Nahá na sněhu. Stereo.

Neznámý fotoamatér provedl záběr stereograficky, aby nahé tělo při prohlížení působilo pěkně plasticky. Snímek vznikl podle popisku v Československé republice a podle účesu dámy by mohlo jít o polovinu dvacátých let minulého století. Nešlo o žádnou symboliku, jinotaj či snahu o umělecké vyjádření, ale o mírně neobvyklé zobrazení ženského těla a jeho vystavení na odiv – patrně čistě soukromý.

Zvětšit

Z hlediska kompozice se můžeme na nahaté děvče v lodičkách na sněhu dívat jako na příklad uplatnění kontrastu. Kdyby ovšem stejný obrázek vznikl v létě, mnozí by v něm nejspíš viděli kýč. Stejný akt může každopádně vzbuzovat velmi pestré reakce. Například: co se před fotografováním či po něm odehrávalo ve stavení, které tušíme v pozadí? Z hlediska dějin fotografie snímek odráží rovněž dobové mínění. Soudní spory nad zabavenými snímky aktů končily v dobách začátků fotografie v neprospěch autora. Převažoval totiž názor, že fotografie není umění a fotograf je tudíž pouhým obchodníkem s nahotou, což bylo trestné.

Až tvorba piktorialistů přesvědčila veřejnost, že fotografický akt může být uměleckým dílem. A díky tomuto uznání se vytvořil argument pro přijetí celé fotografie mezi „vysoká umění“. V době vzniku tohoto snímku byla již atmosféra ve zdejší společnosti jiná a těžko by se našel člověk, který by na fotografa hnal policii pro mravnostní delikt. Naštěstí, dodejme při pohledu na tu zimní krásu.