Rozhovor

Jan Saska: oscarový Happy End?

23 / 01 / 2017

„Myslivci, traktorista, řidič favoritu a řetězec událostí, které spojuje stružka krve. A značné množství alkoholu.“ Tak zní anotace šestiminutového animovaného snímku Jana Sasky, který postoupil do užšího výběru na Oscara. V úterý 24. ledna se rozhodne, zda postoupí k nominaci – z deseti filmů bude vybráno pět.

„Myslivci, traktorista, řidič favoritu a řetězec událostí, které spojuje stružka krve. A značné množství alkoholu.“ Tak zní anotace šestiminutového animovaného snímku Jana Sasky, který postoupil do užšího výběru na Oscara. V úterý 24. ledna se rozhodne, zda postoupí k nominaci – z deseti filmů bude vybráno pět.

Váš snímek se jmenuje Happy End a trvá šest minut. Jak dlouho jste na něm pracoval?  

Od první skici k filmu to trvalo pět let. Ale nedělal jsem ten film pět let v kuse, takže čistého času to můžou být tak tři roky. Ono by to netrvalo takhle dlouho, kdyby Happy End vznikal, jak filmy běžně vznikají – že bych si to neanimoval celé sám a někdo by mi s tím pomáhal. Na FAMU je to ale nastavené spíš tak, že se chce, aby si to každý oddřel alespoň na jednom filmu sólo.

 

V závěrečných titulcích ale divák vidí i několik dalších jmen. 

Kamarád mi dělal 3D modely, protože když tam například projede Škoda 120, není možné to animovat z hlavy tak, aby ten objekt obstál v perspektivě a proporcích. Zvuk mi dělal další kamarád, profesionální zvukař. Jinak je to autorský film, dělal jsem i střih. 

 

Do užšího oscarového výběru se dostalo deset filmů, dál jich půjde pět. Jak odhadujete svoje šance?

Myslím si, že z těch pěti nominačních slotů je jeden volný. 

 

Jak to myslíte?

Když se podíváte na produkční společnosti, je jasné, že dál půjde Disney nebo Pixar. Pak jsou tam ještě další favoriti a jedno místo zbývá pro alternativu. Kdyby se náhodou povedlo, že tam letíme, bylo by to skvělé. Když ne, taky bezva.

 

O slavnostním proslovu tedy nepřemýšlíte?

Ne. Podobné okamžiky opravdu nevyhledávám, takže tímhle jsem se nezabýval.

 

Co podle vás rozhodlo, že se Happy End ocitl v nominačním shortlistu?

Myslím, že je to především práce produkční Kamily Dohnalové. Z pozice animátora mám dohled nad tím, co se s filmem děje během výroby. Nemám ale hlavu na to, abych se přitom ještě zabýval festivalovou strategií. Díky Kamile nás vzali do Cannes, kde bylo důležité, že jsme jim mohli nabídnout mezinárodní premiéru.

 

Film samotný ale přece taky musel porotce zaujmout.

Velké plus je, že je němý a tedy mezinárodně srozumitelný. Navíc je tam relativně šťastně trefený mix nějakého národního svérázu a věcí pochopitelných mimo Českou republiku. Jsou tam myslivci a hon a jízda traktorem, ale zároveň to, co se tam děje, dává smysl i lidem, kteří se běžně nepohybují na poli. To každopádně vychází z té látky, nemůžu si to příčítat jako svůj klad. Je to už v tom vtipu, který adaptuji.

 

Podrobnosti raději nebudeme rozebírat, protože pointa je v Happy Endu poměrně důležitá. Snad tedy alespoň: proč jste se rozhodl ten vtip vyprávět zpřeházeně a sestavit film víceméně pozpátku?

Protože ta pointa nefungovala beze slov. Zkoušel jsem ji nahradit gestem, ale na to je pointa příliš absurdní – gesto nemělo dostatečnou váhu, neutáhlo ji. Takže jsem hledal vizuálně srozumitelný moment a zjistil, že by šlo přesunout těžiště na závěr. A to, co je ve vtipu jasné už na začátku, odhalit až na konci. Vystavět to jako retrospektivu.

 

Kromě toho, že je vás film beze slov, je také černobílý. Je taková kombinace nějaká vaše zásada, nebo to tak prostě vyplynulo?

V případě Happy Endu je to obojí záměrné, protože se mi to k tomu hodí. Udržet filmy němé považuji za výhodu, mě osobně na festivalech ruší, když musím číst titulky – utíká mi vizuální zážitek. Navíc mě baví vymýšlet situace tak, aby se příběh odvinul beze slov. Co se týče barvy, hraje roli něco jiného. Párkrát už jsem chtěl nakreslit komiks v barvě, ale ukázalo se, že pro ty kompozice nemám cit a navíc to zabírá spoustu času. Ale když si o to další projekt řekne, bude v barvě.

 

Jste příznivce ruční nebo počítačové animace?

Mám rád, když moje věci vypadají tak, že tam je určitý podíl ruční práce. Většinou si udělám návrh a hledám cestu, jak se k tomu dostat, aby mě to stálo co nejmíň času, přičemž počítače spoustu věcí usnadňují. Každopádně je tam úměra: čím více do toho vstupujete vy sám, bez počítače, tím příjemnější je to pak na oko.

 

Vystudoval jste Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně a pražskou FAMU. Co jste se tam naučil?

Všechny čtyři technologie – to znamená loutka, kreslená animace, ploška a 3D animace – jsou na obou školách dostatečně vykryté. A je na každém studentovi, jakou techniku si zvolí pro závěrečný film. Jde o to, abyste se vyprofiloval a zjistil, co je vám příjemné dělat. A konečně mít i něco v ruce, když se ucházíte o další práci.

 

Umíte si představit, jak bude jednou vypadat váš celovečerní film? Vaše dosavadní náměty jsou spíš anekdotické, těžko se dají roztáhnout do celovečerní stopáže. 

Ano, i z toho důvodu zatím nic takového v brzké době neplánuji. Před chvilkou jsem vyšel školu, neumím ještě všechno. Celovečerák znamená minimálně šedesát, sedmdesát minut navíc a to mi přijde jako obrovský skok.

 

Jak tedy plánujete zužitkovat umístění v oscarovém shortlistu?

Mezi posledním školním a prvním neškolním filmem bývá často delší pomlka, protože ve škole je přece jen jednodušší dostat peníze i prostor. Díky účasti v oscarovému výběru by teď pro mě mohlo být snazší navázat dalším autorským filmem. Vyhovuje mi spolupráce s Kamilou Dohnalovou a společně vymýšlíme další projekt.

 

Jan Saska
588609889c40aea49dcdfb9c MEDIA_ITEM image
Tvůrce animovaných filmů Jan Saska

Narodil se v roce 1987 v Praze. Animaci studoval nejprve na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně a poté na pražské FAMU. K jeho inspiračním zdrojům patří japonská výtvarná škola, hlavně filmy Hajao Mijazakiho, dále práce Sylvaina Chometa, Davida O’Reillyho nebo Karla Zemana. Jeho předchozí film Přepadení byl oceněn na festivalech v Lisabonu a v ruském Gelendžiku, Happy End byl v roce 2015 nominován na Českého lva v kategorii studentský film a zvítězil v Mezinárodní soutěži studentských filmů Anifilm v Třeboni. Spolu s Vojtěchem Kissem a Markem Pokorným tvoří Jan Saska uměleckou skupinu True Lovers, věnuje se i kreslení komiksů. Spolupracuje s Kamilou Dohnalovou, která produkovala i krátký film Furiant od Ondřeje Hudečka, oceněný na festivalech Sundance a v Palm Springs. Happy End mohou tuzemští diváci zhlédout například ve čtvrtek 16. února v rámci vernisáže výstavy Tomáše Skály a Vojtěcha Kisse v libeňském Studiu Prám. S tvorbou Jana Sasky se můžete seznámit rovněž zde nebo na webu True Lovers.
Galerie (3) Diskuze Sdílet

Autor také napsal