Reportáž

Trampoty Trumpovy zdi

15 / 01 / 2017

Stavba ochranného valu před nelegálními imigranty na jižní hranici USA byla hitem prezidentské kampaně Donalda Trumpa. Splní svůj slib, nebo jej odloží na neurčito? Postavit zeď v délce 3 200 kilometrů by bylo extrémně drahé a složité. Plán dokládá vratkost Trumpova programu, ale také problém, který imigrace v části americké společnosti vzbuzuje. Pro Reportér o tom píše novinář, který věc dlouhodobě sleduje.

Stavba ochranného valu před nelegálními imigranty na jižní hranici USA byla hitem prezidentské kampaně Donalda Trumpa. Splní svůj slib, nebo jej odloží na neurčito? Postavit zeď v délce 3 200 kilometrů by bylo extrémně drahé a složité. Plán dokládá vratkost Trumpova programu, ale také problém, který imigrace v části americké společnosti vzbuzuje. Pro Reportér o tom píše novinář, který věc dlouhodobě sleduje.

Tu scénu si dobře pamatuji. Před pár lety se na zapadlé arizonské farmě poblíž dvojměsta Nogales na americko-mexické hranici sešlo několik lidí důchodového věku – měli patřičně zavalitou tělesnou konstituci a bílou barvu pleti, všichni samozřejmě volili republikány. Říkali si minutemani; tak jako domobrana bojující před dvě stě padesáti lety proti Britům za nezávislost. U pasu měli vysílačky a revolvery, jedna z žen si dokonce oblékla neprůstřelnou vestu. Éra Divokého západu pro ně zjevně neskončila, byť příprava zásoby hamburgerů na plynovém grilu dodávala scéně poněkud parodický nádech.

Minutemani vyrazili na Mexičany.

Lépe řečeno na latinskoamerické migranty, kteří za doprovodu pašeráků bez povolení překračují hranici v naději na lepší život v USA. „Kolty máme jen na obranu. Sami ilegály nezadržujeme. Když je uvidíme, dáme telefonicky vědět policii,“ vysvětlovala mi šéfka skupiny Carmen Mercerová, které jinak patřila kavárna v legendární arizonské pistolnické osadě Tombstone.

Mercerová s dalším dobrovolníkem Bobem Pricem měli noční hlídku; seděli v rozkládacích sedačkách a z pahorku pozorovali, jak se na dálnici na horizontu prohání rozsvícené kamiony, a naslouchali vzdálenému štěkotu psů a zvukům cvrčků. Price, pracovník počítačové firmy IBM v důchodu, kontroloval krajinu termodalekohledem, jenž v temnotě dokáže rozeznat živé osoby podle tepla vydávaného jejich tělem. Odhalil však pouze koně při pastvě. Kvůli lezavé zimě se hlídka zachumlala do dek. Po půlnoci opustili své stanoviště a setkali se se zbylými třemi skupinkami. O „narušitele“ nezavadila ani jedna z nich.

Zúčastnil jsem se této výpravy v říjnu 2009 a nevím, jak jsou na tom tehdejší hlídači dnes – jsem si však docela jist, že volili v listopadu 2016 Donalda Trumpa. Sliboval totiž to, po čem oni léta volali: postavit mezi Spojenými státy a Mexikem zeď.

Jiní minutemani ostatně dál do terénu sveřepě chodí, i když mezi jednotlivými skupinami panuje nepřátelství a celkově jsou jejich výsledky zanedbatelné. Otázka nelegální migrace však částí americké společnosti dlouhodobě hýbe, ačkoli není jasné, jak velká tato část je. Průzkumy také ukazují, že důvodů překvapivého vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách bylo podstatně více.

Zeď na mexicko-americké hranici se nicméně stala jedním z nepochybných symbolů Trumpovy prezidentské kampaně. Opravdu ji bude chtít po své inauguraci 20. ledna vybudovat? A pokud ano, může se mu to podařit? A zabránila by vůbec taková zeď migraci do USA?

