Kauza

Pošlete peníze a pak jste… víte kde

09 / 03 / 2017

Dáte třeba desítky tisíc a na základě příslibů dospějete k závěru, že za pár let budete mít k milionu – stačí se stát platícím členem takzvaného „nákupního společenství“ Lyoness. Problém je, že mnozí z těch, kteří peníze poslali, viděli jen zlomek. Nebo nic. Je mezi nimi například legendární fotbalista Antonín Panenka; Lyoness s centrálou v Rakousku a aktivitami v mnoha zemích ostatně fotbalové kluby sponzoruje, třeba pražskou Slavii. Přesto „nákupní společenství Lyoness“ připomíná finanční hry, které se objevují už od devadesátých let a vždycky slibují velké výdělky.

Dáte třeba desítky tisíc a na základě příslibů dospějete k závěru, že za pár let budete mít k milionu – stačí se stát platícím členem takzvaného „nákupního společenství“ Lyoness. Problém je, že mnozí z těch, kteří peníze poslali, viděli jen zlomek. Nebo nic. Je mezi nimi například legendární fotbalista Antonín Panenka; Lyoness s centrálou v Rakousku a aktivitami v mnoha zemích ostatně fotbalové kluby sponzoruje, třeba pražskou Slavii. Přesto „nákupní společenství Lyoness“ připomíná finanční hry, které se objevují už od devadesátých let a vždycky slibují velké výdělky.

Z dnešního pohledu to vypadá jako krutý vtip. Jde o výzvu fanouškům s titulkem „Ušetřete peníze sobě i Bohemce!“ a fotkou legendárního Antonína Panenky, jenž drží v rukou dvě věrnostní karty společnosti Lyoness – modrou a zlatou. Příznivcům se doporučuje, ať se přidají k Lyoness jako on a pomůžou finančně sobě i klubu. Když ten článek z roku 2009 na webu klubu Bohemians slavnému fotbalistovi připomenu v zasedačce vršovického Ďolíčku, Antonín Panenka se trpce usměje. Poté co do „nákupního společenství“ Lyoness, jak zní oficiální název, vstoupil, se ukázalo, že by nejvíce ušetřil, kdyby se mu vyhnul.

„Spousta lidí říká, že to je pyramida nebo letadlo. Já to nevím, nemůžu to selským rozumem posoudit. Já jsem do toho investoval čtyřiašedesát tisíc, což jsou slušné peníze, když má člověk jenom důchod. Vrátily se nějaké drobné částky,“ vypráví Antonín Panenka s odstupem více než sedmi let. 

„Šli jsme do toho jako rodina, něco dala i manželka a děti. Člověk pořád v duchu doufá, že se to nějak vyvrbí a nějaká naděje je. Ale asi moc velká nebude, když slyším, kolik lidí v tom je a kolik korun do toho vrazili. Uspokojit je všechny bude asi těžké,“ pokračuje Antonín Panenka.

 

Neznal jsem pozadí

Jen v Česku jsou tisíce lidí v podobné situaci jako Panenka. Do systému rakouské společnosti Lyoness vložili během předchozích let dohromady řádově miliardy korun. Slibované zisky, osminásobné zhodnocení, jim nedorazily ani po letech. Většině lidí se z toho vrátily jen zlomky, stovky a tisícikoruny. Řada lidí, s nimiž Reportér mluvil, to již vzdala a peníze v hlavě již odepsala. Ti, kteří vydrželi s nervy, nyní bojují aspoň o vrácení původních vkladů. 

