Czech story pana Rudyho

foto Tomáš Binter

Sloužil v britské armádě. Pracoval ve vilách hollywoodských magnátů, kde vítal Franka Sinatru či manžele Reaganovy. Učil češtinu ve škole pro americké špiony. Dvaasedmdesátiletý Rudolf Barta má za sebou pozoruhodný život. Jeho syna Jana napadlo, že by se z těch příběhů mohla sestavit kniha. Povedlo se, a vznikl tak neobyčejný příběh jednoho Čecha, jenž se v roce 1968 vydal do světa.

No víš, my máme docela zajímavou rodinnou historii. Přemluvil jsem tátu, aby to nějak dal do kupy, ale bůhví jak to dopadne – vyprávěl mi před několika lety Jan Barta, úspěšný internetový podnikatel. Kniha s „kupou“ pamětihodných příběhů jeho otce Rudolfa, exulanta a muže mnoha profesí, se nerodila lehce.

Rudolf Barta své zážitky nejprve nahrál, pak přemluvil bývalé spolužáky z gymnázia, aby desítky namluvených hodin převedli do psané podoby. „Rudolf nikdy nepomýšlel na to, něco psát. Próza se mu děla sama, s jemnou, ale zřetelnou linkou bluesové poezie,“ vysvětlil spolužák, překladatel Tomáš Vrba a pochválil mravenčí práci bohemisty Jana Horálka (který byl tím, kdo smršť nahraných vzpomínek krotil a řadil do kapitol).

Kniha s názvem Ručičky věžních hodin vyšla loni. A příběhy Rudolfa Barty, které on sám ještě doplnil v rozhovoru, jsou mnohem větší jízda, než jsem čekala.

Křižíkův duch

V jihočeském městečku Bechyně začíná sněžit. Na terasovité zahradě svažující se k řece Lužnici pobíhá labrador Ike. „Víte, proč se tak jmenuje? Na počest Eisenhowera!“ oznamuje mi Rudolf Barta s odkazem na přezdívku někdejšího amerického prezidenta – a zavelí, abychom šli dovnitř.

Bartova rodinná historie se táhne docela hluboko do minulosti, mimo jiné i k muži, o němž noviny na konci devatenáctého století psaly jako o „českém Edisonovi“. Prapradědečkem Rudolfa Barty byl František Křižík; jeho obraz coby zádumčivého pána s plnovousem ostatně v bechyňském domě visí. Rudolf Barta vypráví, že Křižík byl sice geniálním vynálezcem (oblouková lampa, elektrické jízdní dráhy, svítící fontána na pražském Výstavišti a další „majstrštyky“), ale podnikání mu nešlo. „Kdyby ho nedržel nad vodou můj praděda, skončil by bídně.“

Podpořte Reportér sdílením článku