 

Krásná zeď

„Zeď bude vysoká, neproniknutelná, monumentální, krásná,“ zopakoval Trump několik dní před volbami na setkání v hangáru města Albuquerque, kterého jsem se účastnil. Zhruba od  šestitisícihlavého davu se mu dostalo největších ovací právě ve chvíli, kdy val o délce 3 201 kilometrů vychvaloval. Rozpaloval také obecenstvo tvrzením, že američtí daňoví poplatníci nebudou muset dát na megastavbu ani cent, protože to ráda uhradí mexická vláda. 

Ponechme nyní stranou otázku, zda je příchod latinských migrantů pro USA prospěšný, či nikoli a zda se jejich integrace do tamní společnosti daří. Jisté je, že přistěhovalci ze španělsky mluvících částí kontinentu významně změnili tvář země – zatímco v sedmdesátých letech se k hispánskému původu řadilo 9 milionů občanů USA, dnes už je to přes 55 milionů – tedy zhruba 17 procent obyvatel. A k tomu musíme připočíst, že z 11 milionů nelegálů, lidí bez občanství a patřičného povolení k pobytu, jich zhruba tři čtvrtiny přišly z krajin na jih od Rio Grande.

Od roku 1848, kdy američtí yankees po tříleté válce uzmuli sousedovi polovinu jeho tehdejšího teritoria, se hranice s výjimkou několika málo úprav nezměnila. Ve dvacátých letech a za druhé světové války Mexičané hledající práci v USA čáru bez problémů překračovali; levná pracovní síla tehdy byla vítána. Naopak v roce 1930 a v roce 1954 americké vlády rozjely velké deportace. 

V sedmdesátých letech bylo přistěhovalectví z Mexika nižší než to z Kanady, počítalo se jen v tisících. Teprve počátkem osmdesátých let kvůli ekonomické krizi v celé Latinské Americe, kterou umocnila populační exploze, vystřelily počty přechodů bez povolení prudce nahoru. Šlo ovšem stále o jakousi cyklickou migraci. Mexičané přijeli bez povolení na sklizeň či další nezbytné zemědělské práce, které američtí občané (gringos, jak se v Latinské Americe říká) nechtěli kvůli namáhavosti a malé odměně dělat – a pak se vrátili domů. A další rok znova.

V devadesátých letech se USA nebývale ekonomicky dařilo, zatímco Mexiko sužovala táhlá krize. Kvůli těmto faktorům počet osob hledajících trvalé zaměstnání bez dokumentů významně vzrostl a začaly se ozývat hlasy, že zemi hrozí latinizace. Tehdejší prezident z Demokratické strany Bill Clinton obavám vyšel vstříc a nařídil na hranicích tvrdší režim, který se během vlády jeho nástupců dále utužoval.

 

Koncert pro obě strany

Jedním z prvních míst, které Američané proti přistěhovalecké vlně zabezpečili, bylo kalifornské San Diego. K němu z druhé strany přiléhá mexická Tijuana, jež v devadesátých letech představovala hlavní bránu nelegálů při cestě na sever. „Občas můžeš vidět, jak přes plot pomocí domácky udělaného žebříku někdo přelézá. Zvládá to neuvěřitelně rychle, ale stejně ho většinou chytnou hned pár desítek metrů od Mexika. Tady je to velmi dobře hlídané,“ říká aktivista Enrique Morones z organizace Andělé hranice, zastupující v americkém San Diegu zájmy přistěhovalecké komunity.

Tijuana, která byla až do poloviny devadesátých let poslední zastávkou na hlavním tahu hispánských migrantů za – z jejich hlediska – dobře placenou prací v USA, je v současnosti těžko průchodnou zónou. Hranice jsou dvojitě oploceny a dobře nasvíceny reflektory na vysokých stožárech, které nelegálním přistěhovalcům nedávají šanci schovat se do stínu při nočním pokusu o přechod. Některé úseky monitorují kamery a kolem plotu často projíždějí patroly v autech, na čtyřkolkách, motorkách nebo koních.

Z americké strany se k dělicí linii blíží pole s dýněmi nebo nákupní zóny, ale od „čáry“ si drží mírný odstup. To z mexické strany rostou domky až k samotnému předělu. „Na támhleté budově pořádáme koncerty,“ ukazuje Morones na domek s plochou střechou. „Lidé z Tijuany se na ně mohou dívat z ulice, zájemcům ze San Diega stačí dojet autem na parkovitě tohoto supermarketu,“ demonstruje padesátník, jak moc si jsou obě města blízká.

