Diktátorův vyzyvatel: Řekli by, že jsem se zabil sám

Andrej Sannikau ukazuje potvrzení, že byl registrován coby prezidentský kandidát. O měsíc později, večer po hlasování, bude zmlácen a zatčen. Dostane pět let vězení. Alexandru Lukašenkovi se neodporuje.

foto Profimedia.cz

Kandidoval na prezidenta proti Alexandru Lukašenkovi, poslednímu diktátorovi v Evropě. A možná i vyhrál, což se však nejspíš nikdy nedozví. V každém případě ho pak Lukašenko nechal zavřít, mučit a bít, vyhrožoval jeho rodině a nakonec ho vyhnal do exilu. Dnes Andrej Sannikau, ten vyhnaný, říká: „V Bělorusku se hraje i o Evropu. O Západ, včetně vás, Čechů. Nemělo by vám být jedno, co se u nás děje.“

Je v tom určitý paradox, který – nemít tragické následky – by vlastně byl až komický: v roce 1994 se Alexander Lukašenko stal běloruským prezidentem zcela legitimně. Volby v létě toho roku byly prvním celonárodním hlasováním v Bělorusku od rozpadu SSSR a byly to volby svobodné a férové. Stoupenci demokracie v zemi byli v euforii. Opájeli se vidinou skvělé budoucnosti, v níž se bývalá sovětská republika stane součástí Evropy a podřízenost Moskvě se už nebude opakovat.

Andrej Sannikau (rusky Sannikov) se taky opájel. Byl už tou dobou poměrně zkušeným diplomatem a pevně věřil, že i přes nevyhnutelné těžkosti se v Bělorusku podaří vybudovat plnohodnotnou, fungující demokracii.

A že volby vyhrál ten kníratý – s prominutím – hňup? Ten polovzdělanec a bezskrupulózní populista, který v kampani nasliboval hory doly? Čert to vem, v příštích volbách už určitě vybereme někoho pořádného.

Jenže teď se píše rok 2018 a polovzdělanec je pořád prezidentem. A Sannikau, který jej jednou vyzval na volební (nebo spíš „volební“) souboj, žije ve Varšavě, protože v Minsku by mu dovolili možná tak prodávat ponožky.

„Zkrátka a dobře, čtyřiadevadesátým rokem dějiny svobodných voleb v Bělorusku začaly, ale taky skončily,“ konstatuje Andrej a poněkud hořce se u toho usmívá.

Přečti a pošli dál

Podpořte Reportér sdílením článku