Strach a hnus (nejen) v Kolíně nad Rýnem

11. ledna 2016

Kolín na Rýnem. Násilníci řádili mezi kostelem a nádražím.

foto Profimedia.cz

„Nejsem prsatá, blonďatá ani vyzývavá. Přesto jsem již čelila desítkám situací, které lze bez přehánění označit za sexuální obtěžování. Zhruba třetina se stala tady v Česku. A obtěžovali mne Češi,“ píše novinářka, která často pobývá v zemích, kde je násilí na denním pořádku.

Zatím naposled se mi to přihodilo na vlakovém nádraží ve Starém Městě u Uherského Hradiště. V pět hodin odpoledne jsem seděla na lavičce, na klíně spící dceru. Přisedl si ke mně a začal mě zezadu ohmatávat – po zádech a po zadku. Řekla jsem mu, ať odprejskne, to neudělal. Přesedla jsem si na jinou lavičku a do vlaku nastupovala jako poslední. Aby neviděl, v jakém vagonu pojedu.

Po pár minutách jízdy si mě našel a sedl si naproti mně. Začal šeptat vulgarity a… masturbovat.

Zažila jsem to už tolikrát, že mě to snad ani nemuselo rozhodit. Jenže tentokrát to bylo jiné: měla jsem na klíně dítě. Zachvátila mě panika. Pokud začnu křičet, naštvu ho. A co když má v kapse zbraň nebo kudlu? Tak jsem, ochromená strachy, seděla a koukala z okna. Nebo spíš do okna, kde jsem pozorovala jeho odraz. A čekala, až dokončí, co chtěl. Na další zastávce vystoupil.

Bělošky? Postavy z porna.

Na policii jsem nešla. Udělala jsem to předtím dvakrát a první otázka v obou případech zněla: „A jste si jistá?“ Načež jsem si vyslechla něco na způsob: „No, s tím nic neuděláme, to tu jen ztrácíte čas.“ Tak si ty příšerné zážitky nechávám spíš jako historky pro kamarády. Těch zkušeností z českých vlaků mám víc, ale nepřestala jsem jimi cestovat. Stejně tak dál jezdím na kole a běhám – i když jsem při obojím také mnohokrát zažila obtěžování. A to vyprávím o zemi, kde společnost není sexuálně frustrovaná, a kde si myslíme, s kdovíjakým respektem se k ženám chováme.

V Česku se mi to stalo vícekrát, ti muži mluvili česky. Ještě zhruba dvakrát víc případů sexuálního obtěžování jsem zažila v zahraničí. Nejvíce na Srí Lance, v Pákistánu a v Íránu, tedy v zemích, kde jsou mladí muži poměrně dost sexuálně frustrovaní. Bílá žena je tu často vnímána jako bájná postava z porna, přičemž statisticky největší úspěchy sklízí porno právě v zemích, kde je pro mladé muže těžké či nemožné navázat sexuální vztah před svatbou – z kulturních, společenských a náboženských důvodů.

Podpořte Reportér sdílením článku

Působila jako projektová koordinátorka na zahraničních misích Člověka v tísni, v Demokratické republice Kongo zakládala projekty na pomoc znásilněným ženám a dětem. V posledních letech se snaží dokumentovat válku proti Islámskému státu. Je spoluautorkou televizních reportáží dokumentujících boj proti ISIS v Sýrii a Iráku. Spolu s Lenkou Klicperovou založila sbírku na pomoc lidem v syrském Kobani a vede projekty na pomoc lidem v syrském Kurdistánu.