Rychlík sviští čtyřicítkou

Ženská záda jsou obtěžkána dřívím, aby bylo doma čím topit. A dva chlapci jen zevlují a pitvoří se. Genderová nerovnováha je patrná na první pohled, my se ovšem budeme zabývat hlavně tím, jaký typ lokomotivy supí v pozadí.

Zdání rychlosti dodávají pětivagonové soupravě dvě vpředu umístěné lokomotivy. Vlak fotografovi nepózuje, jak se tehdy občas dělávalo, ale skutečně jede. První lokomotiva, která byla fotografovi nejblíže, je pohybově rozostřená. Zaostřené jsou však dvě postavy v popředí, jejichž záda jsou obtěžkána dřívím. Jde o matku a dceru, které se vypravily pro dřevo, aby bylo čím doma topit? Po obou stranách pózují ještě dva zvědavci – první stojí na jedné noze, druhý leží v trávě. Možná jsou to sourozenci oné dívky s dřívím, genderová nerovnováha práce a odpočinku je každopádně patrná na první pohled.

Bez postav v popředí by byla fotografie fádní a nezajímavá, obdobně neatraktivní by byly samotné postavy bez vlaku. Takto však můžeme mluvit o vhodném kontrastu: parní vlak jako symbol síly a rychlosti nového věku, naproti tomu arcahicky vyhlížející ženy s klestím a chlapecká prázdninová idyla. Vlak tehdy rozhodně nejezdil každou půlhodinu. Souhru náhod nelze vyloučit, ale fotograf nejspíše ženám zaplatil, aby s ním počkali na přijíždějící vlak. Snímek působí bezprostředně, ale byl asi výsledkem domluvy za účelem pořízení „momentky”. Vše muselo klapnout, jinak by veškeré snažení bylo marné.

Takhle jezdí engerthka

Lze snímek přesněji datovat? Odborník na železniční historii inženýr Zdeněk Bauer na výslovný dotaz přesněji určil obě lokomotivy. Ta první, přípřežní, je „engerthka“, nazývaná tak podle jejich konstruktéra Wilhelma Engertha. Podle trojmístných čísel, zčásti patrných po zvětšení originálního negativu, snímek musel vzniknout před rokem 1897.

To by odpovídalo: číslo negativu uvádí Krátký ve své komerční nabídce, datované rokem 1891. Lokomotivy této řady vyráběla v letech 1866-73 vídeňská továrna StEG (soukromá železniční společnost, která vlastnila a provozovala železniční tratě v obou částech Rakousko-Uherska). Jejich maximální uváděná rychlost činila 40 kilometrů za hodinu.

Pokud by někoho zajímalo, co dalšího expert dokázal ze snímku vyčíst: „Lokomotiva vlaková StEG řada IVs, uspořádání C (pozdější 32 kkStB a 311.1 ČSD), lokomotiva přípřežní řada IVe, B3t, kkStB ř. 14, vyřazeny do konce 1. světové války (většina už v roce 1911), dvě zbylé vyřadily ČSD hned poté bez přečíslování.” Není to fascinující?

---

Historik fotografie Pavel Scheufler se zaměřuje na díla pořízená před rokem 1918. Pro magazín Reportér připravuje seriál Tajemství historické fotografie. Vybírá a komentuje nejzajímavější kousky své kolekce, které zachycují mimořádné události i každodenní život.