Pomáhat těm, kteří mění svět, je přece sexy

foto Jan Zátorský, Mafra

Kdysi prodal byt, aby měl na svůj první počítač. Investoval zjevně správně. Firma, kterou tehdy zakládal, už funguje celé čtvrtstoletí. A Jaroslava Řasu i jeho společníky podnikání v oblasti informačních systémů pro firmy pořád baví. Nyní se rozhodli vykročit do nové etapy a po českém trhu začít dobývat i ten švýcarský.

Působíte na trhu už 25 let. A stále ve stejné čtveřici hlavních akcionářů. Jaký je recept na dlouhodobé partnerství v podnikání?

Začali jsme už někdy v roce 1995 striktně používat pravidlo, že máme rozdělené kompetence a do těch si nezasahujeme. To funguje a stále platí. Čas také způsobuje, že naše různé profesní i jiné ambice se už realizují mimo firmu. Jeden z našich akcionářů, Petr Kuchař, je teď například ve státních službách, pracuje jako hlavní architekt informačních systémů na ministerstvu vnitra.

Jak jste se vlastně dali dohromady?

Petr Vacek, se kterým jsme v roce 1991 firmu založili, je můj spolužák z vysoké školy. A Petrové Kuchař a Nejedlík jsou zase moji spolužáci ze střední. Ty jsme rok po startu přetáhli z Pozemních staveb, kde pracovali jako ajťáci.

Vaše původní firma se jmenovala Aktis, ale produkt se jmenuje už od začátku Abra. Co to jméno znamená?

My jsme si původně mysleli, že Abra znamená „věrná služebná své paní“. Kdysi s tím někdo přišel, prý že je to z latiny. Chtěli jsme název od A, abychom byli v seznamech firem a produktů pěkně vpředu, a tak se nám Abra zalíbila. Až po čase jsme začali zjišťovat, jestli to tak opravdu je s tou služebnou. A zjistili jsme, že nikoli, Abra ve skutečnosti znamená ve starokeltštině bůh. Což je, pravda, pro ekonomický software poněkud zvláštní pojmenování.

Byli jste klasický start-up, jenže v dobách MS-DOS a disket, kdy žádní startupoví investoři neexistovali. Jak jste dávali dohromady kapitál?

Potřebovali jsme ho získávat od zákazníků. Museli jsme být hodně rychlí, abychom dodávali zákazníkům a mohli od nich dostávat hotovost. Úplně na začátku jsme ovšem potřebovali dva počítače, které tehdy přece jen byly o dost dražší než dnes. Petr Vacek měl našetřeno z brigád a dostal nějaké peníze ke svatbě, za to si koupil ten svůj. A já jsem prodal byt.

Kvůli počítači?

Dnes to zní trochu bláznivě, že by někdo prodal byt, aby získal peníze na počítač. Ale byla to nejlepší finanční transakce v mém životě.

Počítám, že na pár bytů už vám ty počítače vydělaly.

Podpořte Reportér sdílením článku