O čem Babiš sní

Andrej Babiš míří na jednání vlády. Strakova akademie, 14. února 2018.

Milan Malíček / Právo / Profimedia

Babiše, byť je z rudé líhně, nezajímá ani Filipův komunismus, ani Okamurovo nacionalistické blouznění. Je praktik, chce moc v hedvábném balení, ne ve smradlavých hadrech.

Psávalo se za komunistů na pisoárech, že „jen zde to má lid ve svých rukou“. Lid býval ikonou, o které komunisti lhali, že má veškerou moc ve svých rukou. Dokonce i zdražování, násilné útoky proti obyvatelstvu a popravy nevinných, to vše bylo vydáváno za splněná přání Lidu. Na hrůzovládu Lidu lidi dopláceli duchovně i materiálně. Mladší ať se zeptají pamětníků.

Ale Lid jde opět do módy. Je to dnes falešné východisko z obtížné politické šarády. Babiš si cení Lidu víc než sněmovny. Jménem Lidu chce vládnout. Jménem dolních deseti milionů chce vládnout prezident. Okamura zastupuje český Lid. Komunisti by všechno dělali „s lidmi pro lidi“. Chudáci lidi…

Když někdo strká okatě do veřejného popředí takovou samozřejmost, že v České republice žijí lidi, a vnucuje se jim jako ochránce a pečovatel, můžete si být jisti, že o péči a ochranu nejde, nýbrž o obyčejné krysařovo vábení voličů. Od té doby, co moc nedává vládcům bůh, nýbrž voliči, je to nutné. První kartou každého populisty je slib, že Lidu bude líp, což zařídí on. To Babiš slíbil už dřív. Teď přihazuje eso – bude bránit český Lid i proti cizině, rozuměj Bruselu, který musí napadat, aby měl doma hlasy, ale také chránit, aby měl z Bruselu své agrofertské dotace.

Má do této bitvy prozatím jen nehezké spojence, komunisty a Okamuru. Nerad by je bral s sebou. Potřebuje boj jemně ladit, aby vypadal jako chytrá horákyně, která odmítá a bere současně. Oba jeho spojenci mají cíle, které za hranicemi České republiky zapáchají. Babiš nechce stát proti světu, raději by jakž takž akceptovatelné socialisty a neškodné banální lidovce. Oba mu pomohou v té základní bitvě, která další vývoj podmiňuje: aby Babiš vůdce porazil Babiše čapího podvodníka. Je to na dobré cestě, už vyjmul Čapí hnízdo z financování EU, odstranil tedy bruselský zločin, ale je před ním likvidace zločinu vnitrostátního. Bez toho se nehne z místa.

Babišova situace je paradoxní. Jmenoval se vůdcem hnutí, které zlikviduje všechny blafáky proti zákonům, ale sám je tvůrcem blafáku věru kolosálního. S ním propojené firmy přijímají pochybné dotace z veřejných peněz, milionovými dávkami na Čapák počínaje, desetitisíci za kozy, berany a koně konče. Vyvrátil i lidovou teorii, že miliardář se pro pár milionů neohne. Komické desetitisíce za kozy a stěhování koňů ukazují, že Babiš se ohne i pro pár tisícovek. Toho se musí zbavit, když chce být vladařem. Pomocníky nemohou být ti dva pochybní ideologové extremismu. Babiše, byť je z rudé líhně, nezajímá ani Filipův komunismus, ani Okamurovo nacionalistické blouznění. Je praktik, chce moc v hedvábném balení, ne ve smradlavých hadrech.

Podpořte Reportér sdílením článku