo loni v září v magazínu Reportér.

Andrej Babiš často zdůrazňuje, že mu k podnikatelskému úspěchu nepomáhali politici a stát. V jeho minulosti přitom existuje případ, který to zpochybňuje: Babišovy kontakty s později odsouzenou manažerkou České konsolidační agentury Radkou Kafkovou. V letech 2004 až 2005 zachytily Babiše policejní odposlechy. Vyplývá z nich, jak dokázal využívat vazeb na politiky a státní úředníky, aby mu pomáhali s růstem Agrofertu. Odsouzená úřednice pro něj řešila oddlužení Aliachemu a pomáhala mu pojistit vliv nad Kosteleckými uzeninami.

Máte to v obálce?

Toto je autentická telefonická a SMS komunikace mezi podnikatelem Andrejem Babišem a členkou vedení České konsolidační agentury Radkou Kafkovou z roku 2004. Zachytila ji protikorupční policie, když sledovala aktivity Kafkové kvůli podezření z korupce. Babiš byl v té době soukromý podnikatel a Kafková státní úřednice, která disponovala citlivými údaji.

19. února 2004, 8:09

Babiš: „Měli by jsme se vidět co nejdřív. Mám ještě jeden nápad. AB.“

Kafková: „Kdykoli po 12. hodině.“

Babiš: „Hilton?“

Kafková: „O.K.

19. února 2004, 18:36

Babiš: „Áno?“

Kafková: „Já jsem na místě a vy tady nejste.“

Babiš: „Máte to v obálce?“

Kafková: „Nemám. Mám to mimo obálku.“

Babiš: „Do prdele… katastrofický… Já tam přijdu za půl hodiny. Nechte to u vrátného, dejte mu to do ruky, že se pro to zastavím do půl hodiny. Omlouvám se, já musel vyřídit něco súrného.“

Kafková: „Dobře.

19. února 2004, 19:51

Kafková: „Došlo to v pořádku?“

Babiš: „Mám to. Dík.“

Kafková: „O.K.“

V obálce byly dokumenty. Babišův Agrofert v té době usiloval o významné pohledávky z portfolia státní agentury, takže potřeboval informace… Ale nepředbíhejme. Pěkně popořádku.

Část první / ALIACHEM

Radka Kafková patřila v letech 2003 až 2006 mezi vlivné státní úředníky. Pracovala v České konsolidační agentuře (ČKA), kde se rozhodovalo o osudu nesplacených miliardových pohledávek z dob divoké privatizace. V této „státní popelnici“ skončily často i dluhy firem, které byly jinak velmi atraktivní. A díky skoupení pohledávek se pak daly takové firmy výhodně získat a snáze ovládnout.

Kafková byla členkou představenstva ČKA a ředitelkou „úseku komplexních řešení“. I když zrovna nepracovala na nějakém konkrétním projektu, měla přístup k citlivým informacím. V červenci 2006 si ale pro ni přišla policie a zatkla ji kvůli podezření z korupce. Ve vazbě strávila tři měsíce. Peníze podle policie vzala od podnikatelů za to, že jim pomůže získat pohledávku za firmou Cetus po zkrachovalé bance IPB. Úplatek ve výši 400 tisíc korun našla policie v autě přítele Kafkové Františka Dombeka. Soud ji nakonec poslal na rok do vězení. Trest si odpykala v roce 2012.

Kafkovou dostal do vedení ČKA v roce 2003 tehdejší ministr financí Bohuslav Sobotka navzdory tomu, že poradci premiéra Vladimíra Špidly upozorňovali na její kontroverzní minulost. Dva roky předtím totiž Kafková ve státní společnosti Česká inkasní (dceřiná společnost Konsolidační banky, což byla předchůdkyně ČKA) udělala podle svých nadřízených vážné chyby, které vedly k tomu, že si stát nechal utéct pod rukama mnohasetmilionové pohledávky. Z České inkasní pak musela odejít. Případ vyšetřovala policie, ale přímé pochybení Kafkové nedokázala.

Sobotka tehdy tvrdil, že ji navrhl do ČKA, protože měla doporučení od renomované personální agentury, která se ovšem jejími „škraloupy“ z České inkasní nezabývala.

Kafková měla podle více zpráv značné kouzlo osobnosti. Její kamarádka Nataša Brožová o ní v roce 2006 v časopise Týden řekla: „Byla schopná, sexuálně velmi přitažlivá a zároveň dokázala bojovat s mužskou arogancí.“

Kafková se narodila v roce 1967 a jako „mladá krev“ nastoupila v roce 1997 do České národní banky; přišla tam jako expertka na rizikové úvěry. K její raketové kariéře v ČKA jí ale pomohlo zřejmě také to, že měla mocné známé. Její životní partner František Dombek byl členem vedení PPF banky z impéria nejbohatšího Čecha Petra Kellnera. Na druhou stranu se mohla pochlubit i tím, že na jejím seznamu známých figuroval také druhý nejbohatší Čech – tedy Andrej Babiš.

Radka Kafková. Foto: Profimedia
Radka Kafková. Foto: Profimedia

O stycích Kafkové a Babiše se psalo krátce v roce 2009, když případ ČKA začal řešit soud. Hlavními důkazy soudu totiž byly stovky hodin odposlechů Kaf­kové, které policie sbírala téměř tři roky. „Podle informací deníku E15 se do sítě odposlechů mimoděk chytil i jeden z nejvýznamnějších českých podnikatelů, Andrej Babiš, který ovládá impérium Agrofert. S Kafkovou si v průběhu let 2004 a 2005 často telefonoval a několikrát se i sešel kvůli nákupu pohledávek za společností Kostelecké uzeniny. V největším tuzemském masokombinátu měl již Babiš podíl a od státu chtěl získat zbytek, což se mu nakonec také povedlo. Babiš schůzky ani telefonáty nepopírá, tvrdí však, že výhody získat nechtěl,“ napsal 8. října 2009 deník E15.

Sám Babiš před šesti lety doslova řekl: „S Kafkovou komunikoval hlavně tehdejší člen představenstva Agrofertu Jan Kadaník. Potkávali jsme se s paní Kafkovou relativně málo, chodili jsme do sídla agentury. Jestli jsme se potkávali i jinde, to si již nepamatuji.“

Jeho kontakty s Kafkovou policie nevyhodnotila jako korupční. „Odposlechy jsou vytěžené, žádná jiná trestní oznámení kvůli nim nebudou,“ řekla v roce 2009 státní zástupkyně Petra Pavlánová.

Magazín Reportér se po letech k případu vrátil. Získal podrobnosti a analyzoval odposlechy, které dosud nebyly známé. Vyplývá z nich, že Babiš se nechytil do sítě odposlechů mimoděk – na základě jedné nahodilé schůzky. Podle policejních dokumentů si s Kafkovou telefonoval či psal SMS a osobně se s ní scházel: přičemž s ní velmi intenzivně řešil svůj byznys.

—————————————————–

Můj úspěch je založen na poctivé práci.

Andrej Babiš, 3. 7. 2013, týdeník Wirtschaftswoche

—————————————————–

V době, kdy začala policie Kafkovou odposlouchávat, konkrétně na jaře 2004, se řešila otázka výměny v čele ČKA. Kaf­ková byla v širším výběru adeptů na nového šéfa agentury a o funkci hodně stála. Splnil by se jí sen. Jenže záhy zjistila, že jí ve vládě někdo podráží nohy. Babiš jí o tom řekl, slíbil pomoc a nakonec poradil, co by měla udělat.

4. března 2004, 10:00

Babiš: „Zatím se mi nepovedl kontakt… Ten člověk je v zahraničí. Ale podle zpráv, které mám, sa nezmenil názor. A pro ostatné pány to asi není tak důležitý, aby to vytrejdovali. Sorry, dělám, co můžu, ale Úřad vlády byl vůči vám velmi negativní. Klíč je Sobotka. Zkuste toho Březinu. AB.“

Nynější premiér Sobotka byl v té době ministrem financí. Karel Březina, vlivný člen ČSSD a bývalý ministr bez portfeje, byl tehdy na částečný úvazek v ČKA a měl k Sobotkovi velmi blízko. Babiš Kafkové doporučoval, aby jí Březina domluvil schůzku přímo u Sobotky.

„Uhnala jste už toho Březinu? Budu se snažit dál. Ale moc to nevypadá, protože poradce premiéra byl vůči vám negativní,“ napsal Babiš v další zprávě.

Kafková byla z těchto informací otrávená. Tušila, že se šéfkou ČKA nestane. Druhý den si volala se svým přítelem, bankéřem Dombekem. A řekla mu, že se v ČKA pokusí ještě nějaký čas vydržet, aby se zajistila do budoucna.

„Zapřísahala jsem se, že si ten sen splním, že musím prostě zatnout zuby a vydělávat prostě nějaký peníze, abych nebyla závislá na tom, že každý měsíc musím do té práce chodit, a aby to bylo tak, že to prostě jednoho dne skončí. Ty peníze nepadaj holt z nebe. Zatla jsem zuby a řekla, že to tak udělám. Prostě že to dokončím,“ řekla podle policejních dokumentů Kafková v březnu 2004.

Co tím měla na mysli? To nedořekla. Po tomto výroku se stýkala s mnoha podnikateli. Její schůzky s Babišem a kontakty s dalším člověkem z Agrofertu, o němž bude za chvíli řeč, byly velmi časté a vřelé.

Kafková dokonce v jednom hovoru o Babišovi mluvila, byť zřejmě v žertu, jako o nějakém náboženském učiteli. Stalo se to ve chvíli, kdy potřebovala vědět adresu sídla Babišovy firmy Agrofert a volala kvůli tomu Františku Dombekovi.

„Ten náš nejvyšší duchovní sedí na Roháčově kolik?“ zeptala se Kafková. (Babišův Agrofert měl v té době sídlo na Praze 3 v Roháčově ulici 83.)

Tím mužem z Agrofertu, který se s Kafkovou scházel častěji, byl Jan Kadaník. Nadaný a schopný manažer. Narodil se v roce 1965. V osmdesátých letech vystudoval zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické. Hned po revoluci začal podnikat. V roce 1993 se stal společníkem ve firmě MTC Trading, která podnikala s odpady. Tady působil až do roku 2001.

Pak si ho vyhlédl Babiš. Do Agrofertu přišel Kadaník jako externí poradce. Ale brzy povýšil. Od roku 2002 zastával funkci ředitele pro strategii a do jeho působnosti spadaly především akvizice, fúze a finanční řízení skupiny. Kadaník byl tehdy po majiteli Babišovi druhým nejmocnějším mužem celého uskupení.

Policie z odposlechů věděla, že Kadaník s Kafkovou řeší problémy kolem firmy Aliachem.

V této chemičce měl významný podíl a vliv právě Babiš. A to prostřednictvím firmy Agrobohemie, kterou napůl vlastnil státní podnik Unipetrol a napůl Babišův koncern. V roce 2003 měl Alia­chem základní jmění 4,3 miliardy korun a obrat kolem šesti miliard korun. Srdcem Aliachemu byly dvě chemičky: Fatra Napajedla, specializující se na výrobu plastů, a pardubická Synthesia, která vyrábí organická barviva, nitrocelulózu či pesticidy. Podniky Aliachemu zaměstnávaly přes pět tisíc lidí.

Problém, který Kadaník a Babiš s Kaf­kovou řešili, se ale týkal dluhů. Alia­chem dlužil státu miliardu korun z dob nepovedené privatizace koncem devadesátých let. Babiš vstoupil do podniku až v roce 2001. Aliachem měl s ČKA uzavřen splátkový kalendář. A o to v době, kdy vše poslouchala policie, šlo. Jednalo se o tom, jak bude firma Aliachem splácet konsolidační agentuře svůj dluh.

Čím méně by Aliachem splácel, tím více volných prostředků by mu zbylo na další investice. Z odposlechů bylo zjevné, že Kafková se snažila vyjít lidem z Agrofertu vstříc. O což Kadaník i Babiš usilovali. Kadaník byl od října 2002 členem představenstva Aliachemu. Babiš byl členem dozorčí rady podniku.

5. března 2004, 11:00

Kadaník poslal Kafkové SMS zprávu: „Jaký je stav projednávání úpravy splátkového kalendáře Aliachem? H.“

Kafková byla v těch dnech na malém zákroku v nemocnici a dost se divila, že jí nedá aspoň na chvíli klid. „Tos mě teda pobavil. Já jsem po narkóze a ty se mě ptáš na splátkový kalendář  Aliachemu,“ odepsala mu Kafková. Pak si spolu zatelefonovali. „To víš. Byznys probíhá v reálném čase,“ vysvětlil Kadaník.

Kafková: „Já se budu připravovat na pondělní představenstvo (ČKA, pozn. red.). Dneska v šest hodin bych měla mít návrh (splátkového kalendáře – pozn. red.). Přivezou mi materiály, protože to už spěchá.“

Kadaník: „Budou muset změny (splátkového kalendáře – pozn. red.) do dozorčí rady (ČKA, pozn. red.)?“

Kafková: „To je případ od případu. Ale podle toho, jaké tam budou změny, tak si myslím, že ne.“

Kadaník: „My jsme chtěli… Navrhujeme to z dvě stě šedesáti na padesát.“

Kafková: „Říkala mi paní Kukrechtová (podřízená Kafkové – pozn. red.), že se podívá na čísla, jak to bude vycházet.“

Kadaník: „Tak mi když tak dej vědět, v jaký podobě to půjde do představenstva.“

Kafková: „Dám.“

—————————————————–

Agrofert není produkt kuponové privatizace ani produkt české cesty privatizace na základě úvěru IPB. Agrofert byl budován systematicky a je výsledkem práce hlavně českých a některých slovenských manažerů.

Andrej Babiš, 1. 7. 2013, vlastní životopis

—————————————————–

Pro Agrofert byla úprava splátkového kalendáře důležitá. Kadaník byl kvůli tomu s Kafkovou ve stálém kontaktu.

9. března 2004, 10:40

Kadaník: „Když si představím, že by to nemuselo dopadnout, tak se mi překroutí žaludek. Mám na květen rezervován dům ve Francii. Ještě budu mít přednášku na mezinárodní federaci výrobců hnojiv a pak odlétám. Když budeš vědět o tom Aliachemu, tak mi dej vědět.“

Kafková: „Až se na to podívám, tak ti zavolám a řeknu, jak to vidím.“

Pro Aliachem, a tím pádem i pro Babišův Agrofert bylo důležité vyjednat co nejvýhodnější výši splátek proto, že se jednalo o jedny z posledních. Za dva měsíce by totiž Aliachem už splácet nic nemusel. Blížilo se úplné „osvobození“. A to díky privatizaci holdingu Unipetrol. Definitivní rozhodnutí vlády o prodeji této největší petrochemické skupiny v zemi se očekávalo koncem dubna 2004. A vláda již v listopadu 2003 rozhodla, že novému majiteli, který vzejde z výběrového řízení, prodá kromě akcií Unipetrolu i všechny dluhy, které měly všechny klíčové firmy ze skupiny Unipetrol u státu.

