My Češi, bez iluzí

ilustrační foto Profimedia.cz

Pýcha, že Češi mají v klubu čtenářů poezie sto tisíc abonentů, je ta tam. Začíná rok voleb, neptejte se, čí to bude rok, protože to bude rok lidu bez iluzí.

Sedí v křesle šejdrem, šlajfku má nakřivo, sako mu nesedí, nebo nesedí on saku, je neformální, lidovej, jako po těžkém flámu. Nikdo z jeho dvořanů se neodhodlá trochu ho upravit. Nepovažují to za důležité. O vzhled nedbá, je blízko lidu, nadutě mluví spatra, důležitě říká nepravdy, spíš ale lži. Ještě nikdy neseděl nahoře člověk, tolik se pyšnící křupanstvím. Jeho obliba je nevídaná.

Lidl se stal cílem rasistických útoků. V reklamě na bundu je černoch. Zákaznice Bohuslava se ptá, proč Lidl v reklamně používá negroidní obličeje. Obličej Bohuslavy není znám. Lidl jí čelí, necouvne. Upozornil Bohuslavu kulantním jazykem, že je křupanka. Bohuslava ho bude ignorovat, nakupovat bude v rasistických řetězcích. Jen neví, které to jsou, kde by černochovi tričko neprodali. Kdo není rasista, měl by Lidl v této věci podporovat.

Kdysi někteří věřili, že my Češi, Češky též, jsme mimořádně kulturní, neobvykle poctiví, snášenliví a vysoce demokratičtí lidé. Panovala pýcha na Čechy kabrňáky, kteří se tyčí nad Maďary, Poláky, i Slováky, které jsme živili. Bída mravů se přičítala šmahem panujícím komunistům, kteří je skutečně také reprezentovali: kradli, byli to křupani a demokracii si pletli s apelplacem. Jenže komunisti už čtvrt století nevládnou a mravy se nezlepšily. Naopak, objasnily se. Hrubost se osvobodila od strachu z mocných komunistů. Být sprostý na estébáka v civilu se nemuselo rozjívenému občanovi vyplatit, byl proto opatrný v názorech i činech. Dnes má zelenou, může se projevit svobodně.

Jak spolu souvisí Lidl a ten neupravený chlap nahoře na trůně? Nedostatkem studu – chlap neví, že na trůně má sedět upravený pán, ne rozkydnutý strejc, a Bohunka neví, že černoch je člověk jako ona, možná i hezčí. Lidé bývají rasisti a bývají křupani, ale obvykle vědí či tuší, že je to hanba, že se za to mají stydět a že tyto své nedostatky nemají pyšně ukazovat ostatním. Jen velký buran má velké sebevědomí a nestydí se. Před mnoha lety plula Václavským náměstím vysoká, štíhlá, elegantní kakaová žena. Zářila v té normalizační pytlovité šedi dr. Husáka jako drahokam. Za ní funěl tesilový oblejskaný strejc s rozhalenkou, s aktovkou naditou lejstrama, co si bral domů z kanceláře, a smál se upřímně té barevné krávě. Byl to pro něho nepochopitelný a ošklivý zjev. Sám vypadal jako kandidát na prezidenta.

Komunisti se oháněli lidem, z lidu prý pošli a pro lid tu byli. I dnes to říkají. Pravda to nebyla a není, jsou tu pro sebe. Dračí vajíčko ale vyseděli: zbožštělý domnělý lid. Buranství, ošklivost a nadutost se staly normálními vlastnostmi, jimiž se lze ohánět bez studu. Ba co víc, jsou to vlastnosti kladné, protože lidové, protože upřímné, protože pravdivé. Jen lid není, jsou jen lidé a jsou jen burani na své buranství hrdí.

Podpořte Reportér sdílením článku