Chci jet do Ameriky popovídat si s vnuky

30. července 2018

Když se řekne stáří, mnozí z nás si představí sledování telenovel, shánění zlevněného zboží a především samotu. Organizace Elpida se snaží ukázat, že podzim života může být barevnější. Vedle společného zpívání či fotografického kroužku nabízí ve svých centrech seniorům rovněž jazykové kurzy.

Volný čas, který v důchodu získáte, musíte něčím zaplnit, jinak vás zabije, říká Jan Bartoš. Slova vedoucího Centra Elpida působí extrémně, ale je to tak. Obvykle ze dne na den opustíte práci, která dávala vašemu životu náplň a řád, vaše děti mezitím založily vlastní rodiny a vy zjistíte, že si musíte vystačit sami. Zároveň před sebou máte etapu života, která může trvat i dvacet let. Jak ji smysluplně prožít? Centrum Elpida nabízí mnoho možností, jednou z nich je i výuka cizích jazyků. Senioři tak trénují mozek, získávají nové podněty, a hlavně – pravidelně přicházejí do styku se svými vrstevníky.

Začalo to v roce 2004 desetičlennou skupinkou angličtiny. Dnes má Elpida v rozvrhu třicet jazykových kurzů a počet studentů – seniorů se vyšplhal na šest stovek. Nejnavštěvovanějším kurzem je angličtina, následuje španělština, francouzština, němčina, italština. Jaká je cena kurzu? „Ověřili jsme si, že co je zadarmo, motivačně nefunguje. Klient něco zaplatit musí. Zhruba jednu třetinu nákladů hradí žák, zbytek dotahujeme z dotací a od našich sponzorů,” vysvětluje Jan Bartoš. Díky tomuto systému spolufinancování se koncová cena pro klienta pohybuje okolo dvou tisíc korun za půl rok jazykové výuky.

Využila jsem možnost zúčastnit se první lekce jednoho z kurzů angličtiny. Lektorka se studentů ptá, co je ke studiu přivedlo. Po dlouhém tichu se osměluje paní z předních lavic a svěřuje se, že by ráda odjela do Ameriky za dcerou, kde vyrůstají její vnoučata, s nimiž se česky nedomluví. „Já bych rád procestoval svět!” vykřikuje šarmantní pán ze zadní řady. Zbytek skupiny se shoduje, že prostě chce něco dělat. „Motivace jsou různé. Chodí k nám lidé, kteří si chtějí oprášit dosavadní znalosti, nebo třeba ti, kteří se chtěli vždycky naučit nějaký jazyk, ale zatím na to neměli čas,” říká Jan Bartoš.

Co je pro výuku seniorů charakteristické? „Velké specifikum pro je nejistota. Mají pocit, že jim výuka nejde a opravdu jim trvá delší dobu, než si něco zapamatují, učivo musíme často opakovat. Nevěří si, na druhou stranu jsou to oproti teenagerům velcí dříči. Lépe si dokáží na učení najít čas a mnohdy dělají opravdu velké pokroky,” říká lektorka Lucie Gramelová, která plynule hovoří dvanácti jazyky. „Také hůř vidí a slyší, nemůžeme tudíž používat malé kartičky, skupinové hry nebo konverzaci ve dvojicích,“ dodává Lucie, která pro začínající kolegy rovněž pořádá školení, jak komunikovat se staršími lidmi.

Jednou z účastnic naší ukázkové hodiny je také jedna velmi negativně naladěná paní. Nechce si nechat poradit, nehodlá diskutovat, odmítá jakkoliv spolupracovat. „Občas se objeví někdo, kdo se přijde pohádat a hodinu systematicky narušuje. Mám ale zkušenost, že když do toho jdu naplno a srdečně, i ti nejzatvrzelejší dříve nebo později povolí. V hraničních případech přinesu do výuky láhev vína,” směje se Lucie Gramelová a vážněji dodává: „Mezi nejtěžší situace patří, když se student začíná ztrácet. Ke stáří to patří, ale těžko si na to zvykám. Na druhou stranu takové momenty skupinu hodně stmelují.”

Podpořte Reportér sdílením článku