Za šumivou Karkulkou

„Bublinky“ zde vznikají třemi způsoby. Kvašením v tancích (120 milionů lahví), kvašením v lahvi (5 milionů kusů) a takzvaným prémiovým kvašením (40 tisíc lahví). Tanků je plná hala, do jednoho právě přitéká francouzské víno z kamionu zaparkovaného před halou. Základní surovina se sem dováží také ze Španělska, Itálie nebo severního Německa. Před 160 lety se tu začínalo výhradně s regionální révou, jenomže pak přišla kalamita v podobě révokazu a bylo potřeba sáhnout pro pomoc do vzdálenějších regionů. A dnes by lokální vinice zdejší produkci neutáhly: celá sklizeň ze Saalsko-Unstrutské oblasti by vystačila sotva na tři týdny.

Chuť má být u sektu vždy stejná – bez ohledu na to, jak v létě onoho roku pršelo nebo svítilo slunce. Scelují se proto vína z různých lokalit, ale také různých ročníků a odrůd. Takové cuvée nejdříve prochází filtrací, v laboratoři probíhá kontrola obsahu cukru, kyselin a alkoholu. Další důležité hodnoty posuzuje tým takzvaných „Nosů“ – odborníků s vytříbenými a proškolenými smysly.

Další přísadou je tirážní likér – roztok vína a cukru. Připomíná sirup a odpočívá v menších tancích, pro každý druh sektu se používá jiný. Budoucí sekt se pak uskladní do kvasných nádob, kterým tu říkají „obří miminka“. Dalších šest týdnů kvasinky štěpí cukr na alkohol a oxid uhličitý, který nemá z hermeticky uzavřených nádob kam utéct, a tak vytváří bublinky. Občas je potřeba směs promíchat, aby odumírající kvasinky nesedaly na dno nádoby. Tuhle práci odvede motor připevněný k nádrži. Sekt zraje minimálně šest měsíců, potom se odstraní zbylé kvasinky a přidá se dozážní likér, který určí výslednou suchost nebo sladkost.

Češi radši korek

U výrobních linek není přes cinkání skla slyšet vlastního slova. Zkompletuje se tady téměř 50 tisíc lahví za hodinu, uzavírají se přírodním korkem nebo plastovými zátkami. Zatímco Němci sekt konzumují častěji i při neformálnějších příležitostech, v Česku je sekt stále spojen spíše s výjimečnějšími událostmi – a k těm Češi upřednostňují korkový uzávěr.

Zbývá nasadit drátěnou agrafu a červenou čepičku, takzvanou karkulku, německy rotkäppchen. Právě podle ní byla značka pojmenována. Stalo se tak na podzim roku 1894, kdy majitelé prohráli právní spor s výrobcem šampaňského z Reims a dosud používaná značka Monopol připadla Francouzům. Tak vznikl nápad pojmenovat freyburgské sekty podle typické červené čepičky – Rotkäppchen.