Rozhovor

Recepty zvířecího šéfkuchaře

12 / 11 / 2017

Kdybych věřil na reinkarnaci, měl bych se možná v příštím životě nejspíš narodit jako pes a nechat se krmit Pavlem Bouškou. Na muži, jehož firma Vafo vyrábí krmiva značky Brit a několika dalších, je znát, že má ke zvířatům skutečně hluboký vztah a že našel dobrý recept na úspěch v mezinárodním měřítku. Zápal z podnikání si jedenačtyřicetiletý byznysmen přenáší i do zájmu o politiku a veřejné dění.

Kdybych věřil na reinkarnaci, měl bych se možná v příštím životě nejspíš narodit jako pes a nechat se krmit Pavlem Bouškou. Na muži, jehož firma Vafo vyrábí krmiva značky Brit a několika dalších, je znát, že má ke zvířatům skutečně hluboký vztah a že našel dobrý recept na úspěch v mezinárodním měřítku. Zápal z podnikání si jedenačtyřicetiletý byznysmen přenáší i do zájmu o politiku a veřejné dění.

Máte osobně raději psy, nebo kočky?

Odmala jsem měl raději psy, které jsem měl kolem sebe častěji. S kočkami jsem přišel výrazněji do styku až během středoškolského pobytu v Kalifornii, kde mne ubytovali v pokoji, který do té doby patřil sedmikilovému kocourovi. Nakonec jsme se spolu naučili žít. A v posledních letech roste můj obdiv ke kočkám, ladnost jejich pohybu je úchvatná.

 

A jak je to v byznysu? Jak se na tržbách podílí psí krmivo ve srovnání s kočičím?

Zatím u nás výrazně dominuje krmivo pro psy, ale kočky nabírají časem na důležitosti. Souvisí to i s tím, na jaké trhy se dostáváme. Český trh je výrazně psí, zatímco třeba hned vedle v Německu je silnější trh kočičí. Pro naši firmu platí, že skoro osmdesát procent našich tržeb je psích.

 

Jsou útraty majitelů psů a koček srovnatelné?

V tom není výraznější rozdíl. Viditelné je, že se všude po světě za domácí mazlíčky utrácí stále více peněz. A to nezávisle na ekonomických cyklech.

 

Granule výživnější než konzervy

Jak se zvířecí krmivo vyrábí? Jaké máte vstupní suroviny a co s nimi děláte?

Základní dělení krmiv je na suchá, zjednodušeně řečeno granule, a mokrá, což jsou konzervy a kapsičky. Suchá krmiva nejsou atraktivní vzhledem, ale díky technologii zpracování je v nich zachováno více přirozených výživových prvků než v konzervách.

 

Jak to?

Protože jsou zpracovávána za vysoké teploty, ale po velmi krátkou dobu. Dělá se to tak, že se namíchá nejprve základní surovina, jejíž součástí je zelenina, u levnějších krmiv i obilniny a samozřejmě maso. Ta pak projde rychlým zpracováním ve stroji zvaném extrudér. Na konci vypadne měkká horká granule, která se pak dosuší, ztvrdne a může se balit a expedovat. Konzervovaná krmiva se zpracovávají déle, a tím pádem více živin ztratí, výhodou zase je, že se více zachovává chuť.

 

Ostatně, právě se chystáte na spuštění své první továrny na mokrá krmiva.

Uvedeme ji do plného provozu na přelomu roku. A mně se moc líbí. Vybudovali jsme ji u jihočeských Chotovin na zelené louce, takže může splňovat všechny nároky a požadavky, které máme.

 

Proč jste se zaměřili na takzvaný „prémiový“ a „superprémiový“ segment krmiv?

Začalo to nápadem mého táty. Vymyslel, že si budeme přímo v místech porážek vařit vlastní surovinu pro výrobu, převážně z drůbežích vnitřností. Z toho pak vyšlo, že u nás byl vždycky výrazný podíl masa, a přirozeně jsme směřovali do vyšších kategorií. Děláme to především tak, abychom byli sami s výrobky spokojení.

 

Vyrábíte stovky druhů krmiva. Jak je vyvíjíte a jak zkoušíte, která budou zvířatům chutnat?

Obecně se samozřejmě zkoumají výživové potřeby zvířat, tam využíváme zejména poznatků z akademické sféry. Pak se vyvíjejí krmiva, aby těm výživovým požadavkům dostála; ve vývoji u nás pracuje dvacet lidí. A co se chuti týče, máme zvířata ve svém okolí a u našich zákazníků. Když něco nového vyvineme, nabídneme to zvířatům a můžeme pozorovat a měřit, jak jim to chutná ve srovnání s jejich dosavadním krmením. V této oblasti jsme také investovali do rozvoje jednoho velmi zajímavého českého startupu.

 

Se zaměřením na krmení zvířat?

V principu jde o obojek a misku, které spolu komunikují. Miska umí zaznamenávat, kolik toho zvíře sní a vypije, obojek monitoruje jeho aktivitu. Umožňuje to vědět mnohem více o životě a chování psa, aniž by ho to jakkoli omezovalo. Primárně je to vyvíjeno pro americký trh, ale nám to v našem vývoji krmiv může extrémně pomoci.

 

Proč pro americký trh?

V USA je silně rozvinuto placené venčení zvířat. A díky monitorovacímu obojku a misce mohou majitelé vědět, zda jejich pes nebyl jen celou dobu někde uvázaný na vodítku, jak a kdy dostal žrát a podobně.

 

Nechat vydělat a nedělat chytrého

Zhruba sedmdesát procent vaší produkce míří do ciziny. Které zahraniční trhy jsou pro vás nejdůležitější?

V objemu je pořád největší Česká republika, ale už jen těsně, druhé největší je Německo. Tam se teď navíc chystáme na výraznější průlom na trh. Velké a důležité trhy jsou pro nás Polsko, Skandinávie a Pobaltí a také Francie.

 

Právě Francii a Finsko často zmiňujete jako důležité trhy pro váš nadnárodní rozvoj. V čem je jejich význam?

Před lety, zrovna když Česko vstupovalo do EU, jsem potkal jednoho Francouze, který mi velmi pomohl se vstupem na západoevropský trh a naučil mě zákonitosti jeho fungování. Je naším distributorem dodnes a spolupráce pořád skvěle běží. Podobně jsme se velmi brzy dostali na finský trh, jsme tam jedním z největších dodavatelů, ale to je jen o něco menší země.

 

Vaše expanze se ale neomezuje jen na Evropu.

Vozíme naše krmiva do šestašedesáti zemí světa. Teď se třeba chystám do Malajsie, kde se nám podařilo dostat na dominantní pozici v pet shopech.

 

Čím to, že zrovna v Malajsii?

Protože máme správného obchodního partnera. Dělal pro světovou značku, odešel a chtěl si vybudovat vlastní distribuci. Domluvili jsme se na dobrých podmínkách a funguje to. Máme strategii, že musíme dát našim lokálním partnerům dobře vydělat. To je způsob, jak lze na jednotlivých trzích konkurovat i světovým gigantům. A musíme partnerům nechat volné ruce, a ne si myslet, že je můžeme poučovat, jak mají dělat marketing a obchodní strategii. Nemůžeme to vědět stejně dobře jako místní v Malajsii, ale ani v Německu nebo na Slovensku.

 

Kde je na světě nejlepší kultura ve vztahu lidí ke zvířatům?

V Evropě. Američané dokázali vlastně vymyslet a rozvinout celý pet byznys a já tam jezdím pro inspiraci, ale evropský vztah ke zvířatům je nejhlubší.

 

Důležité je získávat trhy

V roce 2015 mělo Vafo Praha tržby přes dvě miliardy a zisk kolem 350 milionů. Loni 3,1 miliardy a zisk kolem 440 milionů. K jakým číslům míříte letos?

Letos rosteme tak kolem dvaceti procent, tržby tedy budou někde kolem 3,6 či 3,7 miliardy. Tomu bude odpovídat i zisk. Ten pak v drtivé většině zase investujeme zpátky do firmy, do technologií a dalšího rozvoje.

 

V roce 2015 jste měli v plánu, že do roku 2020 budete mít tržby přes pět miliard. Směřujete k tomu?

Bude to rychleji, ale to samotné číslo pro mne není zase tak důležité.

 

A co je tedy důležité?

Důležitější pro mě je, jestli se na klíčových trzích dovedeme posunout výš a získat větší podíl na trhu. Jestli si dokážeme udržet technologický a kvalitativní náskok před konkurencí. Jestli se dokážeme více posunout na kočičím trhu. To jsou pro mne mnohem důležitější cíle, než kolik přesně budou tržby.

 

Necítím se oprávněn k prodeji

Váš otec firmu na výrobu krmiv v devadesátých letech založil se společníkem Václavem Foučkem, z jehož jména pochází i název Vafo, který stále držíte.

Václav Fouček byl tím, kdo ten nápad vymyslel, takže táta tohle pojmenování respektoval. Václav v roce 1996 tragicky zemřel na rakovinu, můj otec pak jeho podíl vykoupil od dědiců. Bohužel se Václav nedožil našeho dnešního úspěchu, ale i proto vůbec neuvažuji o tom, že by se název firmy měnil.

 

Vy jste se stal v roce 1998 druhým jednatelem firmy, bylo vám dvaadvacet. Čím může být pro mladého muže v takovém věku zajímavá výroba zvířecích krmiv?

Cestu ke krmivům jsem si postupně nacházel. Jednu věc jsem ale – vedle nějakého pocitu rodinné povinnosti – posoudil správně, a sice že podnikání přináší velkou vlastní svobodu. A toho si dodnes nejvíce cením.

 

Na přelomu let 2004 a 2005 jste se stal majitelem podniku. Jaké to je, být v osmadvaceti odpovědný za to, že všechno poběží, lidé budou mít práci, výplaty?

Sice jsem už v té době firmu obchodně řídil a táta řídil výrobu a peníze, ale předání byl stejně šok. Táta mě vzal před Vánoci k notáři, že potřebuje něco podepsat. A tam jsme podepsali, že je firma moje, a táta odjel na dovolenou, což by za normálních okolností nikdy neudělal, protože nerad cestuje.

 

Byl to dobrý recept na předání?

To byste se měl zeptat spíše táty, on se tak rozhodl. Podle mne to udělal nejlíp, jak mohl. Určitě jsem dělal spoustu věcí, které mu nekonvenovaly. Ale to ti mladí budou dělat vždycky. Pro rodiče má být důležité, aby si řekli, zda to dceři či synovi předat chtějí, nebo ne. Nelze čekat, že následovníci budou ve všem stejní.

 

Jste jediným akcionářem firmy?

Firmu vlastníme jako dva společníci v rámci rodiny, já jsem dominantní vlastník.

 

Stále platí, že vaše firma není na prodej?

Jednoznačně. Převzal jsem ji, mám pocit, že ji mám spolu s managementem spravovat co nejlépe a jednou zase předat dál. Necítil bych se jaksi ani oprávněn na to, abych rozhodoval o prodeji firmy.

 

Nová vlna investic

Byl jste mezi investory v internetovém obchodě ­Košík.cz. Letos v létě jste podíl prodal. Proč jste z Košíku vystoupil?

Měli jsme nějaké cíle, které se nedařilo plnit, ukázalo se, že je to běh na mnohem delší trať. Je to správný obor, ale ještě to bude nějaké roky trvat.

 

Jste také podílníkem ve sportovní firmě BaGo, která mimo jiné dováží známou značku Under Armour. Kde všude vás najdeme jako investora?

Těch firem není moc. I tak jsem si ale uvědomil, že není dobré, když ty investice dělám sám. Tak jsem se na počátku roku domluvil s Petrem Křížem, který předtím pracoval v EY, a ten se akvizicemi přímo zabývá. Pár zajímavých investic brzy oznámíme.

 

V oboru krmiv nebo i jinde?

Obojí. Například opět i v oblasti sportu.

 

Jste také jedenapadesátiprocentním vlastníkem prostoru Opero v pražské Salvátorské ulici, který nabízí k pronájmu pracovní místa a prostory pro akce. Jak jste se dostal k této aktivitě?

Moji dnešní společníci v Operu pracovali u nás ve firmě jako poradci. A při společném povídání vznikl nápad na vytvoření takového centra. Jeho ekonomické výsledky jsou už lepší, než jsem čekal. A hlavně je to naprosto úžasné místo se skvělou pověstí.

 

Nesnáším rasismus v jakékoli podobě

Vedle obchodních aktivit jste mimo jiné také ve správní radě obecně prospěšné společnosti Drop-in, která pomáhá drogově závislým. Co vás přimělo k tomuto angažmá?

S lidmi z Drop-in jsem se seznámil už kdysi při pořádání koncertů na jejich podporu. O pár let později jsem je podpořil nějakými penězi a oni pak přišli, že by do správní rady zrovna potřebovali někoho s přehledem v oblasti financí, a já se toho ujal. Chtěl bych přispět k tomu, aby po letech vešly aktivity téhle organizace opět do širšího povědomí a abychom dokázali více v oblasti prevence.

 

Podporujete studentské oslavy 17. listopadu na Národní třídě. Proč to má podle vás smysl?

V listopadu 1989 mi bylo třináct. Když jsme organizovali v roce 1999 oslavu deseti let, bylo to takové poděkování starším kamarádům. Dnes oslavy organizují úžasní dvacetiletí lidé (píšeme o nich v rubrice Report v článku Děláme věci a věci jsou super – pozn. red.). A já se snažím sehnat co nejvíce lidí, kteří by přispěli stejnou měrou jako já, hlavně proto, aby měli co nejvíce zdrojů a nikdo, včetně mě, jim do toho nemohl „moc kecat“.

 

Jste člověk, kterého velmi zajímá veřejné dění. S jakými pocity jste sledoval výsledky nedávných voleb?

Nejvíce zklamaný jsem byl z výsledku SPD Tomia Okamury. Jestli něco v životě opravdu nemám rád, tak je to jakýkoli sklon k rasismu v jakékoli podobě. A byl bych rád, kdyby se našlo nakonec ve sněmovně nějaké řešení, které se nebude opírat právě o rasisty a komunisty. A obecně mne mrzí, že se nedaří, aby více lidí sdílelo proevropské a liberální postoje. My, co je zastáváme, bychom se asi měli zamyslet, co děláme špatně, když o nich nedovedeme lépe přesvědčit i další.

 

Budete, při vašem zájmu o společenské a politické dění, podporovat i některého z kandidátů na prezidenta republiky?

Mám kandidáta, který je mi velmi sympatický, ale zároveň má kolem sebe tým, kvůli němuž váhám, zda jej podpořit penězi, nebo raději nějakou aktivní činností. •

 

 

Obchodník s duší rockera
Pavel Bouška
 
Než naplno nastoupil do rodinné firmy Vafo, věnoval se pořádání koncertů a festivalů. Ze svobodné doby devadesátých let v něm hodně zůstalo až dodnes, rozhodně nepůsobí dojmem univerzálního vyžehleného ředitele. A to přitom vede firmu, která má miliardové tržby, vysokou ziskovost a velmi rychlé tempo růstu.
Pavel Bouška (41) se velmi zajímá o politiku a společenské dění, mezi jeho záliby patří jízda na snowboardu. Je ženatý a má tři děti.
Galerie (2) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat