Nesnesitelné evropské ticho a trosky Aleppa

15. prosince 2016

Evakuovaní obyvatelé východního Aleppa.

foto Profimedia.cz

Evropská unie nedokázala projevit vůči Syřanům masakrovaným v Aleppu ani tolik soucitu jako ultraortodoxní izraelský rabín. Pokud jsou klíčovými zájmy EU silná, bezpečná a civilizovaná Evropa, selhali jsme ohledně syrské války ve všech třech bodech. Nerozhodli jsme pro ten, či onen přístup; jen jsme čekali, jak to dopadne.

Jicchak Josef není mírný muž. Ani 64 prožitých let nezmírnilo zarputilost, s níž prosazuje výlučnost izraelských Židů; nic neobrousilo názorové pozice, v jejichž světle působí izraelský premiér Benjamin Netanjahu jako stydlivá řádová sestra. Vrchní sefardský rabín proslul například doporučením, aby děti ortodoxních Židů nepřicházely do styku s nábožensky vlažnějšími příbuznými. A stejně jako jeho otec Ovadja, zakladatel ultraortodoxní strany Šas, patří i Jicchak Josef k nejnesmiřitelnějším odpůrcům muslimského terorismu.

Právě tento rabín Josef v říjnu letošního roku prohlásil: „Každý den jsou nedaleko od nás, v Sýrii a zvláště v Aleppu, vražděni muži, ženy a děti. Miliony uprchlíků zůstaly bez domova, statisíce dalších trpí v obležení. Nejsou našimi přáteli, ale jsou to lidské bytosti, které zažívají malý holocaust. Jako Židé nemůžeme mlčet. Náš hlas musí být slyšet: genocida nesmí projít bez povšimnutí.“

Jicchak Josef bývá domácími oponenty označován za nepřítele muslimů. V dnešní Evropě by však patrně platil za poblouzněného liberála. Není lepšího příkladu, kam jsme to dotáhli. Ani pádem Aleppa syrská válka nekončí, ale o jednom z poražených netřeba pochybovat – je to Evropská unie, která selhala na všech myslitelných frontách.

Kde je náš zájem

Vyhněme se pro jednou černobílému hodnocení jednotlivých stran bojujících v Sýrii. Co z povrchního pohledu působí (a začalo) jako konflikt diktátora a jeho oponentů, je dnes ve skutečnosti zástupná válka mezi Íránem, Ruskem, Tureckem, arabskými monarchiemi a USA. Všichni tito hráči bojují za své zájmy, stejně jako Bašár Asad, islamisté, sekulární povstalci či Kurdové. Není ambicí tohoto textu hodnotit morální únosnost účelových spojenectví mezi výše uvedenými hráči a určovat, který z těchto svazků představuje větší zlo.

Podstatné je, že výše uvedené strany se podle svých zájmů chovají. Evropa působí dojmem, že žádné zájmy nemá. Pěti lety znuděného přihlížení nejkrvavějšímu konfliktu našeho století jsme se pročekali k uprchlické vlně, na kterou jsme přes bezpočet varovných signálů nebyli připraveni. Neudělali jsme nic pro ukončení války a nyní, blízko jejímu konci, znovu jen strnule sledujeme kroky ostatních, neschopni vojenské, diplomatické ani humanitární akce.

Podpořte Reportér sdílením článku