Do tohoto režimu spadal také Alia­chem, v němž měl kromě Agrofertu svůj podíl právě i Unipetrol. V ČKA ležela pohledávka za Aliachemem ve výši jedné miliardy korun.

Aliachem dluh splácel, ale v březnu 2004 poslal do ČKA žádost o úpravu splátek. Šlo o to, aby platili co nejméně. Protože jakmile vláda koncem dubna rozhodne o prodeji Unipetrolu i s balíkem pohledávek ČKA, splátky pro Alia­chem skončí.

V debatě, kterou spolu vedli po telefonu Kafková a Babišův manažer Kadaník, to chvílemi vypadalo spíše jako na tržišti. Kadaníkovi se nelíbilo, že by agentura chtěla zvednout poslední splátky případně až na 110 milionů korun měsíčně.

14. března 2004, 19:24

Kafková: „Tak já na to koukám a nemůžu to najít. Tady se připravuje tisíc papírů na zítřek.“

Kadaník: „10. 3. 2004 jsme psali dopis. Od konce ledna jsme byli s vaší bankou domluveni nejprve na nulové úrovni splátek, což bylo spíš naše zbožné přání, poté na výši 50 milionů. To byla naše žádost. Nakonec jsme navrhli výši splátek 57,65.  A teď poslední indikace z agentury byla 110. A s tím jsme opravdu nepočítali.“

Kafková: „To tam nemám. Poslední informace je taková, že to teda není 50. Není to 110, ale je to 80. Takhle jsme se nakonec domluvili s tím, že to schytal Aliachem. Podle toho, jak dopadla ve čtvrtek Spolana (také podnik z holdingu Unipetrol s dluhy u ČKA – pozn. red.), tak nakonec jsem byla ráda za to, jak jsem se rozhodla. Spolana prošla. Vím, že ti to nepomůže…“

Kadaník: „Já znám jen ty celkový čísla.“

Kafková: „Je to úvěr, který má 444 milionů korun splátkovou povinnost k datu splatnosti. Total je 58. To zůstává nezměněno. A teď je to 88. My jsme to zvedli o 30.“

Kadaník: „To je nehorázné plýtvání finančními prostředky, které jsme mohli použít pro rozvoj českého chemického průmyslu.“

—————————————————–

Babiš? V mnoha směrech by se dal označit jako geniální. Je to jeden z nejschopnějších lidí, které jsem kdy potkal.

Člen vedení Agrofertu Jaroslav Faltýnek, 9. 10. 2006, Prostějovský večerník

—————————————————–

Pak se do hry vložil přímo Babiš. A chtěl se s Kafkovou vidět osobně. Kafková Babišovi potvrdila, že se s ním sejde

16. března 2004.

„Budu tam kolem 12.30 hodin,“ napsala mu Kafková. O čem se bavili, se neví. Policie je tam už nesledovala. Po schůzce se však Kafková začala chovat k Aliachemu vstřícněji. Z pozdější komunikace vyplynulo, že Kafková bude prosazovat v ČKA nižší splátky.

Babiš i Kadaník byli i tak velmi nervózní. Nebyli si jistí, zda se to Kafkové podaří na představenstvu státní agentury prosadit. Dokládá to jejich esemesková komunikace.

22. března 2004, 9:00

Kadaník: Ako vypadá Alia? Schválíte dnes těch 88? H.“

22. března 2004, 10:00

Babiš: „Prosím o sdělení, kdy půjde Aliachem do DR (dozorčí rady – pozn. red.) ČKA? AB.“

22. března 2004, 15:00

Kadaník: „Takže splátka v březnu je kolik? Těch čísel už bylo na mě i na AB moc.“

Kafková: „58.“

Kadaník: „Super.“

22. března 2004, 15:05

Kadaník: „A je to schválený?“

Kafková: „Na čem jsem byla původně s AB dohodnuta, je schváleno.“

25. března 2004, 19:18

Kafková: „Tak je to kompletně schválený. Je to tak, jak to představenstvo předložilo. Mám u tebe pusu.“

Kadaník: „Třeba dvě.“

—————————————————–

„Na Babišově obchodní minulosti shledávají málo zavrženíhodného i sami potenciální kritikové. ,Jeho impérium je velmi transparentní,“ chválí Radim Bureš z organizace Transparency International v Česku.“

Týdeník Wirtschaftswoche, 3. 7. 2013

—————————————————–

Babiš mohl slavit. Aliachem nemusel splácet vysoké sumy, ale jen 58 milionů korun.

A za další měsíc mohl slavit zase. Stalo se totiž to, co předpokládal. 28. dubna 2004 schválila vláda prodej Unipetrolu polskému koncernu PKN Orlen, s nímž měl Agrofert dohodu o spolupráci. Ta mu zajišťovala nárok na odkoupení několika chemiček z Unipetrolu. Mezi nimi byla samozřejmě i společnost Aliachem.

Od dubna 2004 to byl díky privatizaci Unipetrolu oddlužený podnik. Za miliardový dluh Aliachemu se PKN Orlen zavázal zaplatit 412 milionů korun. A i přes pozdější neshody s polským PKN Orlen se Babiš k Aliachemu dostal. Dnes je Aliachem už pod jménem Synthesia součástí jeho skupiny.

Část druhá / KOSTELEC

Babiš byl neúnavný. V létě roku 2004 si odpočinul na dovolené a hned, jak se vrátil, chtěl se pustit do dalších projektů. Kadaník byl stále v kontaktu s Kafkovou a v září 2004 pozval státní úřednici do Agrofertu. A o svém šéfovi mluvil jako o „neuchopitelném démonovi“.

29. září 2004, 22:52

Kafková: „Tak jsem doma.“

Kadaník: „My taky. Já byl na večeři v hotelu SEN…“

A jakmile si odbyli debatu o soukromých věcech, pustili se do práce.

Kafková: „Tak jak?“

Kadaník: „Mohla by ses zastavit zítra odpoledne?“

Kafková: „No, mám to plné, ale něco zruším.“

Kadaník: „Tak kolem čtvrté. Já jsem našeho neuchopitelného démona… No, rozjeli jsme asi deset nových projektů. On přijel z dovolené našláplej…“

Kafková: „Tak raději v půl páté u vás.“

Kadaník: „Já ti mohu slíbit, že se ho pokusím udržet na místě, ale není to jednoduché.“

Kafková: „Věřím. Může to být tak, že ze začátku probereme obchodní záležitosti a budeš tam i ty.“

Kadaník: „Ano, probereme všechny věci osobního zájmu.“

Kafková: „Pošli mi ještě SMS, že to platí.“

Kadaník: „Ano.“

Kafková nebyla v Agrofertu rozhodně naposledy.

11. listopadu 2004, 8:20

Kafková: „Já už jsem u vás před barákem. Mohu u vás před barákem nechat auto?“

Kadaník: „No jasně. Já budu mít lehký zpoždění.“

Kafková: „Jo, já už jdu nahoru.“

Babišovi šlo v roce 2005 o Kostelecké uzeniny. Tato firma dlužila státu téměř 700 milionů korun. Pohledávku měla na starosti ČKA. Kadaník si jistil tenhle byznys dlouho dopředu. „Jde o Kostelec. Potřebovali jsme něco vědět,“ napsal jednou Kadaník.

„Nechala jsem si udělat výpis těch uzenářů. Mám to v práci. Ještě jsem to nečetla,“ reagovala později Kafková.

Kostelecké uzeniny byly největším prosperujícím masokombinátem v zemi. V roce 2002 utržily kolem 4,5 miliardy korun. Podnik byl sice zadlužený, ale měl jednu velkou výhodu: splňoval veškeré normy, které vyžadovaly směrnice Evropské unie. Takže zatímco ostatní museli investovat do nových technologií, Kostelec měl náskok.

Symbolem podniku je známé logo, na němž je vyobrazen elegantní muž s dokonalou pěšinkou, který nadšeně kulí oči a chce se zakousnout do párku. Andrej Babiš sice pěšinku nemá, ale – obrazně řečeno – do „párků“ se rozhodl zakousnout už v roce 2003.

Jeho Agrofert tehdy koupil prvních 34 procent akcií Kosteleckých uzenin. Akcie mu prodalo obchodní družstvo Maso uzeniny, které vlastnilo celkem 74,15 procenta akcií.

Družstvo založili v roce 1994 pracovníci Kosteleckých uzenin a postupně podnik „zprivatizovali“. Do potíží se Kostelecké uzeniny dostaly po pádu banky IPB v roce 2000, u níž měl podnik téměř miliardový úvěr. Ten nakonec v červnu 2002 skončil v ČKA.

Pohledávka byla tehdy ve výši 874 milionů korun. Podnik dluh pravidelně splácel, takže se snižoval. Na seznamu majetku, který byl zastaven u ČKA, byly všechny důležité výrobní haly: bourárna masa, jatka, drůbeží porážka, udírny, chlazení či čistička odpadních vod. Bylo zjevné, že ten, kdo se dostane k pohledávce ČKA, bude diktovat další osud firmy.

Rok 2005 měl být tedy pro Babiše mimo jiné ve znamení Kosteleckých uzenin. V tomto roce si domlouval s obchodním družstvem Maso uzeniny, že od nich koupí jejich zbývajících 40 procent akcií. A také si hlídal vše, co se dělo kolem Kosteleckých uzenin v ČKA.

19. ledna 2005, 15:51

Kadaník: „Kukrechtová (podřízená Kafkové – pozn. red.) si zavolala banky ohledně KU (Kostelecké uzeniny, pozn. red.)? Co budou řešit? H.“

Kafková: „Chuť financovat, ekonomické výsledky KU, odpověď na otázku ohledně účasti ve VVR.“

ČKA měla podle rozhodnutí vlády ukončit svou činnost v roce 2007. A do té doby se měla vypořádat se všemi svými pohledávkami, tedy i s pohledávkou vůči Kosteleckým uzeninám. V úvahu připadalo standardní veřejné výběrové řízení, čili „VVR“. Což se Agrofertu moc nelíbilo.

Kromě klasického výběrového řízení mohla konsolidační agentura navrhnout ještě jeden způsob, jak prodat pohledávku za Kosteleckými uzeninami. Zařadit ji do zvláštního režimu, do takzvaného programu EXIT. Pohledávka by se v takovém případě prodávala také formou veřejného výběrového řízení, ale bylo by „vícekriteriální“, takže by nerozhodovala jenom nabídnutá cena, ale také další podmínky, o kterých rozhodne rada vlády. Kdyby třeba soutěž vyhrála firma vyrábějící hračky, mohla by vláda rozhodnout, že by to nebylo ku prospěchu Kosteleckých uzenin. Nebo kdyby v soutěži zvítězil jen nějaký spekulant s akciemi, který nemá vztah k výrobě masa, mohla by vláda vybrat jinou firmu v pořadí.

V únoru 2005 si Kadaník a Kafková v této kauze vyměnili pár esemesek.

13. února 2005, 20:04

Kadaník: „Zítra po obědě je schůzka na MPO ohledně exit/rozvaha. Nemohli bychom dostat copy toho dopisu? Jinak kluci pozdravujou, daří se jim dobře. H.“

Kafková: „KU jsou jen jednou položkou. Je to nechutný seznam firem adresovaný na GŘ (vedení ČKA – pozn. red.) od náměstka MPO (ministerstva průmyslu a obchodu) Turečka s úmyslem MPO zařadit firmy do EXIT/ROZVAHA.“

Což o to. I kdyby byly do zvláštního režimu EXIT přiřazovány další a další pohledávky, nijak by to plány Agrofertu nezhatilo.

Jenže v dubnu 2005 se situace dramaticky změnila.

Vláda najednou zničehonic přišla s jiným návrhem, že všechny dluhy vůči ČKA, pohledávky v agentuře za zemědělsko-potravinářskými subjekty, by měly být převedeny na fond PGRLF, čili Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond. Ten spadal pod ministerstvo zemědělství. Jeho hlavním posláním je pomoc českému zemědělství třeba tím, že poskytuje záruky na úvěry firmám, které podnikají v zemědělství.

Háček byl ale v tom, že v dubnu 2005 padl premiér Stanislav Gross kvůli své bytové aféře. Což byl doposud „nejvyšší kontakt“ Babiše v politice. A s příchodem nového premiéra, Jiřího Paroubka, se začala chystat i mírná rekonstrukce vlády. Ta se měla týkat i postu ministra zemědělství. Kdyby pohledávky za Kosteleckými uzeninami spadly pod resort zemědělství, bylo by to pro Agrofert nejen komplikované, ale také nejisté vzhledem k tomu, že v tomto resortu nebyl Babiš tak politicky silný.

Radka Kafková měla informace o úmyslu vlády zařadit dluhy Kosteleckých uzenin pod PGRLF jako jedna z prvních. Ihned kvůli tomu kontaktovala Kadaníka.

14. dubna 2005, 16:43

Kafková: „Honzo, dneska se stalo podle mého názoru několik závažných věcí, který by mohly mít další vliv na řešení jinejch záležitostí. První věc: S vysokou pravděpodobností dojde ke změně křesla ministra zemědělství. Druhá věc: Dnes jsem jako první v agentuře dostala dopis, který tu nechal pan ministr financí Sobotka, než odletěl na týdenní dovolenou. A to, že agentuře ukládá, aby připravila přímý převod pohledávek za zemědělsko-potravinářskými subjekty na PGRLF.“

Kafková dále Kadaníka detailně informovala o podmínkách takového převodu a dodala, že ministr financí Sobotka chce věc vyřešit rychle. „Ministr financí na ten převod moc spěchá z důvodu úplně jiné pohledávky, jedné obrovské z Ústí nad Labem, a spěchá, aby ten převod byl do května, protože v květnu by se měla roztočit další soudní kola (kolem té ,obrovské pohledávky‘ − pozn. red.).“

Kadaník byl nespokojen. „Nejhorší je, že jako není jasný, jaká ta politická konstelace může bejt.“

Uplynula zhruba hodina a Kadaník volal zpátky. Bylo zřejmé, že případ konzultoval s Babišem.

14. dubna 2005, 17:40

Kadaník: „No, tak pan Babiš by se s tebou zejtra rád setkal. V té věci, co jsme se bavili. Měla bys čas zejtra dopoledne v půl desátý?“

Kafková: „Ne, zítra dopoledne ne. Já nejsem u bloku, ale vím, že od půl jedenácté mám volno.“

Kadaník: „Tak v 11 hodin?“

Kafková: „V 11 hodin v Inter­­Continentalu?“

Kadaník: „Jo, už to mám zapsaný.“

—————————————————–

Mně politici nikdy nic neprodali.

Andrej Babiš, 7. 9. 2013, Lidové noviny

—————————————————–

Babiš chtěl mluvit s Kafkovou o případu Kosteleckých uzenin. Ale zjevně ho také zaujala zmínka, že v balíku pohledávek, které by měly být převedeny pod resort zemědělství, je i „jedna velká pohledávka za firmou z Ústí nad Labem“. Šlo totiž o pohledávku ve výši 1,7 miliardy korun. Tuto sumu dlužila státu ústecká firma Setuza, kterou ovládali Babišovi konkurenti Tomáš Pitr a František Mrázek. Lidé s úzkým napojením na organizovaný zločin. Babiš se s nimi střetával na každém rohu. Setuza byla v té době prvním hráčem na trhu s bio­palivy. To byl byznys dotovaný státem a podporovaný EU. Do nafty se přimíchávaly produkty z řepky olejné. Babiš chtěl vstoupit i do tohoto odvětví a uvažoval, že by získal vliv nad Setuzou. Pohledávka u ČKA by byla tou nejpříhodnější cestou.

Schůzka Kafkové a Babiše v InterContinentalu, jak se dohodli, evidentně proběhla.

15. dubna 2005, 11:03

Kafková: „Jsem na místě.“

Podle dalšího vývoje a telefonátů lze usuzovat, že Babiš se nakonec rozhodl jít touto cestou: 1) Kostelecké uzeniny zařídit samostatně přes pro něj výhodnější program EXIT. 2) O Setuzu zkusit bojovat, nebo minimálně znemožnit svým konkurentům její hladký převod na fond PGRLF, kde naopak měli dobré kontakty oni.

Kafková po schůzce v InterContinentalu Babišovi slíbila, že mu pošle podklady, aby mohl vypracovat návrh na zařazení Kosteleckých uzenin do programu EXIT.

15. dubna 2005, 16:23

Babiš: „Můžu někoho poslat pro ty papíry? AB.“

15. dubna 2005, 17:33

Babiš: „Vy jste na mě zapomněla.“

Kafková: „Nezapomněla, já mám ještě schůzky. Mohu zavolat později?“

Babiš: „Mám tu držet ještě toho šoféra?“

Kafková: „Já jsem poprosila paní Kukrechtovou, ať to připraví, ale ono to není složitý. Já vám to mohu nadiktovat do telefonu. To, co tam má být?“

Babiš: „Ale já jsem chtěl vidět nějaký ten vzor, jak to vypadá.“

Kafková: „Jo, tak já to řeknu Kukrechtové, jestli to má nachystané.

28. dubna 2005, 11:28

Babiš opět volal Kafkové. Dohodli si spolu další schůzku na pondělí v 18 hodin. A pak se ještě radili. Babiš během hovoru přiznal, že má kvůli kauze Kosteleckých uzenin schůzku s ministrem financí Bohuslavem Sobotkou.

Babiš: „Já půjdu dnes k Sobotkovi v půl čtvrté a budu tam mluvit i o Kostelci. Co teda mám říkat? Tam to tedy bylo v investiční radě a jde to do vlády?“

Kafková: „Přesně tak. Tam bude klasické připomínkové řízení a pak by to mělo být zařazeno na program vlády.“

Babiš: „Tam může být i výjimka, né?“

Kafková: „Může tam být výjimka.“

Babiš: „Jak se můžeme zařídit, aby to šlo mimo připomínkové řízení do vlády? Co je třeba udělat?“

Kafková: „To musí zažádat ministr, který předkládá ten materiál do vlády.“

Babiš: „To je kdo?“

Kafková: „To je Milan Urban, ministr průmyslu a obchodu.“

Babiš: „Takže mám zavolat Turečkovi (náměstkovi MPO – pozn. red.)?“

Kafková: „Tureček bude vědět přesný postup, ale když já předkládám materiály, tak žádá ministr financí předsedu vlády, aby to šlo mimo připomínkové řízení a dostalo se to přímo na program jednání. Tak tohle musí udělat Urban. Jestli k tomu musí dát Sobotka vyjádření, to nevím.“

Babiš: „Takže jde o to, aby vláda mohla projednat materiál ve vládě bez připomínkového řízení. Aha. Tak v pondělí v 18 hodin v InterContinentalu. A projednáme to.“

Karel Tureček, který je dnes poslancem zvoleným za TOP 09, potvrdil, že mu Babiš tehdy volal. „Jen si ověřoval informaci, jestli se pohledávky prodávají pouze právnickým, nebo fyzickým osobám se sídlem na území ČR, nebo s předmětem podnikání na území ČR. To byl můj jediný telefonický kontakt s panem Babišem za mého působení ve státní správě,“ řekl Reportéru Tureček.

Babiš sice nechtěl, aby se prodej pohledávek za Kosteleckými uzeninami projednával v meziresortním připomínkovém řízení, ale to se mu nakonec nepodařilo. Materiál do meziresortního řízení šel. Nebyla to ale žádná překážka. Babiš měl na vládní úrovni silné spojence.

Jenže Babiš si po schůzce s Kafkovou ještě vzpomněl na případ pohledávky ústecké Setuzy, a tak státní úřednici volal ještě jednou.

—————————————————–

Musíte rozlišovat mezi těmi, kdo podnikají jenom tím, že rozkrádají systematicky stát, a těmi, kdo podnikají transparentně, platí daně, zaměstnávají lidi – a logicky lobbují za své zájmy.

Andrej Babiš, 19. 9. 2011, rozhovor pro HN

—————————————————–

Koláž: Magazín Reportér
Koláž: Magazín Reportér

28. dubna 2005, 13:54

Babiš: „Omlouvám se. Ani nevím, jestli je to vhodné, ale tím, že jdu k tomu Sobotkovi… Tak ten balík, to PGRLF, to prošlo už u vás?“

Kafková: „Ještě ne. Bylo to na představenstvu (ČKA pozn. red.), ale neprošlo to. Bylo to svinsky udělané, spousta administrativních chyb.“

Babiš: „A proč tam vypadlo, že jste chtěli, aby se vláda vyjádřila k té největší pohledávce (Setuzy, pozn. red.)?“

Kafková: „Je to tam. To nevypadlo.“

A opět státní úřednice Kafková informovala podnikatele o podrobnostech.

Babiš chtěl, jak se zdá z odposlechů, transakci, která vyhovovala jeho konkurentům Pitrovi a Mrázkovi, nabourat. Pitr totiž plánoval, že nabídne fondu PGRLF kapitalizaci více než miliardové pohledávky − tedy že stát, respektive fond dostane namísto dlužených peněz třetinu akcií Setuzy. Čímž by potravinářskou firmu oddlužil s pomocí státu. A právě to se Babišovi nelíbilo. A hned v další části hovoru vysvětlil proč.

„Já chci říct ministru financí, že… No, že ta velká pohledávka… No, napíšem mu dopis s tím americkým investorem, že bychom měli zájem to koupit,“ řekl Babiš a pak si povzdychl: „Ale ještě se poradím. To jsou hry.“

Současný premiér a tehdejší ministr financí Bohuslav Sobotka je přesvědčen, že jeho jednání s Babišem se tehdy týkalo Unipetrolu. „Pokud se pamatuji, s Andrejem Babišem jsem se jako ministr financí sešel jen jednou. A to jsme řešili ukončení privatizace Unipetrolu z doby Zemanovy vlády. Mohu vyloučit, že bych s kýmkoliv řešil pohledávku Kosteleckých uzenin. Ty navíc prodávala ČKA, ne ministerstvo financí,“ řekl Reportéru Sobotka.

