Umíme to už od dětství

O lidech, kteří získali cenu za dobročinnost.

Pomáhat se dá různě. Házet peníze do kasiček rovnou na ulici. Nechávat si strhávat z účtu pravidelné sumy. Vozit staré oblečení do charity. Kupovat si časopis od bezdomovců. Tu a tam potěšit nesoběstačného či „jen“ osamělého člověka v okolí. To všechno jsou skvělé věci, z nichž mívají radost a užitek obě strany.

Existují ale i promyšlenější, systematičtější způsoby dobročinnosti, které vyžadují o něco speciálnější dovednosti, mimořádnější nasazení nebo třeba víc času či vyšší obnosy. A právě na ně vytrvale upozorňuje Nadace Via, která 6. října rozdělovala už poosmnácté výroční Cenu Via Bona − jsou mezi nimi například Cena za otevírání nových cest, Cena pro mladého filantropa, Cena pro individuálního dárce, Cena za osobní zaujetí − srdcař roku… A letos poprvé také Cena za dar ze závěti − ano, čtete správně, svou chuť někomu či něčemu pomáhat můžete přesměrovat i do „dalšího“ života.

Komunisté zadupali tradici filantropie do země. Po dekády všechno kontroloval stát, který nesnesl pomyšlení, že lidé někde bez jeho asistence podporují něco, co považují za správné a užitečné. Profily letošních finalistů najdete na stránkách kampaně Umíme to už od dětství a některé jsou hodně inspirativní.

S vítěznými příběhy se můžete seznámit rovněž zde.