Zvědavá služka

Fotograf zachytil služku naslouchající za dveřmi. Že jde o služku, naznačuje její oděv a především mop na stírání prachu, který drží. Neznámý fotograf najal herečku, stylově ji oblékl, do ruky vložil mop a postavil ke dveřím, za nimiž se měla odehrávat scéna, která služku zaujala. O co přesně šlo, záleží na představivosti každého čtenáře.

Kompozice musela vypadat věrohodně, být „jako ze života”. Pro zvýšení účinku ji autor nechal kolorovat. Nešlo o vyobrazení konkrétního člověka, ale o vytvoření typické scény své doby – podobně se tehdy zpodobňovaly různé profesní typy. Na rubu snímku je zdůrazněno, byť pouze německy, že jde o vyobrazení „podle přírody”.

Zvětšit

Fotograf snímek nevytvářel pro své potěšení, chtěl jej prodat, a to jistě i na zahraničních trzích. Na rubu čteme Aux écoutes, Die Lauscherin, The listener – česky něco jako Naslouchající. Jde vlastně o variantu často zobrazovaného „Čumila”, skrytého pozorovatele. Napadá čtenáře jednoslovné pojmenování, adekvátní k čumilovi?

Být služkou byla někdy perná služba, hodně záleželo na příslušné domácnosti. Existují v tomto směru písemné vzpomínky, například jaká byla služba u paní Anny Fingerhutové v domě U Halánků – zaznamenala je Josefa Křížková, kterou Vojtěch Náprstek po patnácti letech známosti pojal za manželku (před matkou svůj vztah tajil až do její smrti).