Ale zpět ke Kosteleckým uzeninám. Babiš chtěl opět mluvit s Kafkovou.

2. května 2005, 17:33

Babiš: „Platí 18 h InterConti, nebo později? AB.“

Babišovi se nakonec podařilo dosáhnout toho, aby pohledávka za Kosteleckými uzeninami byla z balíku určeného k převodu do PGRLF vyjmuta a aby se prodávala samostatně v rámci programu EXIT, což bylo pro Babiše výhodnější. Ale i tak se stále zajímal o balík pohledávek směřujících do PGRLF. A nebyl sám. Další den se o pohledávky zajímal politik ČSSD – Karel Březina.

3. května 2005, 16:49

Březina: „Schválilo představenstvo ten PGRLF? Díky. KB.“

3. května 2005, 17:54

Kafková: „Schválilo.“

—————————————————–

Já jsem nikdy nelhal a nikdy jsem nekradl. Budu pracovat pro občany naší země do roztrhání těla.

Andrej Babiš, 28. 6. 2013, Hyde Park ČT

—————————————————–

Babiš chtěl mít Kostelecké uzeniny pojištěné na všech stranách. Proto lobboval i na ministerstvu průmyslu a obchodu – o čemž Kafkovou informoval.

4. května 2005, 14:09

Babiš: „Nerad ruším. Už 2 dni nemůžu sehnat Turečka (náměstka na MPO – pozn. red). Kdy s ním budete? Měli by jsme asi hrát na 3 měsíce a novej posudek od nového auditora, ale definitivně se ozvu v pátek kolem 12. h.“

8. června 2005, 9:04

Babiš: „Můžu zavolat?“

8. června 2005, 9:08

Babiš: „Máte minutu? Chci se zeptat, jak to bude s tou kauzou toho MASA. Do osmého, tedy dodnes má být to připomínkový řízení.“

Kafková: „Ano, já mám dnes odpoledne investiční radu, tak si zavolejme odpoledne.“

Babiš: „A můžete mi zavolat? Já bych za vámi doběhl někde na deset minut.“

Kafková: „Dobře, zavolám.“

Babiš: „Lebo my tam stojíme před rozhodnutím, zda to koupit teďka, nebo čekat, nebo jak. Já to potřebuju načasovat. Vy se mi ozvete?“

Kafková: „Ozvu se po třetí hodině.“

Babiš potřeboval mít jistotu, zda bude mít na vládě a v ČKA umetenou cestu k pohledávce za Kosteleckými uzeninami. Chystal se totiž od družstva Maso uzeniny koupit zbývajících 40 procent akcií. Pokud by je získal a k tomu připočetl to, co má, a to, co stačil ještě přikoupit na trhu, ovládal by celkem už 79 procent akcií podniku. Ale kdyby neměl pohledávku od ČKA, přišel by o kontrolu nad zástavami za dluh, mezi nimiž byly nejdůležitější výrobny celého podniku.

Ještě týž den večer proto proběhla další schůzka Babiše a Kafkové v hotelu Esplanade poblíž hlavního vlakového nádraží v centru Prahy.

8. června 2005, 19:16

Kafková: „Chtěla jsem se s vámi sejít před 19. hodinou. Mám zprávy.“

Babiš: „A máte čas ve 20 h? Na chvíli.“

Kafková: „Ano, 20. Esplanade.“

Babiš: „O.k. budu tam.“

8. června 2005, 20:03

Babiš: „Jsem na místě.“

8. června 2005, 20:07

Kafková: „Pane Babiš, já nemohu najít parkování, tak jsem zajela do Opletalky. Tak ještě 5 min.“

Babiš: „Dobře. Já mám čas.“

A hned druhý den dostal Babiš ujištění, že v připomínkovém řízení to všechno klapne.

9. června 2005, 15:19

Babiš: „Mluvila jste s tím Turečkem?“

Kafková: „Ano. Ministr požaduje předložení až po jeho návratu. Jinak se všemi připomínkami se vypořádal. Oba resorty souhlasí.“

Babiš: „O.k. DIK.“

Teď už bylo všechno jen na rozhodnutí vlády, kterou vedl premiér Jiří Paroubek. Babiš byl nervózní. Myslel si, že vláda bude program EXIT, výhodný pro jeho plány s Kosteleckými uzeninami, schvalovat hned začátkem července.

4. července 2005, 10:15

Babiš: „Kostelec exit na programu vlády 7. 7. není. Nevíte od MPO (ministerstva průmyslu a obchodu, pozn. red.), kdy to tam jde? AB.“

Kafková: „Vím jen, že materiál je odevzdán na Úřad vlády a má být do vládních prázdnin projednán. To budou ještě 3 zasedání.“

Kafková měla pravdu. Kabinet projednal případ hned na dalším zasedání, ve středu 13. července 2005. Závěr vyhovoval Agrofertu. „Vláda souhlasí s postoupením veškerých pohledávek České konsolidační agentury za společností Kostelecké uzeniny strategickému investorovi formou vícekriteriálního veřejného výběrového řízení minimálně za aktuální tržní cenu stanovenou znalcem, přičemž podmínky tohoto výběrového řízení podléhají souhlasu Rady vlády České republiky − Investiční rady. Vláda ukládá 1. místopředsedovi vlády a ministru financí realizovat toto usnesení prostřednictvím ČKA. Jiří Paroubek, předseda vlády,“ stálo ve vládním usnesení.

13. července 2005, 16:50

Tureček: „Dobrý den, Karel Tureček. Tak nám to, paní ředitelko, prošlo asi před hodinou. Nevím, jestli to víte…“

Kafková: „Ne. Super. Jste posel dobrých zpráv.“

—————————————————–

Když mně Kostelecké uzeniny kolabovaly a byly na bankrot, tak jsme poslali z Agrofertu 200 milionů a dali je na účet Kostelce. Když Olma byla na bankrot, tak jsme zabezpečili miliardový úvěr. A já jsem tady zachránil plno fabrik, Synthesia, Maso Planá, Studená.

Andrej Babiš, 22. 9. 2013, TV Prima

—————————————————–

V létě 2005 tedy ČKA připravovala podklady pro výběrové řízení. A manažer Agrofertu Kadaník opět schůzoval.

1. srpna 2005, 11:37

Kadaník: „Tak co, zajdeme na kafe? Mně by se hodil čtvrtek. H.“

Kafková: „O.k. Ve ČT v 17 hod. Ve Slováči ve dvoře.“

V říjnu 2005 pak Agrofert dokončil jednání s družstvem Maso uzeniny a koupil od nich zbylé akcie. Babišova firma tak od té chvíle držela 79 procent akcií Kosteleckých uzenin.

Ve stejné době, tedy v říjnu 2005, dorazily na ČKA nabídky uchazečů o pohledávku za Kosteleckými uzeninami. Výběrové řízení na odkup dluhů firmy bylo v plném proudu.

Mluvčí České konsolidační agentury tehdy potvrdil, že o 640milionový balík pohledávek se ucházejí Agrofert Holding, Schneider-masokombinát Plzeň a firma Charlton, v níž působili lidé napojení na bývalý fond Pavla Tykače Motoinvest. Nejvyšší nabídka převyšovala sumu 540 milionů. Mluvčí Jiří Pekárek ale zdůraznil, že hlavním kritériem tendru není pouze nabídnutá cena, ale také pětibodový podnikatelský záměr.

