Dělám do muziky. Ekonomika menších kapel

9. srpna 2015

Kapela Covers for Lovers v kulturáku v jihočeském Milevsku.

foto Jan Zátorský. Mafra.

Když je chlapcům šestnáct, sní o tom, že budou se svou kapelou vyprodávat sály. Podaří se to málokomu. Přesto to někteří zkoušejí dál a dál – ve třiceti, ve čtyřiceti… Malé kapely jsou z jistého hlediska základem české hudební scény. Pokud jejich příjmy z honorářů pokryjí náklady, jde o relativní úspěch. Vydělávají spíše výjimečně.

Kulturák v Milevsku duní údery do bicích. Na pódiu akce s názvem Rockstage hraje domácí kapela, v sále a v předsálí je v tu chvíli přesně pětapadesát platících. Dívka s mikrofonem a mírným úsměvem zdraví známé a kamarády, kteří se přišli podívat a opatrně zatleskat. O necelou hodinu později přesáhne počet platících stovku: na pódiu se zjeví známější skupina, čtyři muži vystupující pod jménem Covers for Lovers. Klasická sestava, dvě kytary, basa a bicí: právě za bubny sedí otec kapely, bývalý student sociologie, dnes hotelový recepční a šéf hudební a mediální agentury ForFUN Agency Aleš Uhlíř.

Jedenačtyřicetiletý muzikant, který hraje už třiadvacet let. V roce 1992 založil spolu s kytaristou a zpěvákem Radkem Mihokem soubor Jaksi Taksi, skupinu, která to dotáhla na solidní pražský nadprůměr, což v praxi znamenalo pravidelné hraní po klubech a festivalech. Po šestnácti letech hraní nakonec Aleš Uhlíř kapelu opustil. Pro většinu muzikantů klubové úrovně to bývá přesně ta chvíle, kdy, zvláště pokud je jim výrazně přes třicet, opouštějí sen o našlapaných halách a začínají budovat kariéru v nějakém výdělečnějším a jistějším oboru.

Aleš to však zatím vzdát nehodlá. Když jednoho červencového rána potáhne z cigarety v říčanském sportbaru Kryšpín, vysvětluje, že by to se svou pět let existující kapelou Covers for Lovers chtěl dotáhnout do stavu, kdy bude skupina finančně stabilní a vydělá svým členům něco málo k jejich hlavním příjmům ze zaměstnání; něco, co jim alespoň kompenzuje čas, který hudbě věnují. Ten den se tomu ale zrovna moc nepřiblíží. Večer si sice zahrají na velkém festivalu Benátská noc, ale pro kapely tohoto kalibru je často jediným honorářem za vystoupení pokrytí nákladů na cestu. I tak jsou taková pozvání vítaná; velký festival znamená hodně lidí, solidní možnost zaujmout a získat další fanoušky, z nichž se možná jednou stanou kupci desek, trička nebo třeba vstupenky na další koncerty.

A co za to?

V České republice jsou desítky tisíc hudebních skupin – přesný počet těch aktivních se dá odhadnout jen těžko, ale například na serveru Bandzone je registrovaných téměř 39 000 interpretů. Ovšem jen naprostá menšina z nich se dostane na úroveň, kdy si za hraní může říci o nějaké peníze.

Do kapely je přitom třeba dát spoustu času a peněz bez jistoty, že se taková investice někdy vrátí. Ponecháme-li stranou nákup nástrojů a zařízení zkušebny, i jen samotný výjezd na vystoupení něco stojí, a u méně známých kapel tyto výdaje často spolknou většinu honoráře. Covers for Lovers dostanou za jeden koncert v klubu průměrně tři tisíce korun. Část padne na cestu, ze zbytku se financuje další provoz kapely: šetří se na výrobu CD, videoklipu, hradí se webové stránky. Něco z vydělaných peněz připadne také na Aleše – v kapele kromě hraní na bicí plní i funkci, kterou bychom mohli nazvat manažerem. Zařizuje koncerty, spravuje finance, vytváří grafiku, pracuje na propagaci… Zkrátka věnuje tomu drtivou většinu volného času. „Kapela si mě musí zaplatit,“ směje se.

Podpořte Reportér sdílením článku