Radost pohledět

Ilustrační foto Profimedia.cz

O optimismu, který přijde, když popisujete téma o rodinných firmách - a taky o víře, že jednou se to otočí. Takový je editorial dubnového Reportéra.

Za svůj život jsem toho moc nezdědil. Nepočítám-li kožené lyžáky s kovovými přezkami po sestřenici, bleděmodrou Škodu 100 rok výroby 1973 po tátovi a reprodukci Jacksona Pollocka, kterou mi zanechal můj předchůdce v minulé redakci, tak vlastně asi nic. S jedinou výjimkou: po rodičích jsem podědil optimistický náhled na svět a radost, když se někomu něco daří.

Letos zkraje roku jsem si toho užil měrou vrchovatou. Mohla za to příprava na téma o rodinných firmách. Během několika týdnů jsem narazil na příběhy mnoha šikovných a pracovitých lidí. Nebrblají, snaží se, práce je baví a také se jim daří, platí lidem výplaty a státu daně, problémy překonávají a přitom se z nich nehroutí. Podnikají napříč generacemi. Mladí respektují staré a staří důvěřují mladým.

Řezníci na Valašsku, strojaři na Hané, pletaři u Prahy, farmáři, těžaři písku, výrobci dortů i vířivek, majitelé korejské restaurace i horské boudy na hřebeni Krkonoš. Všechny jejich příběhy se nám ani zdaleka do jednoho čísla nemohly vejít. A proto se k nim budeme zase vracet. Protože o takových lidech je zkrátka radost psát a věřím, že i číst.

Ano, v tomto čísle najdete též příběhy dvou mužů, shodou okolností někdejších přátel, kteří se výše uvedenému popisu podnikání poněkud vymykají. Jeden z nich, bývalý premiér, jenž bohužel předčasně zemřel, pomohl k podivné privatizaci brněnské strojírny, aby pak nenápadně vykoukl mezi těmi, kdo profitují na jejích výsledcích. Druhý, současný ministr financí, zase obratně kouzlil s akciemi a daňovými úlevami, aby při zmnožování svého majetku platil do státní kasy co nejméně.

Jako dědičný optimista však věřím, že Česká republika je ve skutečnosti daleko více zemí šikovných a poctivých podnikatelů, strojařů, řezníků či pletařů než zemí pochybných politických privatizátorů a daňově-dotačních kouzelníků, byť jsou možná zrovna u vesla.

V tomto směru plně sdílím přesvědčení, kterého se po celou dobu socialismu držel znárodněný valašský řezník Váhala: jednou se to otočí…

Milé čtenářky, milí čtenáři, přeji vám krásné jarní dny, hodně radosti všude kolem a příjemné čtení.

Podpořte Reportér sdílením článku