Nyní je podobně oplocena celá třetina hranice. Už nejde používat dřívější postup, kdy se početná skupina zájemců o život na severu rozběhla po silnici proti hlídce pohraničníků, kteří měli šance zastavit maximálně pár jedinců. Latinos se však svého amerického snu nechtěli vzdát a mexická mafie v tom správně rozpoznala šanci na bohatý přivýdělek. Pro převedení migrantů se našly jiné cesty: přes odlehlou a nehostinnou arizonskou poušť, v jejímž nepatrném úseku patrolují minutemani ze začátku reportáže. 

Samozvaní ochránci vlasti jsou ovšem pro ekonomické migranty tím nejmenším nebezpečím. Daleko větším rizikem jsou samotní pašeráci lidí, kterým místní žargon říká coyotes (kojoti) nebo polleros (drůbežáři).

 

S kojotem za snem

Jak takový přechod do USA vůbec probíhá, mi před časem objasnil v Ciudad de México tehdy dvaatřicetiletý zedník Jesús Gutiérrez. „S kojotem jsme se dohodli na dvou tisících dolarů za převedení z hraničního Ciudad Juárez až do New Yorku. Polovinu předtím, polovinu potom. Peníze nesmíš mít u sebe, aby tě v poušti neokradli. Vše proto hradili moji bratranci bankovním převodem. Bylo nás asi patnáct, šli jsme tři noci, přes den jsme se schovávali v kaňonech, aby nás nenašly helikoptéry. Nenesli jsme nic kromě vody. V Texasu na nás čekala dodávka. Odvezli mě na stanici autobusu a koupili lístek do New Yorku,“ líčí svou odyseu. „Kdybych dal 25 tisíc dolarů, uplatili by z toho i americké úředníky a jenom by mě pohodlně převezli autem přes normální pasovou kontrolu,“ tvrdí.

Přechod pouště je fyzicky náročný úkol, který mnozí nezvládnou a zemřou kvůli dehydrataci organismu. Jiné porazí noční chlad, další se fatálně zraní při pádu do strže nebo při automobilové honičce se strážci zákona, jiné zabijí jedovatí hadi. A pak jsou tu drůbežáři. Když zjistí, že je jim policie na stopě, nerozpakují se a od svých „kuřátek“ v pustině utečou. Jsou známy i případy, kdy pašeráci po obdržení dohodnuté částky na účet migranty zabili a ženy znásilnili.

Arizonská poušť je pro nelegály z Latinské Ameriky podobným masovým hrobem jako Středozemní moře pro Afričany, kteří se na pašeráckých bárkách pokoušejí načerno dostat do Evropy. Od zpřísnění hraničního režimu v roce 1994 při jejím překročení zahynulo podle nalezených ostatků nejméně šest a půl tisíce osob – obětí je však patrně mnohem více, protože drsná divoká příroda si s těly dokáže poradit dříve, než je vůbec někdo najde.

 

Podlézt, obejít, přeletět

Trump říká, že k podobným tragédiím už docházet nebude. Jednoduše proto, že se díky jeho mohutné zdi na americkou stranu nikdo bez povolení nedostane. To jistě není pravda, protože už teď mafie převádí zájemce podzemními tunely, které si původně vybudovala pro pašování kokainu.

Zeď bude možné nejen podlézt, ale i obejít – jako se už nyní děje v Matamoros poblíž Mexického zálivu. Dříve tu migranti zvaní nelichotivě wetbacks (mokrá záda) přebrodili či přeplavali širokou Rio Grande, která hranice kopíruje od Atlantiku až k dvojměstí Ciudad Juárez a El Paso. Nyní musí kvůli dvojité linii plotů s ostnatým drátem a početným uniformám o kus dál.

Mariano Acuna mě vzal na podzim 2014 autem na pláž jménem Bagdád. Po přílivem udusaném písku lze snadno dojet až k ústí Rio Grande do Mexického zálivu. „V těchto místech je všude kilometry mělká voda. Stačí si vyhrnout kalhoty a obejít hlídky mořem,“ řekl mladík s tím, že všichni v Matamoros i na druhé straně v Brownsville vědí, že se tudy na sever pašují drogy a lidé a naopak na jih arsenál zbraní.

