Komentář

Prozíravá Babišova cesta za záchranou české budoucnosti

22 / 02 / 2018

Vládní snaha o návrat praktické výuky do škol sklidila nezaslouženou kritiku. Pokud má Česká republika vystoupit z monotónní řady zemí honících se za moderními přeludy, měla by ovšem své nápady dotáhnout mnohem dále.

Vládní snaha o návrat praktické výuky do škol sklidila nezaslouženou kritiku. Pokud má Česká republika vystoupit z monotónní řady zemí honících se za moderními přeludy, měla by ovšem své nápady dotáhnout mnohem dále.

Současná česká vláda v demisi sice nemá mandát činit velká rozhodnutí, leč nikdo jí nemůže zakázat velké myšlenky. Proto se krom jiných svěžích receptů na palčivé otázky naší současnosti můžeme těšit i na znovuzavedení dílen a pozemků do školní výchovy. Kyselé úšklebky velkoměstských či brněnských intelektuálů na tom vůbec nic nezmění.

Odvážný krok Babišova kabinetu tak zvrátí kritický úbytek pracovních sil v tuzemském průmyslu. Ještě však nejásejme, ještě není zcela vyhráno. Na cestě do budoucnosti čeká několik záludných překážek.

Naučit desetiletá dítka stloukat prkna by mělo jít snadno; těžší bude přesvědčit je, aby se tím v dospělosti chtěla živit. Zlé jazyky mohou tvrdit, že zavedení dílen bude mít na zájem o manuální práci podobný efekt jako přidání jedné lekce chemie na počty lékárníků.

Ale proč být negativní?! Děti může přesvědčit třeba tabulka současných platů v různých profesích, podle níž si mechanici či kovodělníci vydělají za měsíc jen o 20 tisíc korun méně než finanční poradci nebo personalisté. Ten každoroční čvrtmilion rozdílu v příjmech snadno vyváží radost z práce v tovární hale, takže se nová krev do technických oborů jen pohrne.

 

Najít mezeru na trhu

Bude také nutné čelit elitářským názorům, že v roce 2018 mají největší perspektivu jiné obory než průmyslová řemesla. Zde musí vláda jasně upozornit, že podléhat módním slovíčkům jako informační technologie či robotizace by bylo navýsost krátkozraké. Tyto prchavé trendy zažívají rozkvět sotva třicet let! A jak dlouhá je přitom historie lidstva. Nikde není psáno, že nepřijde doba, kdy seřídit motor a upilovat trubku bude opět podstatnější než pracovat s Googlem. Dost o tom ostatně vypovídají známá díla jako Mad Max a další prognostické studie.

Zároveň bychom neměli podceňovat faktor překvapení. Vytvářet informační společnost a služby s vysokou přidanou hodnotou chce dnes každý. Tím vzniká mezera na globálním trhu, což Babišova vláda správně pochopila. Žádné utíkání od současného konceptu montovny pro Evropu – Česká republika může být montovnou pro celý svět! Zatímco rádoby progresivní země si budou v krvavé řeži konkurovat samořízenými auty, my plně přejdeme na manuál a všem vytřeme zrak. I tímto směrem se některé státy snaží jít, ale vzhledem k naší průmyslové tradici a prozíravé vzdělávací politice Babišova týmu není důvod, abychom s konkurenty jako Bangladéš či Paraguay nedokázali udržet krok.

 

Návrat tradičních řemesel

Závěrem zmiňme inspirativní myšlenku, kterou nabídla zpráva ČTK pojednávající o návratu praktické výuky do českých škol. „Výjimkou [z propadu zájmu o učňovské obory] je obor kominictví. V minulých letech byly zavedeny povinné kontroly komínů, takže absolventů oboru přibylo od roku 2005 o tisícovky procent.”

Jsme kominická velmoc! To je šťastná zpráva už z podstaty věci. Především se tu však rýsuje návod, jak s technickými obory pohnout i jinak než dětmi v dílnách. Nebýt povinných kontrol, nebyli by kominíci. Ale jiné obory chřadnou. Ubývá kamnářů, čalouníků, pokrývače aby člověk pohledal.

Proč to nevyřešit stejně jako s kominíky? Zaveďme povinné kontroly střešních krytin a pokrývačů budem rázem habaděj. I křesla a sedačky v havarijním stavu mohou při neopatrném posazení způsobit zdravotní komplikace, na léčení pak doplácíme všichni – sem s povinnou výměnou čalounění!

Obdobný model lze aplikovat prakticky na cokoliv. A v budoucnu lze ambice českého školství rozšířit i na návrat krásných, dnes však trestuhodně opomíjených profesí jako podkovář, dráteník, šiftař či ratištník. Umělá inteligence se už rozvíjí všude možně, zato na přirozenou blbost můžeme mít patent dočista sami.

 

Publicista a manažer (vývojářská firma Blue M, sdružení CMBC)

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat