Na jaké letní prázdniny nikdy nezapomenete?
28. června 2018
Na letní anketní otázku odpovídají spisovatelka, hudebník, spisovatel a herečka.
Dědeček se zasmál a zesnul
Coby roztomilá adolescentka jsem letní prázdniny trávívala v Bulharsku. Zamiloval se do mě arménský chlapec a jeho rodina nabízela zlaté cihly, když si ho vezmu. Jeho dědeček přišel kdysi do Bulharska z Arménie s bájným zlatým pokladem, někde ho zakopal a nikomu o tom neřekl. Rodina obrátila dům vzhůru nohama, překopala celou zahradu, ale poklad nikde. Když byl dědeček na smrtelné posteli, všichni se sešli a naléhali, aby jim prozradil, kam zlato schoval. Dědeček se zasmál a zesnul; rodina poklad nikdy nenašla… Teď má ten milý chlapec síť zlatnických obchodů na Manhattanu – kde já dneska mohla být!
Intenzivní elektrický výboj
Dětství mám spojeno s pobytem u babičky na Strážné hůrce: výstavní pavilon stejného jména tyčící se nad „Slováckým Výmarem“, Velkou nad Veličkou, přímo vyzýval ke hrám s předměty, které zde zůstaly po smrti mého dědy, malíře Karla Supa. Z elektrotechnického materiálu jsem vytvořil domácí telefon spojující kuchyň, výstavní místnost a „bunkr“ na třešni za pavilonem. Mé nadšení pro věc bylo opětováno návštěvníky vzpomínkové výstavy obrazů, úsměv ale všem ztvrdnul, když přišla bouřka, blesk zasáhl telefonické vedení a výstavní místnost ozářil intenzivní elektrický výboj ničící vše v dosahu drátů. Od té doby dávám přednost bezdrátovým spojením.
Sešvihán kopřivami
Jedno léto vypukla válka mezi dvěma sídlišti – oni byli křižáci, my husiti. Měli jsme dřevěné meče a brali zajatce. Když jsem byl jednou křižáky dostižen, svlékli mě a sešlehali kopřivami. Za garážemi jsem se z té potupy chtěl vybulet, ale potkal jsem tam o něco starší Marušku, která nabídla, že ten, kdo dočurá dál, si může druhého pořádně prozkoumat. Ze začátku se jí dařilo, úplně jsem koukal na ten parádní oblouk, ale v závěru si načurala do tenisek, pak si lehla na záda a poručila: Teď se pořádně podívej! Myslím, že to na dlouhou dobu determinovalo můj život.
První disco a hned průser
Koktejl vzpomínek: 1. Chceš jít ven, nebo dělat úkoly? ptá se máma. Vždycky ven. 2. S tátou na kolech hrajeme na dopravu. 3. Máma a teta nás se sestřenicí pustí na disco, jdou ale taky. Já se líbám s Martinem. Průser. Na dva roky utrum. 4. Hraju karty o halíře s babičkou a dědou. 5. Se ségrou sbíráme pogy. 6. Jdu s dědou Ondrou po lesní cestě. 7. Bojím se v noci. 8. Prababičky kroj: přijela v něm na moji bratislavskou premiéru, nesla mi kytku na pódium, celý kino jí tleskalo… Koktejl vzpomínek, někdy jsou i smutný, motaj se, ale bez nich nejsem já.
Podpořte Reportér sdílením článku
Autor velkých rozhovorů a reportáží s velmi dobrodružnou povahou.