Jsme na tom pořád moc dobře
10. dubna 2016
„Kde jsou všichni?“ otázal jsem se své ženy. Stáli jsme v Rumunsku, v jejím rodném městě S., na křižovatce, kde vždycky bývala zácpa jako Brno. Teď tam bylo prázdno. „V Anglii, drahý, všichni jsou v Anglii. Kdo mohl, tak utek.“
Je to tak. Rumunsko, které za mých školních let mívalo 22 milionů obyvatel, jich dnes má o pár milionů méně. Kdo udržel v ruce lopatu nebo šperhák, odešel — třeba do Itálie nebo Velké Británie. V populaci zeje díra, která je vidět pouhým okem i na ulici. Domy nemá kdo stavět, auta nemá kdo kupovat, piva v hospodách nemá kdo objednávat, spoustu osamělých mladých dívek nemá kdo — no, prostě je tu spousta osamělých mladých dívek.
S tím posledním by se dalo něco udělat, napadlo mě. Mohl bych se večer stavit se švagrem někde v klubu a ukázat pár naivním chudinkám, co se skrývá za falešným pozlátkem Západu. Dobrý plán, ale žena řekla ne. Zvláštní, jindy má pomoci bližním plnou pusu, ale když člověk přijde s konkrétními akty mikrocharity, tak narazí. Inu, ženy.
Ale vážně. Lidi hlasují nohama a chudák Rumunsko v těchto volbách prohrává, což ho skoro paralyzuje. Schválně jsem si našel, jak si stojí Česko. Uff, pořád nám to roste, už jsme kolem 10,6 a pádíme k 11 melounům. To je myslím skvělý důkaz, že jsme na tom pořád moc dobře. Teď nám sice 25 lidí v autobuse vzalo kramle, ale ti asi stejně nebyli nafurt. Těch, co to u nás mají rádi, pořád přibývá — tak se snažme, aby to tak zůstalo. Já už se domů taky těším.
Autor je reklamní expert žijící a pracující v Kataru.
Podpořte Reportér sdílením článku
Žije v Kataru.