Elita – strašidlo pro masy

ilustrační foto Profimedia.cz

V Evropě, ba na celém Západě prý selhávají elity. Málo naslouchají masám a vedou je tak do záhuby. Proč ale proti elitám vystupují hlavně elitáři?

Hádejte, kdo může za úplně všechno? Pokud čtete články různých (i českých) publicistů, měli byste to vědět. Oním viníkem jsou přece – elity.

Elity jsou zodpovědné za nespokojenost občanů, za nefunkční Evropskou unii i za to, že Británie hlasovala pro brexit (čímž ovšem současně evropským elitám vlepila po zásluze políček). Elity mají na svědomí dekadenci Západu, politickou korektnost a prosazování zájmů lobbistických menšin na úkor většiny, přitom jsou elity neschopné řešit problémy dneška od eura po uprchlickou krizi. Elity zkrátka selhávají, a tak není divu, že elity ztrácejí důvěru obyčejných lidí. Či jinak řečeno – důvěru mas.

Podobných výroků dnes přibývá, plynou si bezstarostně mediálním prostorem a berou se jako legitimní argument v diskusi a politickém konání. Dokonce se na rozporu mezi elitami a masami stavějí politologické teorie o tom, že „většiny produkují lepší rozhodnutí než elity“ a že „v mase se automaticky vybalancuje egoismus s idealismem, pragmatismus s vizionářstvím, naivita s cynismem a hloupost s přemoudřelostí“, abychom citovali nejaktivnějšího věrozvěsta selhání elit v českém prostředí Petra Robejška.

Zní to všechno tak samozřejmě – dokud nad tím nezačnete trochu přemýšlet. O kom se vlastně mluví? Kde jsou ty zpropadené samolibé elity, které nám všem tak komplikují život, ničí naši civilizaci a stojí proti zoufalé většině a trpícím moudrým masám? A stojí proti nim opravdu? Nebo je to všechno mnohem složitější?

Elitáři proti elitářům

Pokud jde o českou kotlinu, největšího bojovníka proti zdejším elitám najdeme přímo na Pražském hradě. Permanentní řeči o pražské kavárně, pohrdání akademickým stavem, slova o tom, že si myslí totéž, co naprostá většina – Miloš Zeman zná svého masového voliče více než dobře. Jenže – není současný prezident sám svérázným elitářem par excellence? Jen málokdo během své dlouhé politické kariéry dával tak ostentativně najevo pohrdání „imbecily, debily a hlupáky“, dokazoval svou intelektuální převahu naučenými citáty a s rozkoší urážel všechny kolem. Sice svou lidovost dává čas od času najevo v nafukovacím člunu uprostřed nějaké kalné louže, ale současně vždy patřil k „těm nahoře“ a ovlivňoval osudy milionů lidí v téhle zemi.

Podpořte Reportér sdílením článku