Tajemný cestovatel a selfíčko

6. ledna 2017

Cestovatel známý jako Enrique Stanko Vráz je figurou obestřenou mnoha tajemstvími. S jistotou nelze říct ani to, kdy a kde se narodil a kdo byli jeho rodiče. Objasnění jedné záhady však nabídnout můžeme: víme, proč je na jeho snímcích uváděno jméno Františka Krátkého.

Možná byl plodem lásky jedné Češky a ruského diplomata v Osmanské říši, jak sám tvrdil, a vskutku se narodil 18. dubna 1860 na severu Bulharska ve městě Veliko Tărnovo. Každopádně po sobě zanechal mnoho fotografií, byť ne u všech je jisté, zda je opravdu jejich autorem, nebo zda je od někoho koupil. Autorem tohoto snímku je nicméně zcela jistě Vráz, není jím tedy František Krátký, který snímek šířil, a jehož ateliér je uveden v pravém okraji.

Autoportrét před horou Nantsana v Japonsku, rok 1896, polovina stereofotografie.

Enrique Stanko Vráz

První kontakt Vráze s Krátkým proběhl na přelomu let 1894–1895, kdy Vráz přijel do Prahy ze své cesty rovníkovou Amerikou. Krátký pořizoval cestovateli z jeho negativů diapozitivy pro jeho přednášky a po vzájemné dohodě jeho záběry rovněž prodával – proto je signoval svým jménem. Jednu dobu se Vráz na Krátkého zlobil, že na snímcích z Číny, Japonska, Nové Guinee, Bornea a Siamu není vyznačeno jeho autorství, šlo zřejmě o první autorsko-právní spor v historii české fotografie, o němž se psalo. Vztahy mezi oběma muži se nicméně urovnaly, udržovali spolu písemný styk.

V lednu 1896 se Vráz vydal na cestu kolem světa. Ze San Franciska odplul do Japonska, odtud na Borneo a Novou Guineu, dále pokračoval do Thajska a na Srí Lanku a odtud přes Aden a Suez do Itálie. V červenci 1897 přicestoval do Čech, ale nezdržel se. Po dvou týdnech odplul přes Kubu do Venezuely, kde ukončil provoz svého obchodu s přírodninami – různými mízami, využívanými v elektrotechnice. Poté se vrátil do USA, kde mezitím získal občanství a 28. prosince 1897 se v Chicagu oženil – vzal si Vlastu Geringerovou, dceru českého nakladatele, kterou poznal již dříve v Praze.

Fotograficky nejúspěšnější byl Vrázův pobyt na Nové Guinei, kde v pohoří Hatam snímal Papuánce, kteří se vůbec poprvé setkali s bělochem. Cestovatel často a rád pózoval před nějakou památkou – činil tak samospouští, případně někoho o stisk spouště požádal. Snímek měl posloužit jako důkaz „Byl jsem tam a toto jsem viděl,“ důležitý význam měl i jako osobní upomínka, podobně jako miliardy dnešních selfie. Změnila se jen technika smysl zůstává stejný.

Historik fotografie Pavel Scheufler se zaměřuje na díla pořízená před rokem 1918. Pro magazín Reportér připravuje seriál Tajemství historické fotografie. Vybírá a komentuje nejzajímavější kousky své kolekce, které zachycují mimořádné události i každodenní život.

Podpořte Reportér sdílením článku