Dolétáno, doskákáno

Pod kopcem hučel natěšený dav. Padesát tisíc lidí! To bylo na velkou sportovní akci jako mistrovství světa v letech na lyžích hodně i za minulého režimu. A to ještě spousta lidí uvázla v kolonách autobusů před Harrachovem, takže rekordní let domácího závodníka na vlastní oči nestihli. Podle televizního záznamu to bylo v 11 hodin 18 minut, kdy se do deště a mlhy spustil z nového mamutího můstku tehdy osmnáctiletý Pavel Ploc. Rychlostí auta jedoucího po dálnici dolétl na 181 metrů, což byl v roce 1983 světový rekord, velká sláva a pro něj odraz ke sportovní a později i politické kariéře.

Mamut vyhyne

„Je to již hodně let, ale na tu atmosféru s tak úžasnou diváckou podporou nelze zapomenout,“ říká Pavel Ploc. Je třetí volební sezonu poslancem za sociální demokracii a přímo proti velkým skokanským můstkům v rodném Harrachově provozuje rodinný penzion, což je tady asi nejběžnější způsob obživy. Průčelí je ozdobené siluetou skokana a dvou olympijských medailí. Pohled vzhůru k obřím můstkům zakousnutým do půlky Čertovy hory je stále impozantní, ale jak sám říká, je mu z toho smutno. V posledních letech leží můstky ladem a není vyloučené, že nakonec skončí jako šrot ve sběru.

Harrachovský mamut je na nejlepší cestě následovat své biologické jmenovce. K vymření však míří i menší můstky a součásti dříve slavného klasického areálu. „Obřích můstků je jen pět na celém světě. Každé dva roky se tady mohl konat světový pohár, místo toho jen chátrá a prkna hnijou. Skákat se na něm nedá,“ říká Otakar Jiroutek, šéf TJ Jiskra Harrachov, pod kterou patří i místní dětský skokanský oddíl s dvacítkou kluků a holek.

Barvité sloveso „hnít“ zaznívá při hodnocení stavu místní pýchy nejčastěji a okamžitě. Hledání odpovědi, kdy se naposledy na největších harrachovských můstcích skákalo, vyžaduje namáhání paměti i od místních skokanských patriotů. Na obřím můstku to bylo naposledy v březnu 2014, kdy se tu odehrálo mistrovství světa v letech, a tím se možná jeho osud naplnil. Ránu z milosti mu uštědřila rolba, která se propadla do shnilého bubnu, dřevěného povrchu zmírňujícího prudký profil kopce.

Potíž harrachovského mamutího můstku je mimo jiné v tom, že konkurenční můstky prošly rekonstrukcemi, které zajistily, že se na nich skáče dále. „Oprava nedává moc smysl, když se na ostatních mamutech skáče 250 metrů a tady 200, bylo by dobré můstek rovnou rekonstruovat a zvětšit. Ale ani na jedno nejsou finance v dohledu,“ říká Stanislav Slavík, představitel místního Ski Klubu a harrachovský radní. Patří do harrachovské rodiny, která se okolo skoků a můstků pohybuje desítky let. Jeho dvojče Josef je stavitelem můstků, byl i u poslední zásadní úpravy mamuta na přelomu tisíciletí. Je členem mezinárodní komise FIS pro výstavbu můstků. „Ve světě se investují řádově větší peníze. Co se venku investuje nominálně v eurech, tady by bylo potřeba v korunách,“ říká. „Oprava shnilého bubnu, to je řádově milion korun. Ale tady už je potřeba změnit profil můstku, to už by byly desítky milionů, možná až ke stovce.“