Kurdistán bez pozlátka

7. listopadu 2017

Vystudovaná arabistka a průvodkyně po zemích Blízkého východu nabízí trochu jiný pohled na problematiku Kurdů, než jaký se v poslední době rozšířil. Obraz hrdých horalů a krásných žen jako neohrožených bojovníků proti islámskému terorismu doplňuje o některé méně známé skutečnosti.

Události posledních let, završené zářijovým referendem o nezávislost iráckého Kurdistánu, vystřelily zájem o Kurdy a jejich oblibu v Evropě do nebývalých výšin. Výborně zvládnutá propaganda, která tak ráda předvádí hrdé irácké Pešmergy nebo krásné Kurdky z Rojavy, jak bojují proti islámským teroristům, však brání širším rozhledu a přemýšlení o problémech, se kterými se syrští a iráčtí Kurdové potýkají. Nebo přesněji: se kterými se potýkají jejich sousedi.

Kde nakreslit hranice?

Na konci září irácký Kurdistán (KRG) i přes nelibost Iráku a celého mezinárodního společenství naprostou většinou vyjádřil touhu po vzniku nezávislého státu, o jehož existenci zahájí jednání s vládou v Bagdádu. Otázka referenda byla jediná, byť položená ve čtyřech jazycích: „Přejete si, aby se Kurdistán a kurdská území mimo regionální administraci stala nezávislým státem?“ Dotaz je to více než prostý, skrývá ale v sobě několik záludností.

Ihned po invazi USA do Iráku v roce 2003, během které byl sesazen režim Saddáma Husajna, propukl v Iráku chaos, který zasáhl celou zemi – s výjimkou dobře konsolidované autonomní oblasti Kurdistánu, ležící na severovýchodě země. Toto území bylo pevně v rukou Kurdů již od roku 1991, přičemž z konce husajnovského autoritářského režimu a nástupu slabé centrální vlády Kurdové jen profitovali: výrazně rozšířili svou sféru vlivu a začali bohatnout na obchodu s ropou.

Ihned po invazi Američanů začala sektářská válka mezi sunnitskou a šíitskou odnoží islámu, která hluboce ovlivnila všechny regiony Iráku. Sunnitské milice, silně podporované sunnitskými mocnostmi v regionu, zahájily v roce 2003 válku proti USA a jejich spojencům, tedy šíitské vládě, která se díky změně režimu dostala k moci. Největší obětí této války se ale staly náboženské menšiny: křesťané, jezídi, sabejci-mandejci, šabakové a další, kteří dohromady tvořili asi čtyři procenta irácké populace, se stali snadným terčem pro radikální sektářské milice. Situace byla záhy kritická zejména v oblasti Ninivských plání, což je území na severovýchod od Mosulu, kde byla koncentrace menšin tradičně velmi vysoká.

V roce 2004 byla situace tak špatná, že irácká vláda a Američané požádali kurdské Pešmergy, aby jim pomohli zajistit bezpečnost tohoto území, které s Kurdistánem sousedí. Od té doby se o Ninivských pláních – území, které je bohaté na úrodnou půdu i na ropu – oficiálně mluví jako o „sporných oblastech“ mezi Irákem a KRG. V budoucnosti by se mohly tedy snadno stát oněmi „kurdskými územími mimo regionální administraci“. A právě zde můžeme vystopovat záludnost oné prosté otázky kurdského referenda, neboť kurdské nebo Kurdy ovládané území má velmi rozmazané hranice: díky své politice totiž Kurdové zasahují do dění daleko od své původní domoviny. A Ninivské pláně jsou toho krásnou ukázkou.

Na sporných územích

Podpořte Reportér sdílením článku