Zeď, ať bude sebevyšší, navíc půjde přeletět. Čtyřicet procent nelegálů přicestovalo do USA s vízem, ale přetáhli povolenou dobu pobytu a do své vlasti už se nevrátili.

Trumpovi oponenti často jeho val s výsměchem přirovnávali k Berlínské zdi, kterou přes veškerý ostražitý dozor dokázaly ročně překonat stovky odvážlivců (za 28 let její existence dohromady 5 000 lidí): přitom byla jednadvacetkrát kratší, než je délka americko-mexické hranice. 

Ze strany Trumpových kritiků jde však o podobnou demagogii, jakou vyčítají prostořekému republikánovi. Přes svou odpudivost totiž Berlínská zeď účel z hlediska cílů komunistů splnila. Sice nezastavila úplně každého, kdo měl tamního režimu dost, ale miliony obyvatel Německé demokratické republiky od útěku odrazovala, i když by jinak odchod na Západ preferovali.

Pokud by Trumpův val na pomezí mezi anglofonní a hispánskou Amerikou skutečně vyrostl, dokázal by i on určitě srazit nezákonnou migraci o řády dolů. Ostatně už oplocení v místech, kde se hranice nejsnadněji přecházela, a zpřísnění trestů za nepovolený vstup do země byly podstatnými faktory pro opadnutí přistěhovalecké vlny v posledních letech: jak důležitými, se těžko určuje. Zásadní vliv na počet nedokumentovaných cizinců přistěhovalců měla i hospodářská krize v USA po roce 2008, během níž prudce poklesla nabídka práce, a zároveň skutečnost, že počátkem tohoto století se latinskoamerickým republikám dařilo nad poměry. Například ministerstvo vnitra ve zprávě z loňského května odhaduje, že v roce 2005 se do Států přes jižní hranici pokradmu dostalo 1,7 milionu lidí. O deset let později už jen 170 tisíc. Sociologové dluží vysvětlení, čím to, že právě v roce 2016 se problém nelegální migrace stal jedním z hlavních volebních témat, ač statistiky ukazují, že ztrácí na intenzitě.

 

Velká krásná vrata

Trump neříkal, že by chtěl hranici úplně zablokovat. Ve svých projevech o „monumentální“ zdi neopomněl připomenout, že v ní také budou „velká krásná vrata“, kterými budou bez problémů moci vcházet ti s potřebnými doklady. Takových je nyní každý den milion – lidí, kteří se do USA dostávají přes 58 přechodů. Jsou to ti, kteří tam legálně míří za prací, studiem či nákupy a kteří většinou zůstanou v příhraničním pásu. Nicméně Američané mají ještě druhé pásmo kontrol, 30 až 50 kilometrů ve vnitrozemí, kde policisté doprovázení psy na hlavních komunikacích zastavují auta mířící na sever a prohlížejí řidičům doklady i vnitřek vozu.

„Když se zintenzivní tyto kontroly a nasadí víc lidí i techniky, jako jsou drony a kamery, bude to podobně účinné a rozhodně levnější než ta bláznivá zeď,“ říká ke Trumpovu nápadu žurnalista Mike Gallagher, jehož investigativní reportáže v deníku Albuquerque Journal se týkají nejčastěji právě kriminality na „čáře“. „Nastupující prezident tvrdí, že díky zdi dokážou migrační úřady přebrat Latinos na hodné a zlé. Ale fakt nevím, jak to udělá. Snad si nemyslí, že když mexické kartely potřebovaly do USA přivést své zabijáky, tak je převáděly přes poušť? Mafie jim bez problémů koupí týdenní zájezd do Las Vegas, aby mohli dostat turistické vízum,“ říká novinář. Naráží tím na to, že val má být lékem na americkou kriminalitu, již podle republikána i jeho voličů mají na svědomí právě nelegálové z jihu. Sice žádné statistiky neprokazují, že by města s větším podílem Latinos měla vyšší zločinnost, fakta však měla v loňské kampani menší roli než obyčejně.

