Anketa

Někdo tady slaví: Prokop, vole!

Vojtěch Dyk
08 / 08 / 2016

Sedmdesáté narozeniny oslaví dvanáctého a třináctého srpna hudebním festivalem v Lokti nad Ohří. Popřát a zahrát mu tam přijedou i mnohem mladší muzikanti – a toto jsou důvody, proč mají Michala Prokopa rádi.

Sedmdesáté narozeniny oslaví dvanáctého a třináctého srpna hudebním festivalem v Lokti nad Ohří. Popřát a zahrát mu tam přijedou i mnohem mladší muzikanti – a toto jsou důvody, proč mají Michala Prokopa rádi.

58260e759c401dc66020e7b6 MEDIA_ITEM image
Vojtěch Dyk

Se souborem B-Side Band zazpívá Michalu Prokopovi o čtyřicet let mladší Vojtěch Dyk, jehož vyznání je natolik specifické, že ho ponecháváme bez redakčních úprav:

Hej hou, Michal Prokop, zvláštní čmelák v našem světě... neúnavně opylovává naše duše... hudbou, slovem, ideou.

Moje první registráž proběhla v pubertě – ze vzpomínek se vynořuje klub Malostranská beseda a jeden z koncertů Mišíka Vladimíra – nějak jsem cítil z týhle party ro(c)ku, že jsou dobří, a přitom jsem neznal jedinou písničku, tak to má bejt...

Hrubý, Andršt, Prokop, Mišík, to jsou jen záblesky tý doby, jou, ale dobrý...

Až pak... to už jsem na DAMU... zase jeden z nekonečných večírků a najednou, „Takový ty slova jako čmeláčci“ – a co to, sakra, je?

A vono Prokop, vole!!!

A zase je to dobrý...

No a takhle to jde dál, a pak najednou Kainar a Havel, a mistr (j)ODA a Krásný ztráty na ČT 1 až 2, a pak už nikde, a vono zase Prokop, vole...

Neboli teď slavíme sedmdesát let člověka, kterej byl u dost důležitejch věcí v týhle republice a zůstal, aspoň si myslím, dost svůj – to se počítá.

Takže good luck, baby, jou...

 

58260e759c401dc66020e7ba MEDIA_ITEM image
Jan Unger

Pravdivé kódy

Na festivalu vystoupí i kapela Zrní, jejíž zpěvák Honza Unger přidává následující řádky:

Vždycky když se odněkud nečekaně ozve „To bejvávaly na koleji časy“, vzpomenu si na svýho nejlepšího kamaráda ze základky, na kováře Vencu, se kterým jsem zažil první velký klukovský přátelství; se kterým jsme objevovali Beatles, psali tajně v lavici básničky a vedli odboj proti všem, co nemaj dlouhý vlasy a manšestráky. „Yesterday, túdu túdu túdu yesterday“ – to je pro mě Venca a tyhle doby. Tehdy jsme tu písničku slýchali nějak často a teď je z ní pro mě připomínadlo, Pavlovův reflex.

Jinak pro mě Michal Prokop znamená taky Krásný ztráty, neboli přirozený, uvolněný a tím pádem taky pravdivý rozhovory. Rád jsem je sledoval - a bavila mě ta znělka! Tajemná, jakoby trochu čarodějnická... Sedím za tmy před televizí, je to, jako když už se zase slavnostně otvírá truhla s vzácným obsahem. A ten tam fakt byl!

A zároveň je pro mě představitelem toho, čeho si z místní scény generace mých rodičů vážím. Mluvím o muzikantech, kteří zažili svobodu hippies i tady – v nesvobodný komunistický zemi – a dělali autentickou muziku mezi vším tím ošklivým televizním popem. O muzikantech, kteří to za naše nemuzikantský rodiče tak nějak říkali, v jejichž hudbě je TO nějak pravdivě zakódovaný. Svoboda ducha.

 

58260e759c401dc66020e7be MEDIA_ITEM image
Milan Cais

Havlovská nálada

V Lokti nad Ohří vystoupí taky skupina Tata Bojs, jejíž zpěvák a bubeník Milan Cais si ve svých dvaačtyřiceti letech dobře vzpomíná i na Prokopův přesah do politiky:

Můj velmi hezkej vztah k Michalu Prokopovi mimo jiné pramení i z toho, že ho mám v dobrém spojeného s obdobím sametové revoluce, s Občanským fórem a celou tou náladou okolo Václava Havla a podobných lidí, kteří mi byli vždycky sympatičtí.

Udělalo mi radost, když mě kdysi pozval do svého pořadu Krásný ztráty, kde jsem byl společně s hercem Honzou Budařem. Do té doby jsme se s Honzou neznali, ale natáčení nás celkem sblížilo, takže mám pocit, že Michal Prokop tím svým pořadem jednak vytvářel zajímavá spojení, ale vlastně taky uměl startovat nová přátelství.

Mám jednu srandovní vzpomínku – jak jsme tak s Honzou Budařem seděli za tím vysokým barem, tak mi připadalo zvláštní, že se Michal Prokop sice výborně ptá, ale zároveň se pořád dívá někam dolů. Později jsem zjistil, že tam má schovaný tahák s otázkami, aby neztratil nit... No a samozřejmě, že pro mě byl a vlastně pořád je inspirativní i jako muzikant. Jako Tata Bojs jsme začínali roku 1988 – do té doby jsem byl žákem základní školy fascinovaným mimo jiné skupinou Depeche Mode.

Až touhle dobou jsme se s kamarádem Mardošou dostali k londýnskému punku, k Sex Pistols a The Clash, a zároveň k českému rocku, ke kapelám typu Framus Five, Blue Effect, Žlutý Pes Krausberry a Bluesberry, nebo k Ivanu Hlasovi... Jako skvělého muzikanta ho vnímám dodnes – tohle je další pevná složka osobnosti Michala Prokopa.

Galerie (4) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat