Kolej Kim Ir-sena

Luboš Pospíšil a Pavel Šrut v dubnu 2010.

Profimedia.cz

Zemřel Pavel Šrut, velký básník a blízký přítel. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl nazpívat více než osmdesát básní, a jeden z jeho nejslavnějších textů jsem náhodou i inspiroval, jde o Kolej Yesterday.

Někdy roku 1982 po koncertě v nacpaném Klubu 011 na strahovských studentských kolejích se mě Pavel zeptal: „No a jaký to vlastně bylo na kolejích, když jsi studoval ty?“ A tak jsem začal vyprávět — o večírcích, které začínaly už ráno, o skříni se sudem piva nebo o kamarádkách, které na chodbě smažívaly bramboráky.

Pavel Šrut tuto až hippie atmosféru přenesl do textu, který mistrovsky zhudebnil Petr Skoumal a neopakovatelně nazpíval Michal Prokop, ale jedna věc se dodnes málo ví. Totiž: ta moje Kolej Yesterday stála ve Staré Boleslavi a nesla tehdy na přelomu šedesátých a sedmdesátých let neuvěřitelný název Kolej Kim Ir-sena, kterýžto paradox se opíral o legendu, podle níž byl soudruh osobně přítomen při otevírání koleje. Jako studenti jsme se snažili historku osvěžit, takže jsme vedle vrátnice nainstalovali bílým prostěradlem potažené křeslo, protože „co kdyby se soudruh náhodou stavil?“, ale tento náš nápad se bohužel nesetkal s pochopením u vedení koleje.

No a pokud by někoho zajímalo, proč jsem Kolej Yesterday nezpíval já: Petr Skoumal nám ji nabídl, ale některým mým spoluhráčům připadala tahle píseň málo rocková a já se podřídil. Udělal jsem chybu.

Přesto myslím, že další skladby od Skoumala se Šrutem, které jsem nazpíval (Groteska, Banální příběh o klíči nebo Kráska v nesnázích), mají pro tutéž generaci podobný význam.

Podpořte Reportér sdílením článku