Latinos ovšem na sever nejvíce přitahuje možnost práce, kterou není, přes všechen odpor verbálně projevovaný americkou společností,  nijak složité získat, i když anglicky neumíte ani pozdravit. „Imigranti nejsou jen v pohraničí nebo ve velkých městech na východě, jak se traduje. Také mnohé farmy nebo třeba jatka na venkovském Středozápadě by bez nedokumentovaných přistěhovalců nemohly fungovat. Ukažte mi nějakého mladého Američana, který by chtěl v Iowě porážet prasata. Nenajdete ho. A to ani mezi Hispánci druhé generace,“ vysvětluje Gallagher. „Místo abychom vymysleli nějaký systém krátkodobých pracovních víz pro lidi, kteří by tuto práci chtěli dělat, budeme stavět zeď,“ říká novinář.

Také politolog Tony Payan, který se na univerzitě v texaském Houstonu zabývá především americko-mexickými vztahy, si myslí, že proti nelegální migraci lze dělat více ve vnitrozemí než na hranici. „Určitě se dají zpřísnit pokuty pro firmy, které dnes za každého chyceného pracovníka bez dokumentů platí nejvýše 10 tisíc dolarů, což se jim při omezeném množství přepadovek ze strany policie stále vyplácí riskovat,“ tvrdí. Nastupující šéf Bílého domu se také patrně pokusí tlačit na státy a města, aby se policisté mohli ptát po povolení k pobytu i bezdůvodně, zatímco nyní to činí jen u těch, kteří se provinili proti zákonům i jiným způsobem.

 

Zeď z hausnumer

Payan, kterého Trumpovo vítězství podobně jako další akademiky šokovalo, předpokládá, že nový prezident navýší počty pohraniční stráže. Ta byla založena v roce 1924 především kvůli dodržování prohibice. Nicméně na tom není nic nového – zatímco v roce 1992 měla pouze 4 000 členů, k počátku roku 2015 její počet dosahoval 21 tisíc. Její rozpočet za tu dobu narostl o sedm set procent, díky čemuž mohla výrazně zvýšit aktivitu při přepadovkách ve vnitrozemí. Proto také Barack Obama i se svou vůči přistěhovalcům mírnou politikou deportoval přes 2,5 milionu osob, což je nejvíce ze všech amerických prezidentů. 

„Každopádně proti minulosti těm jedenácti milionům nedokumentovaných pracovníků nastávají krušné časy,“ předpovídá Payan. I když Trump svoje megalomanské sliby o tom, jak všechny nezvané z USA vykopne, jen pár dní po svém triumfu zmírnil. Najednou se do svých rodišť vrátí jen 2–3 miliony ilegálů – prý těch, kteří mají nějaký kriminální škraloup. Nové, zjevně z prstu vycucané číslo připomnělo fakt, že muži zákona jednoduše nemají kapacity na to, aby během mandátu nového prezidenta všechny osoby bez dokumentů vrátili tam, odkud přišly.

Nicméně hlavním slibem Trumpovy kampaně týkající se nelegálních přistěhovalců byla právě ona zeď – a tu opravdu není snadné postavit. Zaprvé proto, že nikdo neví, jaké by vlastně měly být její rozměry. Magnát při dotazech na detaily házel hausnumery, takže výška osciluje mezi 25 a 55 stopami – tedy 7,6 až 16,7 metru. 

Hradba nemůže také jen tak kopírovat hranici, protože především v oblasti Rio Grande by ji řeka mohla během záplav jednoduše podemlít. Z těchto důvodů by se musela posunout několik kilometrů do vnitrozemí, čímž by farmářům nenávratně přetnula jejich pozemky, což by nepochybně vedlo k vleklým soudním sporům. Za zdí by tak mohla skončit nejen úroda, ale i celé vesnice.

Bylo by nutné se vypořádat i s legislativou, protože přímo k hranici sahají tři národní parky, na jejichž teritoriu je zákonem velmi omezená možnost výstavby. V nich i v dalších horských a pouštních oblastech často chybějí komunikace, po kterých by šel dovézt stavební materiál.

Není se co divit, že Trump zeď nezačlenil mezi své veřejně vyhlášené priority během svých prvních 100 dní u moci. Na to je projekt příliš složitý. A hlavně ho nemůže spustit jen ze své vůle, ale musí k tomu dostat souhlas Kongresu, což vzhledem k vyhroceným vztahům s řadou zákonodárců i ze své Republikánské strany není vůbec zaručeno.