„Naším cílem je pomoc lidem, kteří byli poškozeni jednáním a fungováním společnosti Lyoness, a dosáhnout vrácení peněz,“ říká Miroslav Kaiser, který stojí za zapsaným spolkem Platforma poškozených. Spolek sdružuje již více než pět set lidí, kteří do Lyoness vložili částky od šedesáti tisíc až po miliony. „V zahraničí je důvěryhodnost Lyoness už hodně nabouraná. Ale v zemích, jako je Česko, kde je jazyková vybavenost špatná, lidé nemají informace a nedokážou se bránit. Naopak, když za nimi Lyoness teď chodí s novou investiční pohádkou okolo fotbalových klubů, dokážou jim to znovu prodat,“ vysvětluje svou motivaci Kaiser. Před lety byl sám příznivcem a promotérem Lyoness, který věřil, že buduje síť nakupujících a obchodníků s univerzální věrnostní kartou. „Makal jsem na tom jako blázen. Ale tehdy jsem neznal pozadí,“ říká s tím, že do Lyoness vložil řádově miliony korun. Dnes se ani nemůže na část virtuálních účtů na počítači podívat. Společnost mu dala výpověď a přístup do systému zablokovala.

Lyoness operuje ve více než čtyřiceti státech světa. Základnu má v Rakousku, největší síť vytvořila v okolních státech. Souvisí to s tím, že u jeho počátků před patnácti lety byla skupinka lidí z Rakouska, Maďarska, Česka a Slovenska. Lyoness nabízí lidem bezplatné kartičky, na které smluvní obchody vracejí procenta z nákupů, takzvaný cashback: teoreticky řečeno – koupíte-li v smluvně propojeném obchodě nějaké zboží, dostanete část peněz zpátky. Za tímto řekněme prvním stupněm aktivit ovšem Lyoness funguje na principu tvrdého multi-level marketingu. Ten podle obecné definice znamená systém přímého prodeje, kdy jsou distributoři povzbuzováni, aby získali další distributory, z čehož budou mít provize. I v případě Lyoness se výše postaveným členům „společenství“ nabízí provize z nákupů a náboru dalších lidí: abyste se ovšem stali tímto lepším členem, musíte nejprve sám nějaké peníze poslat.

Jen pro úvodní představu o velikosti a účinnosti sítě: na slibu, že do nákupní sítě přivede fanoušky fotbalové Slavie, vybral Lyoness loni během tří měsíců přes půl miliardy korun. O tomto novém fotbalovém byznysu ještě bude řeč – pokud jde ovšem o celkové aktivity, Lyoness byl nebo je v několika státech pod drobnohledem úřadů kvůli možnému provozování finančního letadla, nepovolenému zprostředkovávání investic nebo nekalým obchodním praktikám. V Rakousku se o „společenství“ zajímají média, běží tam řádově stovky civilních žalob na vracení původních vkladů, vyšetřování z pyramidového podvodu sice skončilo, přišlo však nové vyšetřování ohledně nepovoleného nabízení investic. Další zkoumání aktivit Lyoness probíhá podle informací magazínu Reportér například v Německu. Čeští klienti – aspoň v případech, o kterých Reportér ví – ovšem bývají českými úřady odkazováni na soudy a instituce v Rakousku a Švýcarsku.

Společnost Lyoness jakákoliv obvinění z nepravostí odmítá. V tiskových zprávách uvádí, že funguje jako již zmíněné „nákupní společenství“, ve kterém může více než pět milionů členů bezplatně čerpat řadu výhod. „Prémioví“ (platící) členové složili podle Lyoness peníze na své budoucí nákupy a ty mají dál možnost „pronakupovat“. Dále uvádí, že zálohy nejsou investice, a pokud někdo z členů sliboval nebo lákal na jisté zhodnocení vložených prostředků, porušoval tím pravidla, což však není chybou společnosti.

Lyoness navíc – jak magazínu Reportér sdělila jeho zástupkyně Andrea Trojanová – některé produkty už nyní nenabízí. „Lyoness se neustále snaží vyřešit jakékoli výjimečné případy a odpovídat na veškeré otázky, co nejrychleji je to možné. V případě otázek mohou bývalí členové kontaktovat společnost přímo.“

 

Slibem nezarmoutíš

Jak je možné, že společnost nabízející vracení peněz z nákupů mohla od lidí naopak tolik peněz vybrat? V principu je to příběh dvou karet, modré a zlaté, které držel v úvodu článku Antonín Panenka. Příběh modré karty Lyoness je veřejný. Modrá totiž nic nestojí. Jde o onen první stupeň aktivit; je to normální kartička s čárovým kódem, na kterou se načítají procenta z nákupu u vybraných obchodníků. Kdo nastřádá pár set korun nad nutné minimum, tomu Lyoness pošle peníze. V Česku ji podle reklamních materiálů Lyoness používá přes dvě stě tisíc lidí a po celém světě pět milionů.

