Volby opravdu komunální. Jak to asi dopadne?

Traduje se, že volby konané v polovině funkčního období parlamentu se zvrhnou v referendum o popularitě vlády. Česko bude asi letos výjimkou. Říjnové komunální (a s nimi propojené senátní) volby nebudou ani hlasováním o Andreji Babišovi, ani referendem o nějakém symbolickém celostátním tématu typu zdravotnických poplatků, ačkoli by si to některé strany zjevně přály: sociální demokraté by rádi přiměli veřejnost hlasovat třeba o pěti týdnech dovolené a zkrácené pracovní době, TOP 09 o konci oligarchů v politice.

Ani jedno z těchto témat se ale zřejmě zásadním nestane, bude se rozhodovat především o záležitostech komunálních. To by snad mohlo situaci na české politické scéně trochu uklidnit, i když vášně v kampani cítíme už dlouho.

Prvním signálem, že nepůjde o nějaké velké politické klání, je očekávaná volební účast. Doby, kdy ke komunálním volbám chodila většina dospělé populace, jsou dávno pryč, a nic nenasvědčuje tomu, že by se měly vrátit. Od roku 1998 je účast víceméně stabilní, kolísá kolem 46 procent. I když loňské parlamentní i letošní prezidentské volby naznačily, že obecný trend poklesu volební účasti se možná zastavil, první říjnový víkend k urnám patrně nepřijde ani polovina voličů.

Zdroj: Český statistický úřad

Ještě nižší účast můžeme čekat v Praze, kde by – podle dosavadních zkušeností – mohly mít komunální volby přeci jen trochu „političtější“ charakter. Při volbě do Zastupitelstva hl. m. Prahy se totiž často stranická orientace voličů prosazuje větší měrou než v menších městech, o venkově ani nemluvě. Ani tak ale v Praze patrně nebude volit víc než 40 procent oprávněných voličů. Pražané sice nejsou se současným vedením města spokojení, jasnou alternativu k němu ale většina z nich nevidí.