Právě kvůli němu se výběrového řízení nezúčastnil Babišův velký konkurent firma Agropol Group. Majitel Jiří Malúš vysvětlil neúčast v dopise zaslaném dozorčí radě ČKA. Stálo v něm, že kritéria výběrového řízení jsou diskriminační. Podle Malúše není možné, aby je kdokoli kromě Agrofertu mohl splnit. „Již předem lze předpokládat postoupení dluhů společnosti Agrofert. Pouze Agrofert má přístup ke kompletním interním záznamům a údajům Kosteleckých uzenin a pouze on je schopen prosadit své záměry při rozhodování v podniku,“ stěžoval si Malúš.

25. října 2005 poskytl Babiš rozhovor Deníku. A na otázku, v čem spočívá jeho úspěch, řekl: „Umíme koncovku. To neznamená, že všechno řídím a kontroluji sám. Ale když jsou problémy, snažíme se je vyřešit až do konce. Dotahuji věci a nikdy nezůstávám v půli cesty.“

—————————————————–

Agrofert začínal jako obchodní firma prodávající hnojiva. Nejdříve jsme dělali obchod a pak jsme začali kupovat agrochemické podniky a později výrobní závody. Při privatizaci Unipetrolu jsme žádné kmotrovské praktiky nepoužívali. Pletete si kmotry s lobbingem. Kmotři jsou ti, co vykrádají státní firmy. My nekrademe, ale samozřejmě jsme lobbovali.

Andrej Babiš, 19. 9. 2011, rozhovor pro HN

—————————————————–

Uplynuly necelé čtyři měsíce a přišla „koncovka“.

17. února 2006 deník Právo napsal: „Vláda včera schválila, že prodá pohledávky ČKA za společností Kostelecké uzeniny holdingu Agrofert za 550,3 milionu korun. Ve výběrovém řízení obdržela ČKA tři nabídky, z nichž pouze dvě byly nad úrovní tržního ocenění. Předložily je společnosti Charlton a Agrofert Holding. Z informací zveřejněných ministerstvem financí vyplývá, že Charlton dal nejvyšší nabídku. Ale pouze Agrofert lze podle doporučení Rady vlády ČR − Investiční rady považovat za strategického investora. Kabinet se nakonec rozhodl pro Agrofert s tím, že musí zaplatit nejvyšší nabídnutou cenu.“

Tři měsíce poté došlo na závěrečný tah.

23. června 2006 se konala valná hromada akcionářů Kosteleckých uzenin. V sále hotelu Horal v Kostelci bylo v devět hodin ráno plno. Přišlo přes 60 akcionářů. Ale jen jeden měl většinu – Agrofert – 79 procent akcií.

Na pořadu jednání byl návrh na vyloučení přednostního práva akcionářů na navýšení základního jmění s tím, že navyšovat bude jen jeden předem určený akcionář, tedy Babišův Agrofert. „V případě schválení vyloučení přednostního práva na úpis a v případě upsání akcií předem určenému zájemci společností Agrofert Holding se výrazně sníží zadluženost společnosti,“ řekl na valné hromadě místopředseda představenstva Kosteleckých uzenin Vladimír Kučera.

V Kostelci byl také obchodník s akciemi Aleš Hodina, který bojoval za práva drobných akcionářů i v mnoha dalších kauzách a kterého mnozí majitelé a manažeři firem označují za „vyděrače z valných hromad“. Hodina podal na valné hromadě protest. „Vyloučení přednostního práva akcionářů na zvyšování základního kapitálu je evidentním zvýhodněním Agrofert Holdingu na úkor ostatních akcionářů,“ prohlásil Hodina a své tvrzení podpořil čísly.

Většinoví akcionáři si ho vyslechli a pak pohodlně přehlasovali. Takže Agrofert mohl jako jediný navýšit základní jmění o 100 milionů, ze současných 151 milionů na 251 milionů.

Babiš přitom nemusel platit 100 milionů korun penězi; stačilo, že se prokázal jako vlastník pohledávky od ČKA, tedy dluhu, který Kostelecké uzeniny měly vůči státní agentuře.

„Valná hromada souhlasí se započtením pohledávky společnosti Agrofert Holding ve výši 100 milionů korun vůči společnosti Kostelecké uzeniny proti pohledávce společnosti na splacení emisního kurzu nových akcií. Tuto pohledávku vůči Kosteleckým uzeninám nabyl Agrofert Holding jejím postoupením z České konsolidační agentury,“ stojí v zápise valné hromady.

Návrh byl schválen. V 10.45 byla valná hromada ukončena.

Agrofert měl tedy ve svém majetku akcie o nominální hodnotě 251 milionů, což představovalo podíl na základním kapitálu ve výši 91,9 procenta. Agrofert tak splňoval podmínky pro uplatnění práva výkupu zbylých akcií.

V únoru 2008 byl podle obchodního rejstříku jediným akcionářem podniku už jen Agrofert Holding, od ledna 2014 Agrofert, a. s.

A jak to skončilo se Setuzou? Ta měla po roce 2006 spletitý osud. Nejdříve byl zavražděn jeden z jejích nepsaných majitelů „kmotr“ František Mrázek a pak utekl ze země a poté byl zatčen klíčový muž Setuzy Tomáš Pitr. Teprve pak byl podnik zčásti oddlužen a nabídnut k prodeji. Babiš po roce 2006 tvrdil, že o Setuzu už nemá zájem. Jenže v roce 2011 přišel „americký investor“, švýcarsko-americký gigant Glencore s obratem 190 miliard dolarů a koupil nejziskovější části ústecké Setuzy.

—————————————————–

Ale vy jste zapomněli, že vy jste mě zplodili. Vy, zkorumpovaná pravice. Vždyť já jsem byl váš volič, volič ODS.“

Andrej Babiš, 26. 5. 2015, projev ve Sněmovně

—————————————————–

Část třetí / „KAVKA“ SOBOTKA

Jak dopadla Radka Kafková, už víme. Policie ji obvinila z přijetí úplatku v jiném případu spojeném s pohledávkou za firmou Cetus. Soud ji za to poslal na rok do vězení. V roce 2012 ji však po půlce trestu pustili na svobodu s podmínkou. Co se ale dosud nevědělo, je to, jaká byla skutečná role tehdejšího ministra financí Bohuslava Sobotky v celé kauze.

Odposlechy, které magazín Reportér analyzoval, vnášejí nové světlo i do jeho odpovědnosti. Sobotka se v roce 2006 od Kafkové rázně distancoval. A pár hodin po obvinění navrhl premiérovi její odvolání. „Chtěl bych vyjádřit značné znechucení nad tím, jakého chování se paní Kafková zřejmě dopustila,“ uvedl tehdy Sobotka. Premiér Paroubek se ho zastal. „Sobotka chybu neudělal. Kdybychom odstupovali pokaždé, když někoho nominujeme a on selže, tak by tady asi mnoho politiků použitelných pro vrcholnou politiku nebylo,“ řekl Paroubek v České televizi.

Jenže z policejního spisu je patrné, že s Kafkovou to bylo nahnuté dávno předtím, než byla zatčena. Stěžovali si na ni úředníci, šéf ČKA Zdeněk Čáp i členové dozorčí rady agentury. Kafková se snažila čelit snahám o své odvolání tak, že o situaci v ČKA často hovořila se svými vlivnými zastánci. Občas jí pomohl Babiš, někdy její partner, bankéř Dombek.

Z odposlechů však vyplývá, že zastání našla zřejmě i u Sobotky. Což se dosud nevědělo. V záznamech není přímý hovor mezi Kafkovou a Sobotkou. Lze to ale dovodit ze slov Kafkové nebo z debat s politikem ČSSD Karlem Březinou. Ale také z rozhovorů, které vedla se svým známým, advokátem Alexanderem Károlyim.

V červenci 2005 byla situace kolem Kafkové natolik rozjitřená, že byla na stole i varianta jejího odchodu z agentury. Kafková si chtěla jen vydobýt co nejlepší podmínky s odstupným. Proto se sešla i se Sobotkou. Z jedné věty to dokonce vypadá, že se uvažovalo o tom, že dostane i nějakou významnou funkci na Sobotkově ministerstvu.

5. července 2015, 15:48

Březina: „Radko, mluvil jsem s ním (se Sobotkou – pozn. red.). Příští týden ti domluvím schůzku. K.“

Kafková: „Dík. Jak se na to tvářil?“

Březina: „Byl tím překvapen. Tak jsem mu musel vysvětlovat situaci. Myslím, že pochopil to odchodné. Takže ti tam domluvím schůzku hned ve čtvrtek. K.“

7. července 2005, 14:02

Březina: „Ministr v pondělí, 12.30 potvrzen. K.“

7. července 2005, 17:32

Kafková o tom informovala svého právníka Károlyiho:

Kafková: „Schůzka s mf (MF – ministr či ministerstvo financí, pozn. red.) domluvena na pondělí (11. 7. 2005 ve 12.30), takže prosím, abyste se mi zítra po schůzce ozval. Případně jsem o víkendu v Praze. Zatím děkuji.“

10. července 2005, 17:07

Károlyi: „Zdravím. V pátek večer jsem přišel pozdě, tak jsem už nevolal. Neruším?“

Kafková: „Ne, píšu si řeč pro pana ministra.“

Károlyi: „Tak já volám a zopakuju stav: Jste u ministra v 11 hodin?“

Kafková: „Ve 12.30.“

Károlyi: „Předmětem jednání bude i to místo, nebo ne? Místo u něj.“

Kafková: „To netuším. Stalo se ale to, že ministr byl velmi překvapen, že ten stav je tak brutální, a zadruhé na to neměl žádnou reakci a byl překvapen tak, že při řešení případů se k tomu vracel a řekl, že mě velice rád přijme. Já jsem sama překvapená, že to udělal tak náhle.“

—————————————————–

Na Moravě údajně všichni volíte ČSSD. Já tomu moc nerozumím. Pan Sobotka už byl ministr financí. A i tak státu ročně kvůli korupci a plýtvání utíká 200 miliard korun.

Andrej Babiš, 26. 9. 2013, mítink s voliči v Brně

—————————————————–

13. července 2005, 9:52

Károlyi: „Jenom mi řekněte, jak to… Jestli to tedy jde po telefonu?“

Kafková: „Ale jde. V pondělí to proběhlo v klidu. Jsem překvapena. Pan ministr podpořil prakticky všechno. Řekl, že se to bude snažit vyřešit s nejmenším odporem. Nechal si zaslat všechny moje požadavky a řekl, že nevidí nejmenší problém… Řekl mi, že aby mě vláda odvolala, to by se – jo – muselo něco stát. Byl by rád, abych tam vydržela jeho volební období. Proběhlo to v klidu.“

Lobbing u politiků zjevně zabral. Kaf­ková v ČKA zůstala. Až do 26. července 2006, než si pro ni přišla policie.

EPILOG / (Ne)jsme jako oni

Kafková už nechce případ jakkoli komentovat. Přes svého partnera Františka Dombeka vzkázala, že je to pro ni uzavřená záležitost. „My si chceme žít už svůj soukromý život. Na veškerý veřejný život kašleme. Rozumím vašemu zájmu, ale my se k tomu už nebudeme vyjadřovat,“ řekl Reportéru Dombek.

Bohuslav Sobotka dnes tvrdí, že se s Kafkovou příliš nevídal. „S paní Kafkovou jsem byl v minimálním kontaktu. Agendu ČKA jsem vždy prioritně řešil s jejími řediteli Řežábkem a poté s Čápem,“ uvedl.

Bývalý ministr Březina říká, že už neví, co před deseti lety přesně dělal. „Jediné, co vím, že jsem v té době pracoval jako poradce v ČKA a Radka Kafková byla členkou představenstva. Víc k tomu nedokážu říct,“ uvedl Březina.

Necelý rok po zatčení Kafkové se rozhodl skončit v Agrofertu Jan Kadaník. A dostal mimořádnou nabídku: stal se členem vedení švýcarské společnosti Ameropa, k níž měl Babiš v minulosti velmi blízko. „Byl jsem v Agrofertu přes šest let, a jak pro firmu, tak pro mne to byly plodné roky,“ řekl později Lidovým novinám.

Nyní Kadaník říká, že si už na řadu věcí nepamatuje. „O žádných odposleších nevím. Co jsme (s Kafkovou – pozn. red.) řešili, si po osmi letech věru nepamatuji. Tuším, že jsme v době privatizace Unipetrolu hovořili na toto téma, protože ČKA byla smluvní stranou privatizačních smluv a Agrofert byl v konsorciu s PKN,“ řekl Kadaník magazínu Reportér.

A na dotaz, zda se může vyjádřit ke způsobu, jakým řešil s Kafkovou snížení splátek za Aliachem, Kadaník odpověděl: „Tak to si opravdu nepamatuji.“

Andrej Babiš po roce 2006 přišel o část politického vlivu, když po osmi letech vládnutí ČSSD, kde měl své zastánce, nastoupila pravicová vláda v čele s Mirkem Topolánkem. Babiš toto období tvrdě kritizoval. „Nejvíc korupce sem přišlo s lidmi typu Dalík a Janoušek. To nejsou lobbisti, to je organizovaný zločin,“ řekl v září 2013 v rozhovoru pro Lidové noviny.

V tomtéž roce obsadil druhé místo ve volbách a v lednu 2014 se stal vicepremiérem a ministrem financí ve vládě Bohuslava Sobotky. Svou kampaň postavil na kritice politiky prolezlé korupcí a klientelismem pod heslem „Ano, bude líp“.

Co na informace z policejních odposlechů říká Andrej Babiš dnes, v roce 2015? „Odmítám jakýkoliv vztah s Radkou Kafkovou i to, že bych se s ní scházel v hotelích či restauracích. Jednal jsem s ní nejvýše dvakrát, a to oficiálně v sídle ČKA a za přítomnosti jejích kolegů. Hovořit o jakýchkoli vazbách je pouze snahou o poškození mé osoby, fabulací a lží,“ vzkázal miliardář, majitel Agrofertu a první místopředseda vlády.

Připomeňme, jak Andrej Babiš komentoval schůzky v roce 2009, kdy ještě nebyl ministrem financí: „S Kafkovou komunikoval hlavně tehdejší člen představenstva Agrofertu Jan Kadaník. Potkávali jsme se s paní Kafkovou relativně málo, chodili jsme do sídla agentury. Jestli jsme se potkávali i jinde, to si již nepamatuji.“

Po letech a nástupu do politické funkce se tedy vzpomínky na kontakty s vlivnou úřednicí, zdá se, poněkud zpřesnily.

Policejní odposlechy ani situace popsané v tomto textu nedokazují, že by Andrej Babiš úřednici Kafkovou či někoho jiného korumpoval. Ukazují však jasně, že i on pro své podnikání v minulosti bohatě využíval klientelistických vazeb na politiky, státní úředníky a úřednice. Tedy přesně to, co jindy tvrdě kritizuje. •

— Jaroslav Kmenta

Advertisement