Zlatou kartu ovšem dostávali lidé, kteří do Lyoness posílali peníze s vidinou, že budou mít podíl na nákupech celé sítě zákazníků, kteří do systému vstoupí. Čísla o těchto členech Lyoness neuvádí, podle střízlivých odhadů jich byla desetina, tedy dvacet tisíc. „Neposkytujeme jakékoli informace o současných členech,“ vzkázala zástupkyně „nákupního společenství“ Andrea Trojanová. Stejně tak není veřejně známo, kolik financí do původního systému vložili. 

Nábor členů vkládajících peníze funguje jako klasický, již zmíněný multi-level marketing na principu doporučování a provizí. Základní vklad do systému přišel na 64 tisíc korun. V oficiálních materiálech Lyoness uváděl, že nejde o „investici“, ale „zálohy na budoucí nákupy“. Za „zálohy“ člověk získal pozice v rozvětvujícím se stromečku, v systému, který tvarem obvykle připomíná pyramidu. A ačkoli oficiálně nejde, jak už bylo řečeno, o investici, ale o „zálohy“ – čím větší „zálohu“ člověk vložil, tím lukrativnější pozici ve struktuře získal a tím vyšší měl být jeho zisk. 

Člověk se zlatou kartou měl díky „pozicím“ profitovat nejen z nákupů svých i cizích, ale i z vkladů lidí, které do systému doporučí. Celkem šlo o cirka deset různých příjmů, z kterých člověk měl například z původních 64 tisíc získat 530 tisíc v horizontu dvou až pěti, případně dvou až sedmi let. 

Celý propracovaný systém byl prezentován na setkáních s potenciálními zájemci. „Dostal jsem se k tomu prostřednictvím mé ženy, byl jsem asi na dvou sezeních,“ vzpomíná Antonín Panenka. „Mně se ta myšlenka s nákupní kartou líbila. Ale obchodů bylo málo. Z velkých řetězců tam byl třeba Interspar nebo Tesco, ale to s tím později skončilo. Nikdo ani nevěděl, kdo k Lyoness patří, marketing nefungoval a kvůli tomu to asi tak dopadlo,“ dodává.

 

Pozice, pozice, pozice

Reportér mluvil s několika bývalými i současnými „prodejci“ Lyoness. Někteří stále věří v úspěch, jiní se za svou drahou životní zkušenost stydí a bojí se, že je budou blízcí považovat za blázny, co naletěli na nereálné sliby. Někteří si na nákup pozic brali spotřební úvěry, někteří již spadli do osobního bankrotu, přestože svému okolí dlouho tvrdili, jak báječně prosperují. To samozřejmě neznamená, že na systému nikdo nevydělával – jen těch lidí bylo málo v poměru k vkladatelům.

„Ten systém měl odměny vyplácet postupně, až se to celé zaplní. Ale to těm lidem na začátku nikdo nevysvětlil, protože potřebovali nachytat lidi, aby tam dali první vklady,“ říká Robert Kopřiva, kterého k Lyoness přivedl kamarád. „Z provizí z nakupování byly jen drobáky. Museli prodávat byznys pakety (zlaté karty), ale to bylo těžký. Člověk musel být hulvát, nedívat se doleva doprava. A když ne lhát, tak aspoň neříct všechno. Když jste to dělal, měl jste z toho peníze, ale za jakou cenu? To nebylo nic pro mě,“ vysvětluje, proč svůj vklad odepsal.

