Chartista Petránek: Na Trumpa jsem si vsadil

Jan Petránkovi je 84 let. Před čtyřiceti lety pracoval jako topič, dnes stále působí jako novinář. Jedenáct rozhovorů s prvními chartisty vychází v prosincovém vydání magazínu Reportér. V náhledu na dnešní svět se často výrazně liší.

Roku 1976 zemřel Mao a tehdejší topič Jan Petránek napsal analýzu ‚Čeká Čínu obrat – jakým směrem?‘: „Před Vánocemi se pak chystala v kruhu spolehlivých přátel Charta. Když nevyšla hned na Nový rok, zatelefonoval mi kamarád František Pavlíček do kotelny, kde jsem už pět let dělal topiče, a ptal se, co je nového. Měl zřejmě napíchnutý telefon. Když jsem mu řekl, aby odpoledne přišel před vrátnici, že mu dám zajímavé čtení, byli jsme tam oba zadrženi nesmyslně velkým přepadovým komandem devíti estébáků. V Bartolomějské pak zjistili, že jsem v obálce předával Pavlíčkovi svou analýzu vývoje v Číně a to pro ně bylo zklamání. Čekali, že dostanou do ruky text Charty, v tu chvíli ještě nezveřejněné. Zuřili. Mně za dva dny pustili, když jsem jejich výslech nestále sváděl k poučování o zahraniční politice. František se s nimi začal hádat o domácí scéně – a tak si ho tam nechali déle…“

Cítíte v současnosti potřebu podepisovat nějaké petice?

Dnes už petice nic neřeší. Každý může své názory říkat naplno a za sebe.

Co vám po listopadu 1989 přineslo největší zklamání?

Současnost. Kecání o sociálním státě. Drzý výsměch zlodějských miliardářů. Jeden z příkladů: Vláda může usměrnit ČEZ v kauze obytných domů, kde žijí lidé, kteří si své byty už zaplatili, ale přece je možné jim znovu prodat střechu nad hlavou. A premiér se tváří, že dělat s tím nemůže nic. Tak ať taková vláda táhne. Žijeme skoro v Bakalastanu.

Co považujete za největší hrozbu pro Českou republiku?

Největší hrozbou je naprosto nekoncepční politika spolku EU. Nemá žádnou koncepci bezpečnosti, nechá se vláčet neviditelnými bohy finanční moci (s diktátem globalistických pravidel pro celý svět) do válek a konfliktů v jejich zájmu. Svět je na rozcestí, zda spadne do šrotujícího víru globalistiky, nebo zda ještě najde sílu vrátit se k politice vzájemně uznávaných národních zájmů.

Máte koho volit?

Měl bych koho volit, záleží na tom, bude-li kandidovat. Když nikoho nenajdu, vzpomenu si na rozhovor s Karlem Krylem. Ostatně, často si vzpomenu na jeho čtyřverší: Sbor ropuch kváká rekviem – jsme s nimi na prameni – byť se lží ještě nežijem – jsme s pravdou rozvedeni.

Obáváte se výsledků příštích voleb do Poslanecké sněmovny?