Jak přitlačit Babiše ke zdi

Petr Fiala a Jan Farský slaví, oba mají co. Jeden zvedl ODS ode dna, druhý dostal podceňované Starosty do poslaneckých lavic. Nepochybně patří k dílčím vítězům voleb. Pavel Bělobrádek a Miroslav Kalousek naopak patří k poraženým, druhý jmenovaný dokonce k velmi poraženým – jeho strana přišla o více než dvě třetiny svých poslaneckých křesel. Více ztratila už jen ČSSD a skoro stejně komunisté.

Přesto by si slavící i truchlící (byť TOP 09 po infarktovém závěru, kdy se dostala nad pět procent až těsně před skončením počítání, asi teď zažívá hlavně pocit úlevy) mohli už zítra ráno položit u snídaně jednu otázku: má to takhle smysl?

Čtyři strany od středu doprava – ODS, lidovci, TOP 09 a Starostové – získaly dohromady 27,6 procenta hlasů. To je jen o dvě procenta méně, než kolik dostalo vítězné ANO Andreje Babiše. Přesto mají ve Sněmovně dohromady jen 48 křesel, zatímco Babiš jich má přesně o třicet víc. Český volební systém funguje tak, že silní získávají více než slabí, to je zkrátka fakt.

Jak příště mířit na výhru

Mezi čtyřmi zmíněnými stranami je spousta programových rozdílů i osobních animozit. Přesto se jeví, že kdyby se přes ně dokázaly přenést, dopadla by česká pravice mnohem lépe a mohla by reálně pomýšlet na souboj o vítězství. Pokud navíc strany od středu doprava považují Babiše za tak nebezpečného, jak v kampani říkaly, měly by o společném postupu uvažovat o to více.

Teď proto navíc mají dobré předpoklady, nikdo z nich nevypadl úplně mimo sněmovní politiku (taková klika se ovšem nemusí a nejspíš ani nebude opakovat) a není tak v roli outsidera a prosebníka o záchranu. Žádný se ale také ani zdaleka nepřiblížil k reálnému boji o vítězství.

Dávalo by proto smysl, kdyby se čtyři středopravé strany začaly co nejdříve bavit o tom, jak v příštích volbách (ať už budou za čtyři roky nebo dříve), společně zabojovat o vítězství. Jistě, zřejmě by bylo třeba obětovat část osobních ambicí a připustit dříve nemyslitelná spojenectví a vzájemné kompromisy. Na straně druhé stojí neúprosná volební matematika, která říká, že 27 je skoro dvakrát tolik než 11 + 6 + 5 + 5.

Kouzlo sedmdesáti hlasů

Opravdový politický snílek by si ostatně mohl říci, že by pro ODS, lidovce, TOP 09 a STAN dávalo smysl i to, kdyby se na společném vyjednávacím postupu dokázaly domluvit už nyní po volbách. A dokonce se pro tento účel spojit i s Piráty. Kdyby v jednáních vystupovali společnou silou sedmdesáti hlasů, dokázali by, myslím, vyjednat opravdu zajímavou vládní budoucnost pro následující čtyři roky – klidně i včetně toho, že premiérem nemůže být člověk, který je trestně stíhán (na čemž se všichni zmínění shodují). Před Babišem by tak stály jen tři možnosti: koalice s SPD a komunisty, s komunisty a ČSSD anebo dohoda s výraznými ústupky se sedmdesáti poslanci „vyjednávacího spojenectví“, které je zde naznačeno. To by mohla být nakonec ta nejlepší možnost.