Zvláště když je jisté, že náklady by byly enormní. Kvůli nejasnosti v proporcích valu je také nemožné dělat přesné finanční odhady. Trump jednou mluvil o osmi miliardách dolarů, jindy o dvanácti. K Trumpovi kritický list The Washington Post vyčíslil minimální sumu na dvacet pět miliard dolarů s tím, že další ohromné částky by musely každoročně jít na údržbu. Jiná periodika se většinou kvůli nejasnostem projektu cifrám vyhýbají a radši dávají slovní srovnání, kdy projekt jeho nákladností připodobňují k výstavbě dálniční sítě po celých USA nebo rovnou k vesmírnému programu.

 

My stavíme, oni platí?

Na něco takového se kongresmanům jistě nebude chtít peníze uvolňovat. Samozřejmě je tu Trumpovo často opakované tvrzení, že zeď „rádi“ zaplatí jižní sousedé: zopakoval to v upravené podobě i na začátku ledna – prý plánuje nejprve získat finance od Kongresu, ale poté je bude požadovat od Mexika. Jenže dobrovolně na to žádná mexická vláda nepřistoupí, to by byla její sebevražda. 

Payan se nevěřícně tváří nad možností, že by Trump nenechal lidi s mexickým původem posílat svým příbuzným do staré vlasti peníze na přilepšenou. Byla by to velká rána, protože pro mexické hospodářství jsou tyto tzv. remitence největším zdrojem hned za těžbou ropy. „Jak by to udělal, aby odlišil dolary, které posílají nelegálové, od těch zasílaných americkými podnikateli nebo třeba Američany v důchodovém věku, kteří si na druhé straně pořídili dům na zimu?“ diví se.

„Daly by se, ač to není jen v prezidentově pravomoci, za obrovských ekonomických škod pro obě země zablokovat všechny transakce, jako se to činí u režimů podporujících terorismus. Ale pro to v tomto případě není žádný právní důvod, takže by státu hrozily tisíce žalob za to, že vláda lidem zabraňuje svobodně zacházet se svým majetkem,“ argumentuje Payan. Jinou možnost Trump zmínil v předvolebním rozhovoru, kde navrhl prudké zvýšení poplatků za víza a pracovní povolení – ani to by však na zeď evidentně nemohlo stačit.

Reálnější je tlak přes NAFTA – tedy Severoamerickou dohodu o volném obchodu. Existuje už 22 let a výrazně zjednodušila pohyb zboží oběma směry. Po celou dobu ovšem byla na obou stranách hranice kritizována. Na jih se valily zemědělské produkty, jejichž nízké ceny měly zničující dopad na malé mexické rolníky. Kromě toho se ale z USA za „čáru“ přemístily kvůli levnější pracovní síle i továrny. Naprostá většina aut, ledniček, elektroniky používaných gringy na sobě nemá nápis Made in China, ale Hecho en México. V roce 2015 dle BBC putovalo na sever zboží za 316 miliard dolarů. Představuje to 80 procent mexického vývozu, takže omezení volného trhu s jejím anglofonním sousedem by pro zemi byla katastrofa, nicméně i USA by tím byly velice tvrdě postiženy.

 

Prostě kampaň

Mohlo by se ovšem také stát, že plán na stavbu zdi odloží nová Trumpova administrativa na neurčito nebo projekt hodně modifikuje. Ještě než Američané stihli vstřebat šok, že outsider porazil dosavadní politické elity, začal Trump kolem svých nejkřiklavějších slibů ohledně valu mlžit. To, co lidem po měsíce prezentoval jako novodobou verzi čínské zdi, najednou v mnoha místech zřejmě bude obyčejný (byť vysoký) plot. 

A jeden z jeho věrných podporovatelů mezi republikány Newt Gingrich médiím sdělil: „Prezident se bude velice věnovat kontrole hranic, ale zřejmě se příliš nebude zabývat tím, aby za to platilo Mexiko.“ A pak celkem cynicky dodal, že slib o valu uhrazeném někým jiným „byl v kampani skvělou zbraní“.

Galerie (7) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat