Prokletí selského rozumu

Ilustrační foto Profimedia.cz

Politické proudy, které představují samy sebe jako vzpouru proti stávajícím pořádkům, se rády dovolávají „selského rozumu“. Snaží se tak získat voliče, protože ti přece vědí, že „každý rozumný člověk“ přirozeně a instinktivně pozná, co je správné. Jenže v tom číhá zrada.

Představte si, že jste vyhráli roční poukaz na dvanáct návštěv skvělé restaurace: každý měsíc do ní můžete přijít a z jídelního lístku si vybrat jídlo dle svého přání. Jak byste postupovali, kdybyste si rovnou museli navolit všech dvanáct jídel na rok dopředu? A jak byste si naopak vybírali, kdybyste na nějaké z jídel museli ukázat prstem až přímo na místě, podle aktuální chuti? A co by vám pak udělalo větší radost?

Na podobných pokusech psychologové zkoumají, do jaké míry jsou lidé schopni rozhodovat o svých pocitech a o své budoucnosti. Závěr vychází jasný: spíš nedovedou. Ti, kteří plánují na rok dopředu, většinou volí tak, aby vyzkoušeli co nejvíc možností z fantastických jídel, tedy hlasují za co největší pestrost, a pak jsou spíš zklamáni – protože v den D by dali přednost spíše opakování svých oblíbených jídel, jak potvrdili lidé z druhé kontrolní skupiny.

Podobných pokusů přinášejí odborné knihy mnoho (za všechny lze jmenovat Škobrtnout o štěstí harvardského profesora Daniela Gilberta) a tyto výzkumy podporují závěr, že člověk své preference zná jen omezeně. Přesněji, že je nedokáže správně vyhodnocovat, že naše chtění se vlivem okolností dokáže proměňovat a my nedovedeme dostatečně předvídat, jak se budeme za určitých okolností cítit a rozhodovat, že často nedokážeme správně vyhodnotit ani minulost. Lidský mozek je totiž vláčen vnějšími i vnitřními vlivy, které si dokáže jen omezeně uvědomovat a pracovat s nimi.

Navzdory těmto zkoumáním a navzdory všem ukázkám nepromyšleného či přímo iracionálního jednání lidské mysli se však v poslední době, možná častěji než dříve, vynáší jako nedotknutelný a nejposvátnější přístup ke světu cosi, co se označuje jako selský rozum.

Bonusem prezidenta Zemana je „zdravý selský rozum“ – nechal se slyšet Tomio Okamura –, to je prý to, „na co lidé slyší“. A Andrej Babiš, představující se jako alternativa vůči starým, zkorumpovaným politikům, mu zdatně sekundoval. „Já se spoléhám na selský rozum občanů,“ řekl Babiš; jindy zase napsal, že „Donald J. Trump vnese do politiky selský rozum podnikatele“.

Podpořte Reportér sdílením článku