Podle jedné z účastnic operace většina lidí nikdy nic nikomu dál nenabízela. „Bylo nám řečeno, že to je pasivní investice, která se do sedmi let zhodnotí z 64 tisíc na 530 tisíc. Jediné, co jsme měli dělat, bylo nakupovat,“ vypráví a potvrzuje, že ani to nebylo jednoduché. Líčí, jak dva roky jezdila pro benzin jen k OMV. „Hádala jsem se s manželem jako pes, protože on chtěl jezdit k Tank Ono. A já na něj křičela, že musím k OMV, protože je pod Lyonessem: ‚Já vím, že to je dražší o tři čtyři koruny, ale pomůže mi to vytvářet ty jednotky!‘“ (Vratka z nákupu u OMV byla méně než procento, asi třicetník na litru.)

Jednotka (nebo taky pozice) byla v nesrozumitelném jazykovém guláši, kterým Lyoness popisuje, jak a na čem by měli „prémioví členové“ se zlatými kartami zbohatnout, cosi jako základní odměna. Ze systému vypadla pokaždé, když do něj přiteklo určité množství peněz (nejčastěji 1 600 korun). To šlo buď hodně pomalu přes nakupování –  třeba sbíráním třicetníků z každého litru u benzinky. Anebo hodně rychle z poplatků za nábor nových „prémiových členů“ se zlatou kartou, kteří skládali „zálohy na budoucí nákupy“. 

Miroslav Kaiser ze spolku Platforma poškozených přitom spočítal, že nákupy ve vybraných obchodech byly minimální. Na jednoho člena Lyoness vycházela útrata na pouhých osmdesát až sto dvacet korun měsíčně. Na webu lyonesstvura.cz zveřejnil video, které je unikátní tím, že na něm prodává systém Lyoness sám zakladatel a nejvyšší šéf Hubert Freidl. Po úvodu s obrázky domů a jachet, které si již brzy jako výše postavení členové společenství koupí, vypočítává zisky a vysvětluje, že cestou k výdělkům je prodávat „pozice, pozice, pozice (zlaté karty)“, ne bezplatné registrace (modré karty) k nákupům. „Jeden dva roky jet na plný plyn, potom věčně profitovat,“ říká na deset let starém videu natočeném při prezentaci v Bulharsku. 

Lyoness oficiálně považuje své marketingové materiály a prezentace za součást svého duševního vlastnictví a po provozovatelích pravidelně požaduje jejich stáhnutí. K videu se zakladatelem se pro magazín Reportér nevyjádřil.

 

Král multilevelu

Nejúspěšnějším marketérem Lyoness v Česku býval Jaroslav Pilný s manželkou Beatou. Jaroslav začal jako jeden z vůbec prvních a oba to ve struktuře Lyoness dotáhli až na vrchol kariérní pyramidy, do takzvaného prezidentského týmu. 

S šéfem Lyoness Hubertem Freidlem začal spolupracovat již v roce 2003, do budování sítě se opřel o tři roky později. Ze záznamů z té doby je zřejmé, jak se přes stovky prezentací a tisíce schůzek Lyoness zvětšoval a Jaroslav Pilný expandoval do dalších zemí. Jeden z jeho bývalých spolupracovníků k tomu v nadsázce říká, že „všichni lyonessáci v Česku jsou Pilného děti“. Oblíbeným místem pro oslavy se stal mimo jiné Chateau Mcely, pětihvězdičkový zámecký hotel ve středních Čechách. V roce 2011 se Pilní přestěhovali do Los Angeles, kde jako první prospektoři budovali americkou větev. 

V té době ovšem také přišly první spory s rakouským vedením. Podle Pilného šlo především o nevyplacení bonusů manželce za kariérní postup a následně jeho nesouhlas se změnou obchodních podmínek. Ty od roku 2012 umožňovaly výpověď bez udání důvodu. Lyoness v březnu 2013 celé rodině včetně spřízněných společností zablokoval přístup k účtům, přestal vyplácet odměny a o dva roky později jim dal výpověď. Jaroslav Pilný ve své zpovědi z roku 2015 na svých stránkách kralmultilevelu.cz uvádí, že přišli o zálohy ve výši šestnácti milionů a Lyoness jim nevyplatil provizi za dva roky, kdy byly jejich účty zablokované. Jen v roce 2012 přitom dosáhly třiadvaceti milionů.

Trestní oznámení na Lyoness policie odložila, Pilní zatím neuspěli ani u českých soudů s žádostmi o předběžná opatření.  V návrat peněz prý příliš nevěří. „Hlavním důvodem není mimoprávní jednání společnosti Lyoness Europe AG, ale její ekonomická situace,“ uvedl Jaroslav Pilný v e-mailové odpovědi na dotazy Reportéra. Podle Pilného mu Hubert Freidl při jednání v říjnu 2014 řekl, že společnost „není v dobré formě“. Nedošlo ani ke slíbenému finančnímu vyrovnání ve splátkách.

Neslavně skončila i jeho spolupráce s australskou CCN. Ta vybírala peníze do systému takzvaných uhlíkových kreditů: tvrdila, že akcionář CCN koupí část deštného pralesa, který pohlcuje oxid uhličitý, zabrání tak kácení lesů – a ještě mu za to posléze velcí znečišťovatelé zaplatí v rámci obchodu s emisními povolenkami. Reportéři ČT o CCN odvysílali před dvěma lety reportáž, podle níž se dá mluvit o podvodu. Jaroslav Pilný na dotaz Reportéra, zda cítí osobní odpovědnost za lidi, kterým vklady do Lyoness a CCN doporučil, uvedl: „K tomuto mohu jen potvrdit, že v tuto chvíli financujeme základní právní pomoc pro poškozené klienty.“ V současnosti prý podniká, sbírá kapitál a investuje do startupů.

 

Řekni, kde ty peníze jsou

Lyoness dovedl prodej k brutální dokonalosti i díky propracovanému on-line systému. Koupě jedné zlaté karty, jednoho „paketu“, to byl jen začátek. Nažhavený zájemce z jednoho státu byl v rychlém sledu vybízen k neopakovatelným možnostem poslat s vidinou zisku peníze do nově otevíraných zemí, následně celých kontinentů a na závěr celé zeměkoule. Z Česka mohl v kurzu 32 korun za euro „investovat“ do systému v Thajsku nebo rovnou do celé Asie a Tichomoří. „Já jsem si úplně na začátku řekl, že Švýcarsko, kde je 3 500 franků minimální mzda, by mohlo vyjít,“ říká jeden z „členů nákupního společenství“, který si nepřál zveřejnit své jméno. „Nevyšlo to. Měl jsem získat osminásobek do sedmi let, což bylo loni. Amerika? Špatný. Snad Asiati. A taky nevyšli,“ vypráví s mrazivým humorem o třech operacích dohromady za více než milion.

Ke konci roku 2014 Lyoness opět změnil všeobecné obchodní podmínky. Ty rušily „zálohy“ v penězích a měnily je na nákupní body. Lákadlem měla být nová předplacená karta Lyoness MasterCard, kterou bude možné platit a sbírat body z nákupů. Skutečnost je taková, že karta dosud neexistuje a rakouský MasterCard se od používání své značky v prezentacích Lyoness veřejně distancoval. Lidem, kteří si dali pozor, a nepřepnuli na nové podmínky, zůstaly sice na účtech peníze, ale reálně se k nim nedostanou. Lyoness při žádosti o jejich vrácení nabízí „rekeš“. Je to něco podobného, čemu ve slavné povídce říkali Šimek a Grossmann: „Nechci slevu zadarmo“. Například u obchodníka, který nabízí cashback procento, je nutné z každé stokoruny zaplatit 99 Kč ze svého a Lyoness k tomu přidá korunu ze zálohy. „Abych dostal zpátky milion, musel bych u pumpy nakoupit za sto milionů. To nedám. Starám se o sebe, nejím nezdravě, ale dvě stě padesáti let se nedožiju,“ říká zmíněný investor.

Otázka také je, kde složené „zálohy“ vůbec jsou. Češi skládali peníze ve prospěch švýcarské Lyoness Europe AG, a to prostřednictvím české dcery „nákupního společenství“ a na účet u tuzemské banky. Proti tomu dostávali potvrzení o složení zálohy na nákup (dárkových) poukázek u vybraného obchodu. 

Platforma poškozených například zjistila, že někteří lidé mají bez svého vědomí nastavené objednávky na poukázky od společnosti G-Inter s.r.o. Liberecká společnost stejného jména vyráběla okna, dveře a parapety. Od září 2015 je v konkurzu. Podle jednatele společnosti Radka Lánského byli v minulosti obchodním partnerem Lyoness, odbavili dvě nebo tři zakázky, ale platby poukázkami nepřijímali ani žádné nevydávali. Obchod s Lyoness byl pro ně nevýhodný, přestali proto věrnostní karty přijímat. „Nikdy jsme žádné peníze ani zálohy od Lyoness nedostali. Náš úpadek byl normální čestný krach. Nedostali jsme zaplaceno za velkou zakázku, jak to tak ve stavebnictví bývá,“ uvedl Radek Lánský.

Zástupci Lyoness se k poukázkám od G-Inter s.r.o. nevyjádřili.

 

Na Vídeň, na Vídeň!

Nejvíce sporů ohledně Lyoness probíhá v Rakousku. Centrála „nákupního společenství“ se totiž nachází ve Štýrském Hradci – Grazu – dvě stě kilometrů jižně od Vídně.

U trestního soudu loni Lyoness slavil částečné vítězství. Soud totiž nařídil ukončit několikaleté vyšetřování Lyoness a jejího šéfa Huberta Freidla kvůli podezření z provozování pyramidové hry. „Toto rozhodnutí je konečné a nemůže být dále napadeno,“ sdělila zástupkyně Lyoness Andrea Trojanová. Podle informací magazínu Reportér se ovšem rozeběhlo vyšetřování kvůli možnému nepovolenému nabízení investic veřejnosti – potvrdila to centrála pro vyšetřování hospodářských trestných činů a korupce WKStA.

V nejbližší době by měl padnout konečný rozsudek ve věci platnosti všeobecných obchodních podmínek, podle kterých Lyoness fungoval až do roku 2014. Předchozí dvě instance rozhodly, že 61 ustanovení bylo pro spotřebitele neplatných. Pokud nejvyšší soud jejich neplatnost potvrdí, usnadní to cestu k vracení peněz. 

V Rakousku existuje několik advokátů, kteří se zabývají vymáháním vkladů z Lyoness. Josef Fromhold je jedním z nejaktivnějších. Ve své kanceláři na obchodní třídě Mariahilfer Straße ve Vídni má rozložené stovky růžových složek s jednotlivými případy. Říká, že těch uzavřených, kdy musel Lyoness peníze vrátit, je už zhruba čtyřicet. Dalších sto padesát běží. Odhaduje, že „investorů“, kteří vložili do Lyoness dva až pětadvacet tisíc eur, je jen v Rakousku několik desítek tisíc. Dříve jeden druhého doporučoval do Lyoness, nyní se v opačném pořadí obracejí na něj. „Hodně lidí se stydělo, že tam peníze dali,“ uvádí advokát. Stal se z něj sběratel starých marketingových materiálů. „Z tohoto,“ klepe na reklamní brožurky slibující zhodnocení vkladů, „je teď potrava pro soudy,“ říká. Rozsudky vracející vklady se v odůvodnění liší, ale typicky jde o netransparentnost nebo nepoctivost podmínek.

 

Fotbalisté na prodej

Před více než rokem dal advokát Fromhold podnět rakouské policii, aby se zajímala o nový systém pojmenovaný termínem digitálního světa – „cloudy“.  Nejde ovšem o ukládaní počítačových dat do vzdáleného úložiště, ale o finanční strukturu, kterou začal Lyoness nabízet pod novou značkou Lyconet po již zmíněné změně podmínek v roce 2014 a přechodu na „bodový“ systém. 

Využívají se přitom jména známých sportovních klubů. V Rakousku se stal Lyoness sponzorem Rapidu Vídeň, který dostane 1,8 milionu eur ročně po dobu pěti let. 

Klub se na oplátku zavázal, že bude rozdávat věrnostní cashback karty Lyoness v barvách Rapidu fanouškům. Lyoness však zároveň svým platícím členům nabídl 8 888 „limitovaných slevových kuponů“, jeden za 1 500 eur (dohromady za 13 milionů eur), které se jim mají zhodnotit v takzvaném „rakouském cloudu“. Ten má představovat až 700 tisíc fanoušků Rapidu nakupujících s kartou Lyoness. 

Podle Fromholda jde jen o přemalovaný předchozí systém se „zálohami“ a jediným podstatným příjmem „cloudu“ budou provize z náboru dalších platících členů. „Ale líbí se mi ten název cloud (původně anglicky mrak – pozn. red.),“ maluje Fromhold ve vzduchu obláčky, „nemůžete si na něj sáhnout, chytit ho a jednoho dne se vypaří.“ Právě prodejem „cloudů“ coby možného nepovoleného prodeje cenných papírů se zabývá rakouský úřad pro vyšetřování hospodářské kriminality WKStA. Rapid podle svého vyjádření jen rozdává bezplatné cashback karty, které fanoušci ani nemusejí registrovat a používat.

Lyoness to po Rapidu rozjel ve velkém i v jiných fotbalových končinách. Stihl již šíbovat s česko-slovenskými fanoušky (platícím členům „společenství“ za ně nabízel 11 888 kuponů po 48 tisících Kč, případně 1 500 eurech) a polskými fotbalovými fanoušky (33 888 kuponů); dále nabízel jihovýchodní cloud I (24 888) a jihovýchodní cloud II (48 888). Pokud prodal všechny kupony, dohromady s Rapidem inkasoval jen za „limitované slevové kupony“ přes šest miliard korun. Ke konci února byly prodejní týmy centrálou připravovány na prodej dalších chystaných cloudů – severní Evropu a Itálii. Marketing dovnitř sítě totiž funguje měsíce dopředu: začátkem května pořádá Lyoness v pražské O2 aréně velkou akci pro prodejce z celého světa a očekává se, že šéf Freidl ukáže další velkou smlouvu.

V Česku se reklamním partnerem Lyoness stala fotbalová Slavia, na Slovensku hokejový Slovan. Sponzorská dohoda se Slavií na pět let byla oznámena na konci listopadu 2015. Podle informací Reportéra může klub získat od Lyoness až patnáct milionů ročně. Podmínky jsou podobné jako u rakouského Rapidu, tedy rozdávání věrnostních karet, reklama, společné akce. Z nákupů přes věrnostní karty má klub procento na mládež, jinak je jen placeným reklamním poutačem. 

 „Veřejně se prezentovala dohoda se Slavií na tiskové konferenci, na pozadí toho běžely vklady u Lyoness. V březnu bylo 11 888 cloudů vyprodáno. Vymyšlené to bylo tak, že jeden člověk by měl dostat nějakých pět set slávistů, kteří mu budou vydělávat peníze svými nákupy. Vycházelo to tak, že ta jeho investice po šesti letech měla z vkladu 48 tisíc vydělat tři miliony,“ popisuje Vojtěch Čejka, bývalý marketér Lyoness, který byl na začátku jednání s tehdejším vedením Slavie. Pokud se prodalo vše, vybral Lyoness 570 milionů korun. Podle Čejky se ovšem mohlo vybrat i více. Do cloudů totiž smí investovat jen člověk v postavení „marketér“, což znamená jednorázově složit ještě zálohu zhruba 80 tisíc. K tomu platí udržovací poplatek 1 600 korun měsíčně. 

Pokud si zrovna teď říkáte, kdo to může za takových podmínek kupovat, odpověď je prý jednoduchá. „Dáte 48 tisíc korun za cloud plus plné zálohy, dohromady tedy 130 tisíc. Proti tomu máte příslib, že za šest let budete mít tři miliony. Člověk, který vydělává dvacet měsíčně, si na to vezme i úvěr,“ vysvětluje Čejka. Lyoness do oficiálních materiálů po zkušenostech s žalobami již žádná tvrdá čísla nedává. Malým písmem v prezentacích píše, že nedává žádné záruky za velikost a rozsah hotovostních a bezhotovostních výhod. Jinak řečeno, negarantuje žádný výdělek. Poptávku prý pumpují „marketéři“.

Čejka říká, že jeho tým měl na počátku slíbenou provizi od tehdejšího českého vedení Lyoness za přípravu slávistického „cloudu“. Měli pod sebe získat desetinu fanoušků se slávistickými kartami. Podle prezentace Lyoness na Facebooku měla slávistická karta přinést až 600 tisíc nových klientů. Podle Čejky bylo po roce karet, které fanoušci skutečně registrovali a uvedli tak do provozu, méně než tři tisíce. „A to včetně starých lyonessáků, kteří prodávají cloudy. Reálně nových registrací bude méně než tisíc,“ odhaduje.

Nyní může být číslo o něco vyšší, protože karta funguje zároveň jako permanentka na slávistické zápasy. Otázkou však dál zůstává, kolik lidí si ji u Lyoness skutečně registruje a začne používat v obchodech. Čejka nakonec žádnou provizi nedostal, Lyoness se k němu nehlásí. Nyní bojuje o vrácení osmdesátitisícové zálohy „marketéra“. „Nechci, aby do toho lidi dál sypali peníze a zbytečně se zadlužovali,“ říká Čejka s tím, že do sítě Lyoness přišel na radu kamaráda až v roce 2014 a předchozí potíže se „zálohami“ neznal.

Za Slavii vyjednávali o spolupráci s Lyoness tři lidé v čele s generálním ředitelem klubu Davidem Trundou. Ten loni v květnu ve Slavii skončil krátce poté, co klub ovládla čínská CEFC. Následně začal pracovat jako výkonný ředitel Lyoness pro Česko. K dotazům Reportéra David Trunda uvedl, že je v zahraničí a vyjádřit se nemůže. „Otázky jsem předal do centrály v Grazu a ta se vyjádří,“ uvedl. 

Mluvčí Slavie Michal Býček uvedl, že Lyoness je jedním z hlavních partnerů klubu se smlouvou na pět let. Lyoness dodává klubu kartu, s kterou mohou držitelé získávat procenta z nákupů, jedno procento z objemu jde na podporu mládežnického fotbalu. Kolik to je korun a kolik registrovaných karet klub eviduje, odmítl uvést. O multilevelovém pozadí Lyoness, výběrech peněz do „cloudů“ klub nic netuší. 

 

„Nedokážou pochopit“

Antonín Panenka zažil s kartičkami Lyoness déjà vu. V centrále patrně nevěděli, že už kdysi „nákupnímu společenství“ on a jeho rodina peníze poslali, takže dostal jednu kartičku přes vídeňský Rapid, za který hrával – Lyoness navíc znovu oslovil Bohemians, zda by neměla zájem o spolupráci také. „Pak jsem si přečetl, že jsou ve Slavii. Nám nabízeli ty kartičky, žádné sponzorské peníze by Bohemce asi nenabídli,“ říká a dodává, že se žádná jednání ani nerozjela. 

Do Lyoness by Panenka už samozřejmě peníze nevložil, ale pro ty, co tak činí, má určité pochopení. „Zejména střední a starší generace do toho jde. Nedokážou podle mě pochopit, jestli to je reálné nebo není, poctivé nebo nepoctivé. Je to pro ně něco jako šance na lepší život, proto do toho jdou i za cenu, že si někde půjčí a potom jsou, víte kde.“

Galerie (12) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat