Zimní ráno u dřevorubce

Fotografovat v exteriéru bylo v zimě poměrně vzácné, protože to nebylo praktické. Proč tedy tato fotografie vznikla, komu byla určena? Podobné žánrové výjevy v kresbě, malbě a grafice byly v době vzniku snímku běžné. Právě jimi se fotograf inspiroval a věřil, že také jemu takový obrázek přinese zisk. Nešlo tedy o amatérský snímek do rodinného alba, ale o práci profesionála.

Pohled na prochladlé dítě mohl jistě probudit v divákovi i soucit, ale o ten autorovi nešlo. Chtěl zkrátka prezentovat zajímavý a fotograficky nevšední výjev, který ještě umocnil kolorováním a provedením ve stereoformátu, který poskytoval prostorový zážitek – vnímatel snímku jako kdyby byl přímo na místě, podobné cíle v současnosti sledují 3D technologie.

Dvojice snímků na kartonu nese označení „SERIE VI. – No. 1235” a popisky jsou vyvedeny francouzsky, anglicky a německy. Snímek má název Dcerka dřevorubce ráno a série se v překladu jmenuje „V poli a v lese”. Vznikly tedy i další snímky téže série, které zřejmě ukazují jiné okamžiky ze života dřevorubecké rodiny. Na reversu je francouzsky uvedeno místo, kde se snímek v Praze prodával: „U města Paříže Praha” – tak se jmenoval obchodní dům v Celetné ulici.

Zvětšit

Výjev zdařile uplatňuje základní akademické kompoziční poučky: schůdky se zábradlím se nacházejí v diagonále, dívka sedí ve středu, nad ní v pozadí ční vysoký strom a hromádka dříví ústí do zlatého řezu. Vlevo dole kvůli zvýšení prostorovosti je nápadný vystupující kmen. Stereofotografie se komponovaly do čtverce, který má z kompoziční stránky oceňované přednosti.

Po módě stereofotografií v 19. století čtvercové formáty znovu ožily v přístrojích, které záznam zachycovaly na filmové políčko velikosti 6 x 6 cm (ve třicátých letech 20. století) a poté v 50. letech u instantní fotografie aparátů značky Polaroid. S oblibou čtverců se znovu setkáváme v digitální současnosti – u přístrojů značky Impossible či na Instagramu.